Zapomeňte na nudné zelí: Zkuste ho upéct nebo naložit po domácku!

Zelí je jedna z těch surovin, které má doma skoro každý, ale většinou skončí u klasiky – dušené k pečeni nebo kysané v segedínu. Přitom tahle obyčejná hlávka dokáže víc, než by se na první pohled zdálo. Já osobně považuji zelí za jedno z nejvděčnějších jídel podzimu – je levné, výživné, chutná na sladko i na kyselo, a hlavně se dá připravit na nespočet způsobů. Ať už ho dusím, peču nebo nakládám, vždycky z něj vznikne něco, co provoní celou kuchyň a zahřeje.

Chcete ochutnat zelí jinak? Zdroj foto: Pixabay.com – Julie203

Dušené zelí – česká klasika, která nikdy nezklame

Dušené zelí je základem české kuchyně. Ať už bílé nebo červené, k vepřovému masu, kachně, nebo jen s houskovým knedlíkem a vejcem – chutná prostě vždycky.

Na bílé dušené zelí si připravím jednu větší hlávku, kterou nakrájím najemno. Na sádle nebo kousku másla orestuju cibuli dozlatova, přidám lžičku cukru, nechám lehce zkaramelizovat a vsypu zelí. Osolím, podliju troškou vody a nechám dusit doměkka. Na závěr dochutím kmínem, octem a případně trochou vývaru, pokud chci výraznější chuť.

Červené zelí připravuju trochu jinak – přidám jablko, pár kapek octa, cukr a skořici. Ta mu dodá krásně podzimní vůni a chuť, která se skvěle hodí třeba ke kachně. Kdo chce, může do červeného zelí přidat i trochu červeného vína – udělá z obyčejného jídla nedělní pochoutku.

Pečené zelí – zapomenutá dobrota

Možná vás to překvapí, ale zelí se dá i péct. Dřív ho tak dělaly naše babičky, když ho měly přebytek – a vznikla z toho jednoduchá, voňavá a sytá večeře.

Stačí nakrájet zelí na proužky, přidat nakrájenou cibuli, trochu sádla, osolit, okmínovat a promíchat. Někdy přidávám i nakrájené jablko nebo kousek uzeného masa. Všechno dám do pekáče, přikryju a nechám péct v troubě asi hodinu. Ke konci odkryju, aby zelí zezlátlo a lehce se opeklo. Výsledek? Měkké, karamelizované a neuvěřitelně voňavé zelí, které chutná i jen s chlebem.

Pokud chcete zkusit něco netradičního, zkuste zapékané zelí s brambory – do pekáče dejte vrstvy dušeného zelí, vařených brambor a klobásy nebo slaniny. Zalijte smetanou a zapečte. Je to obyčejné jídlo, ale s takovou chutí, že se po něm vždycky zapráší.

Zelí na plátky je snadné a moc dobré. Zdroj foto: Pixabay.com – MollyK

Kysané zelí – zdraví ve sklenici

Kysané zelí je zimní poklad. Dřív se bez něj neobešla žádná domácnost, dnes se k němu spousta lidí znovu vrací – a dobře dělají. Je plné vitamínu C, posiluje imunitu a výborně působí na trávení.

Nakládat ho doma přitom není vůbec složité. Potřebujete jen hlávkové zelí, sůl a trpělivost. Zelí nakrájím najemno, nasypu do velké mísy, přidám asi 20 gramů soli na kilo zelí a rukama důkladně promačkám, dokud nezačne pouštět šťávu. Pak ho natlačím do kameninového hrnce nebo sklenice, zatížím a nechám při pokojové teplotě asi týden kvasit.

Když začne pěnit a vonět „nakysle“, vím, že proces probíhá správně. Potom zelí přenesu do chladu a nechám ho tam dozrát. Po dvou až třech týdnech je hotové – křupavé, svěží, s příjemnou kyselostí.

Kdo chce, může při nakládání přidat i kmín, bobkový list, kuličky pepře nebo kousek jablka – dodají mu jemnější chuť.

Jak zelí využít v kuchyni

Zelí je výborné nejen jako příloha, ale i jako hlavní surovina. Ze zbylého dušeného zelí dělám třeba bramborové placky se zelím nebo zelnou polévku. Ta se dá uvařit jak z čerstvého, tak z kysaného zelí – stačí přidat trochu brambor, česnek, majoránku a uzeninu.

Z kysaného zelí mám ráda i salát s jablky a mrkví – stačí ho propláchnout, promíchat s nastrouhaným jablkem, kapkou oleje a špetkou cukru. Je osvěžující a výborně doplní těžší zimní jídla.

A kdyby vám zbylo červené zelí, zkuste ho přidat do zeleninového rizota – dodá mu krásnou barvu i zajímavou chuť.

Zelí možná působí obyčejně, ale právě v tom je jeho kouzlo. Není drahé, dá se zpracovat na desítky způsobů a voní po domově a teplu. Navíc vydrží dlouho a posílí tělo přes zimu lépe než kdejaký doplněk z lékárny.

Když se mi dnes v kuchyni dusí nebo peče zelí, cítím v tom kousek starých časů – vůni nedělního oběda, kdy se doma všechno zpomalilo. A přesně takové chvíle, kdy je venku chladno, ale doma voní zelí, jsou pro mě symbolem opravdového podzimu.