Proč se odjakživa říká, že kov do mikrovlnky nesmí? Opravdu to není jen pověra

Mikrovlnná trouba je skvělý pomocník – během pár minut ohřejeme oběd, rozpustíme čokoládu na pečení nebo rozmarazíme maso z mrazáku. Ale i když jsme na ni zvyklí, pořád kolem ní koluje spousta pravidel a doporučení, která bychom měli brát vážně. Jedním z nejčastějších varování, na které narazíte skoro v každém návodu, je: „Nevkládejte do mikrovlnné trouby kov.“ A není to žádná pověra.

Kovové věci do mikrovlnky nepatří. Zdroj foto: Pixabay.com – TimB

Co se vlastně v mikrovlnce děje?

Abychom pochopili, proč je kov v mikrovlnce problém, je dobré si v rychlosti vysvětlit, jak mikrovlnka vlastně funguje. Uvnitř spotřebiče je tzv. magnetron – zařízení, které vytváří mikrovlnné záření o frekvenci kolem 2,45 GHz. Tyto mikrovlny způsobují, že se molekuly vody, tuků a cukrů v jídle začnou třepat, čímž vzniká teplo a pokrm se ohřívá.

Samotné mikrovlnné záření je ale „slepé“ k materiálu. To znamená, že zatímco potraviny se ohřívají, některé materiály vlny prostě odrazí, nebo naopak pohltí úplně jinak – a to je právě případ kovu.

Kov v mikrovlnce: Co se stane?

Kov odráží mikrovlny. Když dáte například lžičku, vidličku nebo alobal do mikrovlnné trouby, vlny se začnou od kovu odrážet zpět do prostoru. Pokud je kov hladký (třeba nerezový hrnek), ještě to nemusí být tak dramatické. Ale jakmile je na kovovém předmětu ostrý okraj, špička nebo záhyb (což má třeba vidlička nebo pokrčený alobal), začne se na těchto místech hromadit elektrický náboj.

A jakmile je ho dost, může vzniknout jiskra nebo malý elektrický výboj. Ten pak může:

• poškodit samotný povrch kovového předmětu
• poškodit vnitřní stěny mikrovlnky (zejména pokud je tam už třeba drobná prasklina ve smaltu)
• v krajním případě poškodit magnetron, který je hlavní částí mikrovlnky
• v tom nejhorším i způsobit požár

Co když je v mikrovlnce kov už z výroby?

Možná si říkáte: „Ale vždyť v některých mikrovlnkách je kovová mřížka ve dvířkách nebo otočný talíř má kovový střed.“ Ano, to je pravda. Tyto součásti jsou navržené tak, aby kov nevadil – mají speciální tvar, povrch a hlavně uzemnění, které brání vzniku výbojů. Problém nastává až tehdy, když do mikrovlnky vkládáme kovové předměty, které tam nepatří.

Kovový střed či mřížka jsou pro mikrovlnku speciálně uzpůsobeny. Zdroj foto: Pixabay.com – Gina

A co alobal? Ten někdo používá normálně…

Alobal je trochu ošemetný. V některých mikrovlnkách je povolené použít ho ve velmi omezeném množství – například při ohřívání, kdy chceme chránit určité části pokrmu (třeba konce kuřecích křidélek, aby se nespálily). Ale i tady platí, že alobal nesmí být pokrčený, nesmí se dotýkat stěn mikrovlnky a musí být pevně přitlačen k jídlu.

Pokud do mikrovlnky dáte zmačkaný kousek alobalu, riziko jiskření a výbojů je skoro jisté. A když se to stane několikrát, mikrovlnce tím pěkně zkracujete životnost.

Existují i výjimky?

Výrobci dnes už dělají i speciální mikrovlnné nádobí, které má například kovový rámeček (třeba u některých talířů na grilování v mikrovlnce). Ale vždy musí být označené jako bezpečné pro použití v mikrovlnné troubě. Pokud na nádobí nic takového není, raději to neriskujte.

Jednoduché pravidlo na konec

Pokud si nejste jistí, jestli danou věc dát do mikrovlnky – raději ji tam vůbec nedávejte. Obecně platí:

• sklo → ano (pokud je na něm značka mikrovlnky)
• keramika → většinou ano
• plast → pouze ten, co je určený do mikrovlnky
• papír → krátkodobě ano (ne pokovený)
• kov → spíš nikdy

Takže jestli máte někdy pocit, že tahle pravidla jsou zbytečně přísná, věřte mi – nejsou. Mikrovlnka je šikovný pomocník, ale umí být i pěkně citlivá na to, co do ní vložíme. A při troše nepozornosti si můžeme zadělat na nepříjemné (a někdy i drahé) překvapení.