Citronečník trojlistý vydrží přes zimu i v našich podmínkách

Nejotužilejší ze všech citrusů, citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata), neboli trifoliáta, patří společně s ostatními citrusy do čeledi routovitých (Rutaceae) a jako jediná citrusová rostlina se dá pěstovat ve venkovních podmínkách i u nás. Jeho plody svým vhledem připomínají částečně citron a částečně mandarinku, ale nejsou k jídlu – citronečník se pěstuje jako okrasná dřevina. Zahradu zdobí jak v období květu, tak po zbytek roku, kdy žluté plody leckdy vydrží i na holých větvích až do zimy. Tento exotický, trnitý keř pochází ze severní Číny, jakožto nejsevernější citrus.

Jak citronečník vypadá?

V našich podmínkách citronečník běžně dorůstá do výšky kolem tří metrů, někdy i pěti, ale to pouze na teplém a chráněném místě. V jižních zemích nebo botanických zahradách dorůstá do ještě větších výšek. Jeho větve jsou spletité a nepoddajné, v mládí jsou zelené a jsou porostlé dvou až čtyř centimetrovými trny. Pro tyto vlastnosti jsou větve neprostupné, a proto se často používají i v živých plotech. Na rozdíl od jiných citrusů má citronečník dělené, trojčetné listy, z čehož pramení jeho název. Listy jsou tmavě zelené barvy, rostou ve střídavém uspořádání a jsou dlouhé kolem tří až šesti centimetrů. Při rozemnutí v ruce listy vydávají typickou citrusovou vůni.

Pětičetné květy jsou poměrně velké a objevovat se začínají už v dubnu, ještě před tím, než začnou rašit listy. Jsou podobné květům jiných citrusů svým vzhledem i svou vůní, která však není zas až tak výrazná. V období květu jsou krásnou dekorativní rostlinou, stejně tak jako když se na keři objeví plody. Plody citronečníku připomínají zároveň mandarinku i citron. Jsou kulaté, velké v průměru kolem čtyř centimetrů a v období zralosti jsou sytě žluté. Povrch plodů je na dotek plstnatý. Tyto lákavě vypadající mini citronky však nejsou bohužel moc použitelné k jídlu. Jejich chuť je trpká až hořká díky vysokému obsahu pryskyřic a navíc jsou plné semen. Na druhou stranu krásné žluté plody vydrží na větvích hodně dlouho a pozdvihnou vzhled i třeba zasněžené zahrady.

Když chceme citronečník pěstovat…

Pokud jsme se rozhodli, že citronečník chceme mít na zahradě, vybereme pro slunečné a nevětrné místo, pokud možno na jižní straně. Daří se mu spíše v nížinách a teplejších částech naší republiky, vyžaduje totiž dostatečně dlouhé vegetační období. Semenáčky je vhodnější první zimu mít ve skleníku, mladé rostliny jsou na zimu choulostivější. Ty starší jsou schopné přežít mrazy až do -25ºC. Pro tuto rostlinu se hodí lehké písčité, středně těžké i velmi těžké jílovité půdy s vysokou vlhkostí. Dáme si pozor na obsah vápníku a solí v půdě, citronečník je špatně snáší. Vyžaduje mírně kyselé půdy, proto můžeme přidat rašelinu. Hodí se ho umístit spíše jako solitérní keř, protože roste hodně do šířky.

Pro vysazování je vhodné jaro, rostlina pak lépe zakoření. Sazenice se mají vysazovat stejně hluboko, jako byly zvyklé ve školce a jejich kořenový obal nesmí být nijak narušený. Dbáme také na dostatečné zalévání. Co se týče prořezávání ve vyšším věku keře, můžeme větve zjara mírně zredukovat. Hnojit můžeme kyselými bezchlorovými hnojivy, hlavně v první polovině vegetačního období. Je nutné rostlinu chránit před mrazem. Okolo kořenového krčku nasypeme kompost, zahrabeme listím a přikryjeme netkanou textilií nebo chvojím. Mladou rostlinu je možno obalit celou.

Pro množení budeme potřebovat trochu trpělivosti

S citronečníkem se setkáváme docela vzácně a hlavním důvodem je zdlouhavé množení. Doma je nejlepší použít semena, která vysejeme do skleníku nebo pařeniště (půda může být obohacena o písek a rašelinu). Rostlinky potřebují mít dostatek světla a výsevy se nemají přemokřit. Samozřejmě je možné i vegetativní množení řízkováním, ale většinou je pak problém se slabým kořenovým systémem. Vrcholové řízky dáme do rašeliny obohacené perlitem nebo pískem. Rostliny pak rostou pomaleji, a stejně jako semenáčky, tak i řízky potřebují přes první zimu být ve skleníku.

Proč pěstovat citronečník kromě okrasného účelu?

Hlavním důvodem pěstování citronečníku trojlistého je dekorace, pěstuje se jako okrasný solitérní keř, ale má i několik dalších využití. V Číně se například používal v tradiční medicíně a pro ochucování čajů. Plody (fotografie: osiva-semena.cz) se také někdy využívají pro přípravu marmelády. Ve východním léčitelství se dříve sušené plody citronečníku používaly jako močopudný a pročišťující prostředek, projímadlo, proti zažívacím potížím, zvracení a nadýmání, i proti křečím, bolesti zubů a tak dále. Odvar se požíval pro usnadnění odkašlávání a na snižování horečky.

Citronečník trojlistý se často používá jako podnož na roubování ušlechtilých kultivarů, takže se zvyšuje jejich odolnost vůči mrazům. Tyto odrůdy však stejně v našich podmínkách venku nepřežijí.  Zajímavé je, že tím sroste opadavá a stálezelená odrůda a výsledný efekt je, že keř neopadává. Nejčastěji se kříží s pomerančovníkem a grepovníkem. V chladnějších podmínkách je možné keř pěstovat v nádobách, které v létě jsou venku a na zimu se dají dovnitř.