SERIÁL CHOVÁME SLEPICE Díl 1. Začínáme s chovem slepic

Malé chovy pro domácí užití vajec jsou čím dál oblíbenější. Už jsme se zbavili mnoha předsudků, a tak si slepice pořizuje čím dál víc lidí. My ale bydlíme v podstatě v centru města a máme jen malou zahradu. Sem se slepice určitě nehodí anebo?

Foto: Jana Šťastná, Príma receptář

Ano! Už 2 roky uvažujeme o slepičkách. Tím my myslím mojí maličkost a děti. Zamilovali jsme se do sytě žlutých kuřátek, které jsme viděli před dvěma lety na fauna trzích v Sobotce. Manžel si jel koupit nějaké rybičky a my se tam pomazlili se všemi zvířátky-štěňátky, koťátky. Ale vyhrála malá kuřátka, která byla tak roztomilá, že to ani nedokážu popsat. Tenkrát ale manžel rezolutně rozhodl, že s námi rozhodně žádné kuře domů nejede. Že jsme měli víc přemlouvat mi došlo až pozdě. Rozhodla jsem je na příští návštěvě koupit. To jsme tam ale nejeli a pak už z kuřátek byly opelíchané kuřice. Dětem jsem slíbila, že hned příští rok na Velikonoce si tam 3 kuřátka koupíme. Tři slepice se snad vejdou úplně všude a navíc máme rok na to, zpracovat tatínka. Ten další rok ale přišel koronavirus a žádné fauna trhy nebyly. Takže velikánské zklamání. Letos už jsem ale nic nepodcenila a kuřátka si objednala s předstihem u jedné z místních chovatelek.

Až následně jsem ale začala zjišťovat, co takoví drobečci potřebují a nestačila se divit. Ale to už jsem samozřejmě vycouvat nemohla.

Takže jsem pořídila velkou klec, výhřevnou lampu, krmení pro kuřátka do šesti týdnů, mističku na vodu a krmivo, jako podestýlku hobliny a slámu. Pak už jsme se jen těšili, až se naši miláčkové vylíhnou.

Tatínek si sice stále myslí, že je to sranda, ale my už pro ně v neděli před Velikonocemi jedeme. Dokonce naočkoval chlapečka, že slepičku nechce, takže nakonec jen pro mě a pro holčičku a opět 2 slepice se vejdou úplně všude!

Den D! Jedeme pro ně, s malou krabičkou, natěšeni. U chovatelky se vylíhli v líhni, teď jsou v kleci pod lampou, je jich asi 40 a všechna jsou krásná. Pokoušíme se vybrat holčičky (tomu já vůbec nerozumím, chovatelka to poznává podle hřebínku a „prdelky“). Dcera chce černého tučňáčka s bílým bříškem (Maraska Žofinka), mě na první pohled zaujalo kuřátko barvy leoparda, Boženka. Až následně mi bylo vysvětleno, že jde o české národní plemeno Zlatá česká kropenka. Já si holt umím vybrat! A jelikož je pro kuřátka lepší být ve třech, aby se vzájemně zahřívala, vybrali jsme synovi (ten po cestě usnul v autě) šedivého tučňáčka (asi kříženou marasku Bobinku).

Kuřátko našeho národního plemene: Česká slepice zlatě kropenatá. Foto: Jana Šťastná, Príma receptář

„No Jančo, jsou Velikonoce a vy jste si nevybrali žluté kuřátko!“  Chovatelka jemně naznačuje, že bychom měli vzít kuřátko i manželovi, aby mu to nebylo líto. Vybíráme mu žluté, velké kuře, asi křížené leghorn. Už je neseme do auta, syn se probouzí a zamiluje si žluté kuře, Zlatušku. Takže na manžela zbývá Bobina.

A už je vezeme, v autě topím jak blázen, aby jim nebyla zima. Doma vše nachystané. Kuřátka utahaná po cestě se schoulí pod lampou a odpočívají, oddechují. To je lepší než televize. Asi po hodině začínají zobat směs pro kuřátka, kterou zapíjí. U toho roztomile zvedají zobáčky. Děti mají dovoleno je mazlit až ráno, až budou trochu aklimatizovaná a odpočinutá.

Koledovat jsme letos opět nebyli, ale tohle nám vše vynahradilo. Jo a zapomněla jsem napsat, že je děti mají v pokojíčku spolu se dvěma morčaty vedle v kleci. Psací stůl zaplněný domečky pro zvířata, ale radost k nezaplacení.

V příštím díle se dozvíte, jak se naše kuřátka po týdnu u nás doma mají a také, jak jsme vybírali kurník s výběhem, až budou větší a budou moci ven.