Slepice umí být kamarádky, inteligencí se někdy blížím i primátům

Věděli jste, že slepice se svými kognitivními funkcemi vyrovná v některých případech psům nebo kočkám? Umí se kvalitně učit, umí přemýšlet nad některými úkoly, slepičí společenství má poměrně složitou strukturu, hierarchii a výborně vyvinutý vzájemný komunikační systém.

Slepice umí být dobré kamarádky (Zdroj: Pixabay)

Člověk, jakožto další člen jejich světa, jim může díky tomuto poznání, mnohem lépe porozumět. Stejně jako u psů a koček, když přizpůsobíme svou komunikaci, té jejich, získáme u svého slepičího hejna výrazné body navíc.

Jak vypadá slepičí svět očima slepice?

Pamatují si stovky tváří: podle vědců si slepice pamatují stovky (slepičích) tváří a dokáží je rozeznávat i po poměrně dlouhé době.

Umí se učit jedna od druhé: mají vyvinuté vnímání druhých, takže nejenže dokáží odhadnout, jak se asi jiná slepice cítí, ale také se umí učit nejen vlastními zkušenostmi, ale i jedna od druhé.

Učí se nesmírně rychle: jedno dvě nebo tři opakování a slepice už to umí. Ve zvířecím světě je slepice jedním z nejučenlivějších zvířat. Sami si to zkuste. Naučte slepice na něco spojené s dobrotami a druhý den to umí nejen ona, ale i zbytek hejna.

Předávají si kulturní znalosti: jejich paměť je dlouhodobá. V pokusu se znečištěnými modrými zrny kukuřice, po kterých se slepicím udělalo špatně, se ukázalo, že od stejných modrých zrn slepice odhání svá kuřata. Pamatovaly si.

Mají dokonalý komunikační systém: jejich hlasové projevy čítají desítky různých tónů a zvuků, kterými se dorozumívají.

Mají silnou individualitu: kdo má slepice, jistě si všiml, že každá je vážně jiná. Jejich povahy se odvíjí nejen od genetiky, ale i od  postavení v hierarchii hejna. Rozdíl v osobnostech je obrovský.

Slepice mají svou hierarchii (Zdroj: Pixabay)

Jsou „chytré jako opice“

V tento okamžik vědci zjišťují i to, že některé citové vazby mezi slepicemi jsou na takové úrovni, že se podobají i emotivním vazbám primátů.

Slepice jednoznačně chápou svou sociální strukturu, budují ji, nachází v ní řád. Mají i citově vazby, rozvíjí kamarádství. Někdy si všimnete, že některé dvě slepice nebo skupinky spolu prostě víc „kamarádí“…

A naopak, když se slepičí společenství rozhodne někoho vyobcovat, dělá to s jasně danou přesností. Své o tom ví každý, kdo se každý rok snaží socializovat nové kuřice ve stávajícím hejnu starých slepic. Notorické šikanátorky také nemají v hejnech dlouhé životnosti a většinou končí na talíři.

Jejich paměť je inteligencí přibližuje savcům

Pokusy s jejich pamětí, ale i schopností se učit, slepice přibližují v inteligenci savcům.

Může to být také jeden z důvodů, proč i v složitých životních podmínkách, v klecovém chovu, dokáží přežít. Na druhou stranu to také ukazuje na to, že díky své inteligenci tímto způsobem skutečně trpí.

Slepičí přirozeností je mít k dispozici větší prostor. Mít uspokojené základní potřeby jako je pobyt na sluníčku, hrabání, popelení. A především bohatý společenský život v hejnu.

Také přítomnost lidí jim dělá dobře, určitě víte, že jste jejich vítanými společníky.

Slepice jako terapeutky

Také lidem může společnost slepic dělat dobře. Nemají sice hebké kožíšky, ale jejich jedinečné rozmanité povahy každé jedné z nich, chytrost a vynalézavost, vám může vykouzlit úsměv na tváři.

Ne nadarmo má spousta lidí své slepice, nebo alespoň ty osobnostně nejvýraznější, pojmenované.

Zdroj: autorský článek, peta.org