Se psem na procházce v lese: Co dělat, když potkáte divoké zvíře

Procházky lesem patří k tomu nejhezčímu, co si můžete se svým psem dopřát. Klid, vůně jehličí, zpěv ptáků a štěněčí čumák zabořený do každého křoví. Jenže někdy přijde moment, který celý tenhle idylický výlet přetne jako blesk z čistého nebe: v dálce se mihne srnka, za šustivými listy se vynoří divočák… a vy najednou stojíte na místě, srdce vám buší až v krku a pes šílí na vodítku. Co v takové situaci dělat? Jak zareagovat, abyste ochránili sebe, svého psa i zvíře, které jste nechtěně vyrušili?

Pokud v lese na procházce se psem potkáte divočáka, hlavně nepanikařte a nedělejte prudké pohyby. Zdroj foto: Pixabay.com – UllaM

Předvídat je lepší než řešit

Nejdůležitější pravidlo zní: pokud to jde, předcházejte kontaktu. Většina zvířat se lidem (a psům) raději vyhne. Jen nesmíte dát o sobě vědět až na poslední chvíli.

Já osobně do lesa nikdy nevyrážím jako špión v tichém režimu. I když je to trochu proti představě romantické lesní procházky, občas schválně mluvím na psa nahlas nebo si broukám – prostě aby zvěř měla šanci včas utéct. Zvlášť ráno a navečer, kdy je aktivita zvířat nejvyšší, tohle fakt pomáhá.

Vodítko není nepřítel

Ano, chápu – každý pes by si nejradši volně běhal, očuchával, značkoval, pronásledoval… jenže pokud nejste v oploceném areálu nebo na jiném bezpečném místě, je vodítko nejlepší pojistka proti malérům.

Já používám dlouhé stopovací vodítko (10–15 metrů), které dává psovi dost volnosti, ale zároveň ho mám pod kontrolou. Už se mi párkrát stalo, že pes zbystřil a ztuhl – díky vodítku jsem ho mohla hned stáhnout k sobě, než vůbec stihl zareagovat skokem.

Mimochodem, pes by měl být v lese pod stálým dohledem. To neznamená nutně na vodítku, ale pokud na 100% nereaguje na přivolání a nesledujete ho na každém kroku, vodítko je ta zodpovědnější volba.

Co dělat, když už divoké zvíře potkáte

A teď to hlavní. Co když už opravdu stojíte tváří v tvář lesnímu obyvateli?

Zachovejte klid. Nesnažte se zvíře odehnat křikem nebo gesty. Srnky, lišky, zajíci i prasata většinou utečou sami, jakmile si vás všimnou.

Zpevněte držení vodítka. Pokud je pes na volno, okamžitě ho přivolejte (a doufejte, že poslechne). Když je na stopovačce, nechte ji volně klouzat a teprve až budete potřebovat, jemně brzděte.

Neutíkejte. To může psa i zvíře vyprovokovat k pronásledování. Ustupujte pomalu, klidně mluvte – třeba i na psa, aby se držel u vás.

V případě setkání s divokým prasetem zpozorněte dvojnásob. Prase je sice většinou plaché, ale pokud narazíte na bachyni s mláďaty, může reagovat agresivně. V takovém případě se co nejrychleji a klidně stáhněte pryč – nikdy se nesnažte prase zahnat.

Nepouštějte psa za zvířetem. Nejen kvůli tomu, že by mohl zvíře zranit, ale i proto, že si může ublížit sám – v běhu přes terén, v potyčce s jiným zvířetem nebo při návratu, kdy ztratí orientaci.

Psa za zvířetem nepouštějte. Zdroj foto: Pixabay.com – Kim56

Když dojde na nejhorší

Může se stát, že pes zareaguje instinktivně, utrhne se nebo odběhne. Co pak?

• Zachovejte klid. Psi se často po chvíli sami vrátí.
• Nehýbejte se z místa. Pokud jste v neznámém terénu, běhání po lese psovi nepomůže.
• Zkuste písknutí nebo povel, který dobře zná. Někdy pomůže i třepání sáčkem s pamlsky.
• Mějte u sebe identifikační známku s číslem. Pro jistotu i GPS obojek, pokud vyrážíte do neznámého nebo rizikového terénu.

A ještě jedno důležité „ne“

Nefoťte si divoká zvířata zblízka. Je to lákavé, vím. Ale každý krok navíc směrem k nim zvyšuje stres a riziko, že dojde ke zbytečnému konfliktu. Platí to dvojnásob, pokud máte po boku psa.

Procházka v lese je pro psa i jeho člověka skvělý způsob, jak si pročistit hlavu, načerpat energii a strávit společný čas. Jen je dobré být připravený i na to, že v lese nejsme sami. A že někdy je největší odvaha… prostě ustoupit a jít jinudy.