Biologická ochrana rostlin proti škůdcům ve sklenících

Tento způsob ochrany skleníkových plodin a případně i okrasných pokojových rostlin se stává stále vyhledávanější metodou ochrany rostlin bez použití chemických prostředků. Princip spočívá ve vysazení přirozených nepřátel škůdců /tzv. bioagens/ ve vhodnou dobu a tím zamezení kalamitního rozšíření škůdců a následným škodám na pěstovaných plodinách.

Prakticky ověřené a při správném postupu úspěšné je použití dravého roztoče Phytoseiulus persimilis proti svilušce chmelové na skleníkových okurkách a okrasných rostlinách. /Foto 1 – listy skleníkových okurek prakticky zničené sviluškou chmelovou, toto poškození je často chybně přičítáno plísni okurkové/.

Proti mšicím prakticky na všech rostlinách v uzavřených prostorách lze aplikovat parazitickou vosičku Aphidius colemani /Foto 2 – vosičky A.colemani na papírové trubičce, ve kterých lze bioagens i přepravovat poštou/ a případně kombinovat s vysazením dravé bejlomorky Aphidoletes aphidimiza. Molici skleníkvou, závažného škůdce celé řady rostlin včetně rajčat, okurek a mnoha druhů pokojových květin lze eliminovat introdukcí parazitické vosičky Encarsia formosa.

Biologickou ochranu však nelze chápat jako universální metodu, jak se zbavit škůdců. Abychom byli úspěšní, je třeba se důkladně seznámit se způsoby aplikace bioagens a dodržet několik zásad.

Základním předpokladem je minimalizace až vyloučení chemické ochrany rostlin, a to i před vysazením bioagens. Dalším nezbytným předpokladem je přítomnost škůdce a zároveň jeho včasné zjištění před silným rozšířením. V případě kalamitního výskytu škůdců nelze zaručit dostatečnou účinnost biologické ochrany a před introdukcí bioagens je vhodné jejich počet snížit jinými metodami.

Bez použití chemické ochrany je omezení výskytu škůdců či případný zásah proti houbovým chorobám složitější, ale vybrané prostředky lze použít bez rizika.