Švestky a slivoně-výběr odrůd a sadba

Slivoně, tedy stromy rodu slivoní, zahrnují náš nejznámější druh slivoně – slivoň švestku nebo švestku domácí. Do tohoto širokého rodu však patří mnoho dalších stromů jako například slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy nebo myrobalány. Pravé švestky poznáme podle protáhlého tvaru zakončeného špičkou na obou stranách. Dužina dobře drží u pecky, která má plošší protáhlý tvar a stejně jako samotná švestka je zakončena špičkami na obou stranách. Barva plodů je fialová až do purpurova. Pološvestky mají obvykle větší plody než samotné švestky domácí, měkčí dužinu a kulatější tvar.

Pravé švestky pochází se středomoří, oblasti Řecka. Přineseny byly do střední Evropy už ve středověku. V našich podmínkách se švestkám dařilo, dokud z Makedonie nebyla přivlečena hrozba ve formě šarky (datováno asi na rok 1930) – virové nemoci, která je dnešním problémem. Naštěstí byly vypěstovány odrůdy, které jsou vůči této nákaze imunní, respektive pokud jsou napadeny, následky jsou omezeny na minimum. Dříve, kdy nebyla globálně teplota tak vysoká jako nyní, se slivoním dařilo lépe. Vyhovují jim totiž více chladnější podmínky a výkyvy počasí. Díky těmto příznivějším okolnostem se i méně vyskytovaly další nemoci, jako je napadení pilatkou švestkovou a pilatkou žlutou.

Výběr odrůdy

Odrůdy slivoní švestek jsou bohužel citlivé na šarku. Šarka způsobuje opadávání ještě nezralých švestek, což znamená, že jsou kyselé. Toto onemocnění poznáme podle žlutých až zelených skvrnek na plodech a listech. Plody jsou hrbolaté, mají dolíčky, pod kterými je červená až hnědá dužina. Onemocnění přenáší hmyz a není možné ho nijak léčit, stromy je nejlepší vykácet a kompletně spálit. Nejdůležitější je prevence, resp. výběr vhodné odrůdy. Pro výsadbu se používají generativní neboli semenné podnože (tedy stromky vypěstované ze semen, protože se šarka nepřenáší semeny). Podnož je kmen společně s kořenovým systémem, na který je naroubována jiná odrůda slivoně. Vhodné je nahradit citlivé švestky pološvestkami nebo slívami.  Pokud chcete pěstovat slivoně, silně doporučujeme vyhledat si odrůdy odolné vůči šarce.

Stromky vysazované ve školkách jsou tvořeny podnoží myrobalánu. Nevýhodou je však velký vzrůst. Dalším problémem je, že stromy na tomto základu vynáší plody později než klasické švestky. Proto se hodí do teplých a suchých oblastí republiky. Následující odrůdy jsou vhodné jen do nejteplejších oblastí Česka: Stanley, Čačanská lepotica, Čačanská najbolja.

Wangenheimova švestka, zelené renklody a durancie jsou jako semenáče vhodné pro těžší a vlhčí půdy. Stromy na těchto podnožích rostou mnohem méně než na podnožích myrobalánu.

Podnože, které jsou vhodné i za způsobu vegetativního množení, tedy způsobu, kdy se strom dělí řízkováním a má stejný genetický materiál jako matečná rostlina. Patří sem odrůdy jako St. Julien nebo MY–KL–A, které dobře rostou i ve vlhčích a těžších zeminách, mají vzrůst asi 60 – 70% myrobalánu. Stromy mají dřívější plodnost než právě myrobalánové podnože.

Mate-li jen malou zahradu, kde je důležitý každý centimetr místa, vhodnou podnoží je WAxWA, jejíž růst je 50 – 60% myrobalánu a vřetena plodí už druhým nebo nejpozději třetím rokem od vysazení.

Zasazení stromu

Máte-li zahradu v mrazové kotlině, pak slivoně nejlépe vůbec nevysazujte. Ideální je pěstovat stromy do nadmořské výšky 350 m. n. m., odolné odrůdy do 450 m.n.m., při dobré péči a vhodném lokálním klimatu zvládnou i vyšší polohy. Dobré je mít samosprašnou odrůdu. Pokud není, musíme jim zajistit opylovače (jiná odrůda nedaleko stromu), vyšší výnosy zajistíme tím, že i jim zajistíme opylovače.

Sázíme na jaře nebo na podzim. Pokud máte dost času na přípravu půdy, ideálním řešením je na podzim půdu zrýt a prohnojit hnojem. Na jaře se do této půdy zasadí brambory, které se v červenci sklidí a zemina se přihnojí kompostem. Poté je vhodné půdu obohatit pomocí zeleného hnojení, což je ekologická a levná varianta přihnojování půdy. Zasadí se drobné rostliny jako měsíček lékařský nebo svazenka vratičolistá, vikvovité (lupina, bob, hrách, vikve a hrachor) a brukvovité (řepka, hořčice) rostliny, které se poté do půdy zaryjí. Jejich drobné kořínky půdu obohatí například o dusík. Podzim je dobou vhodnou pro zasazení malých stromků slivoní – vřeten. Vřetena jsou stromky o výšce kmenu od 30 do 60 centimetrů. Ostatní výhony mají mít alespoň 20 centimetrů. Pokud chceme zasadit více stromků, je doporučena vzdálenost mezi jednotlivými vřeteny slivoní asi 1,5 – 1,8 metru průměrně. Pokud máme podnož Myrobalánu nebo St. Julienu, tedy podnože většího vzrůstu, sázíme 4,5×2,5 metru (vzdálenost mezi řadami × vzdálenost mezi stromky v řadě). Podnože méně vzrůstné, jako Wangenheimova odrůda, sázíme 4×2 metry a slabě rostoucí, jako je Pixy, 4×1,5 metru. Kombinujeme-li vzrůstné podnože s velmi vzrůstnými korunami, sázíme i 6×4 metry od sebe. Místo štěpování musí zůstat nad zemí.

Pěstování slivoní

Stromy potřebují dostatečnou výživu, a pokud je sucho, tak i dostatečnou zálivku. Dostatek vláhy je potřeba zejména v období růstu plodů. Nejchutnější a obecně nejlepší plody slivoní rostou ve druhém až třetím roce od výsadby. Na podzim, když přijdou větší mrazíky, je třeba strom přihnojit lopatkou cereritu. Do kruhu 1,5 metru od kmene se položí nastýlka neboli mulč starého chlévského hnoje ve výšce cca 10 centimetrů. Kmenu se ale hnůj nemá dotýkat. V době vegetace na mulč přidáváme pokosenou trávu. Princip mulče nahrazuje přirozený proces v přírodě, který funguje tak, že spadlé listy a větve zadržují vláhu v zemi a postupně se vrací do půdy a hnojí ji, čímž navrací stromu své živiny a energii. Hnojení starších stromů není mnoho potřebné, protože slivoně mají hluboké kořeny a mohou tak čerpat živiny z větší hloubky. Tyto stromy však půdu nevyčerpávají, takže půda ve švestkových sadech může být i velmi úrodná.

Řez je velmi důležitý

Stromy řežeme koncem března až v době květu, pokud krátíme mladé slivoně, tak na počátku jejich plodnosti. Pokud jsme stromky sázeli na podzim, první řez bude následující jaro, pokud na jaře, tak ještě v tomto období. Ale zkracovat větve je možné v době vegetace jako to platí u jiných peckovin, a to až do začátku září. První roky provádíme výchovný řez. Mladé stromy zkracujeme, mají-li příliš dlouhé výhony a tímto řezem korunu zahušťujeme. Starší stromy řežeme, mají-li příliš dlouhé jednotlivé větve nebo roste-li určitá větev příliš v ostrém úhlu ke kmenu (při přetížení by se větev mohla odlomit a strom tak nenávratně poškodit. Ideální je roční přírůst větví asi půl metru, pak stačí strom řezem prosvětlovat. Pokud je menší, korunu bychom měli prořezávat hlouběji.

Chceme-li vypěstovat mnoho kvalitních plodů, měli bychom provádět probírku plodů. Slivoně nasazují dvakrát až desetkrát více plodů, než je schopna dovést k dozrání (zejména u původních druhů švestek). Probírka by měla proběhnout začátkem léta (červen) a to způsobem, že švestka, dotýkající je některé další, by měla být odstraněna. Dokonce je uváděno, že plody by měly mít vzdálenost mezi sebou 6 až 9 palců. Nejvhodněji je přebytečné plody odstraňovat ručně. Probírka je výhodnou, protože náklady spojené s ní nám vynahradí kvalita výsledného ovoce.

Švestky nejsou příliš dlouhověké. Jsou-li výnosy nízké nebo je-li slivoň napadena chorobou, je dobré strom skácet a nahradit novým.