Hlemýžď zahradní: škůdce zahrady nebo tvor vyžadující ochranu?

Hlemýžď zahradní je podivuhodným bezobratlým živočichem, který mnohým z nás přijde poměrně běžným a nezajímavým, i když má velký význam a v mnoha ohledech stojí za povšimnutí. Každý zahrádkář jistě hlemýždě zná, pojďme si o něm povědět něco více.

Hlemýžď není slimák

Předem je třeba říct, že překvapivě mnoho lidí si plete hlemýždě se slimákem nebo plzákem, obávanými zahradními škůdci, i když se liší vzhledem i způsobem života. Hlemýžď má ulitu, to je hlavní rozdíl, a nenapáchá na zahradě tolik škody, jako slimák, a nevyskytuje se ani zdaleka v tak hojném počtu.

Jak vlastně vypadá hlemýžď

Hlemýžď zahradní je díky své velikosti okolo 5 cm největším volně žijícím suchozemským plžem na našem území. Jeho schránka neboli ulita je žlutohnědá s tmavými proužky, pravotočivá, vzácně levotočivá, s jemnými rýhami vznikajícími růstem. Na hlavové části má šnek dva páry tykadel. Delší teleskopický pár slouží k umístění očí a kratší má na sobě umístěny orgány hmatu a čichu. V ústním otvoru je radula, tedy rohovitá páska sloužící ke strouhání potravy. Orgánem pohybu je svalnatá noha vylučující sliz. Ulita poskytuje hlemýždi mechanickou ochranu.

Život plže s ulitou

Vyskytuje se zejména na zahradách, v křovinách a hájích, preferuje vlhká a teplá stanoviště, zimuje v půdě a dožít se může až 6 let. „Rychlost“ jeho pohybu dosahuje až 5 metrů za hodinu. Potravu „strouhá“ hlemýžď radulou, živí se velmi drobnými živočichy nebo rostlinami. Hlemýždi jsou součástí jídelníčku některých ptáků nebo žab, které je konzumují i s ulitou. Díky vylučovanému slizu se dokážou bezpečně plazit i po kopřivách nebo dokonce po hraně žiletky.

Chráněný hlemýžď?

Možná by vás ani nenapadlo, že je hlemýžď zahradní v ohrožení. Nejhojnější je jeho populace v jihovýchodní Evropě, u nás se nachází v menším počtu a v Německu jde dokonce o chráněný druh.

„Šneci“ jako delikatesa

V některých zemích se hlemýždi běžně konzumují a jejich chov pro gastronomické účely se datuje již do starověkého Říma. I dnes se hlemýždi chovají na maso, ale velká část poptávky se uspokojuje právě sběrem ve volné přírodě, probíhá dokonce jejich výkup. V přírodě jich stále ubývá a proto je na místě je nevymycovat, pokud se na zahradě objeví, ale přenést je na nějaké lepší a bezpečnější místo.

Zodpovědný milovník přírody by tedy měl brát hlemýždě jako milou návštěvu své zahrady, a pokud nechce, aby tento návštěvník na jeho pozemku setrvával, přenést ho na lepší a pro něj bezpečnější místo. A pokud byste rádi, aby i budoucí generace věděly, jak vypadá „šnek“, a co znamená „šnečku, šnečku, vystrč růžky“, neúčastněte se jeho výkupu za gastronomickými účely.