Vytrvalá zelenina

Vytrvalé druhy zeleniny se vyznačují tím, že je možné ji pěstovat na jednom místě po několik let a samozřejmě ji každoročně sklízet bez toho, abychom ji museli opakovaně vysévat. Tyto druhy zeleniny mají také schopnost snadno venku přezimovat i ve velmi krutých zimách. Mezi vytrvalou zeleninu patří růžičková kapusta, křen, chřest, rebarbora, cibule zimní, topinambur, černý kořen neboli hadí mord, šťovík zahradní a také třeba méně často pěstovaný mangold nebo artyčok.

Požadavky na péči

Pro všechny druhy vytrvalé zeleniny platí v podstatě stejná pravidla a stejné nároky na péči. V první řadě je to správná příprava půdy, včasné jarní ošetření, pravidelné přihnojování, zavlažování a ochrana proti plevelům, škůdcům a chorobám.

Vždy předem musíme předem rozmyslet místo pro vytrvalou zeleninu, protože díky její vytrvalosti se nedá každoročně přesouvat, jak se nám zachce. Protože zelenina bude na stanovišti až deset let, je velmi důležité správně připravit půdu před výsadbou, aby se nám dostávalo v budoucnu kvalitních výstupů. Nejprve je tedy půdu zorat a to docela hluboko, neboť některé druhy koření hluboko až 80 cm pod povrchem. Také se na podzim před vysazováním zapravuje kvalitní hnůj.

Do zimních ošetření pak spadá nastýlání organického materiálu okolo rostlin, aby kořeny mohly čerpat vláhu z nezmrzlé půdy. Na podzim vysazené rostliny dostatečně zalijeme a v zimě jim postačí jen přirozené srážky. Také přes zimu můžeme rostliny chránit slámou, ale většinou stačí, když kolem nahrneme kolem 15 cm půdy. Pokud se rozhodneme zakrývat, není vhodné volit listí, které kvůli neproniknutelné vrstvě může způsobit například hniloby.

Jednotlivé druhy vytrvalé zeleniny

Nejskromnější z vytrvalých druhů je cibule zimní. Co se týká klimatu, vypěstujeme ji klidně i ve vyšších polohách. Před jejím vysazením se doporučuje vyhnojit půdu kompostem. Nesnáší přítomnost pýru, pokud se do záhonu dostane, nelze se ho skoro nijak zbavit a záhon by se měl zrušit, případně založit jinde. Cibuli vyhovuje stále kyprá půda.

Křen a chřest koření velmi hluboko, u nich tedy extra důležité to, aby půda byla připravená do velké hloubky. Křen vyžaduje hlubokou půdu bohatou na humus, živiny i vláhu. Když je půda moc suchá, chuť křenu je až příliš ostrá. Na druhou stranu při přelévání kořeny zahnívají. Po sklizni na podzim hnojíme kompostem. Při přípravě půdy nesmíme zapomenout na dostatek vápníku. Záhony je potřeba během vegetace okopávat.  Křen patří mezi nepostradatelnou zeleninu ve všech typických zahrádkách a jeho konzumace je nesmírně zdraví prospěšná. Obsahuje totiž vitamín C, B6, draslík, vápník, hořčík, mangan a působí jako přírodní antibiotikum.

Pro chřest jsou nejlepší hlinité až hlinitopísčité půdy, které jsou výhřevné, propustné a hluboké. Jako předešlé jsou vhodné na záhonu takové plodiny, které ji nechají v dobrém stavu a odplevelí ji. Na podzim půdu zoráme a vyhnojíme. Na jaře do brázd, které připravíme, umístíme deseticentimetrovou vrstvu kompostu. V prvním roce po výsadbě záhony udržujeme okopané a brázdy postupně zahrnujeme. Ve druhém a třetím roce se musí porost chřestu udržovat čistý. Při podzimní sklizní odřezáváme těsně u země lodyhy, poté záhon pohnojíme a zryjeme. Chřest je nejen lahůdkou, ale je také velice zdravý. Obsahuje málo tuků a sacharidů, naopak hodně bílkovin a vlákniny, vitamíny skupiny B, vitamin C, betakarotén a spoustu minerálů.

Další typickou zahrádkářskou zeleninou je rebarbora. Používala se již v pradávné Číně jako zelenina i jako lék. Její řapíky se sklízí hlavně pro zavařeniny, kompoty a do moučníků. Pro pěstování si žádá hluboké, hlinité a výživné půdy (můžou být zásaditější). Většinou vyroste ale skoro kdekoli. V prvním roce okopáváme a zavlažujeme podle potřeby. V druhém roce se staráme stejně, akorát navíc ještě přihnojujeme, aby byly rostliny silnější. Ve třetím roce se začínají sklízet řapíky vylamováním listů z rostliny. Sklizeň by měla probíhat na jaře, maximálně do poloviny června, později se zvyšuje množství šťavelanů.  Po sklizni je potřeba půdu pohnojit draselným a dusíkatým hnojivem a prokypřit. Zbytky rostlin na podzim odklidíme a zryjeme mezi řádky. Ve správný čas sklizená rebarbora obsahuje zdraví prospěšnou kyselinu jablečnou, draslík, vápník, hořčík i fosfor, mnoho vitamínů a další prospěšné látky.

Černý kořen neboli hadí mord španělský se vysévá do volné půdy, a ačkoli se jedná o vytrvalou zeleninu, většinou se pěstuje jako dvouletá. Je poměrně nenáročný, roste a na humózních, lehčích půdách a nesnáší hnojení chlévskou mrvou. I když kořen nevypadá zas až tak vápně, je velmi snadno stravitelný, chutný a velmi zdravý. Doporučuje se i při hubnutí a je vhodný pro diabetiky. Je zdrojem mnoha vitamínů a minerálů, stejně tak bílkovin, sacharidů, tuků i vlákniny. Za syrova může být součástí salátů nebo pomazánek a také lze připravovat obdobně jako chřest. Dá se smažit i gratinovat a svou zajímavou chutí může ozvláštnit i polévky.

Jídelníček i zahradu může obohatit méně běžný mangold, který také patří do vytrvalé zeleniny. Jeho listy se dají využít v teplé i studené kuchyni a také je velmi chutný. I artyčok se dá připravovat ne hodně způsobů, dokonce se z něj může připravovat i léčivý odvar. Je prospěšný zdravému trávení a i ten si můžeme snadno na zahrádce vypěstovat.