Přírodní barvení látek pomocí květin a listů z vlastní zahrady

Občas mám chuť zkusit něco, co má blíž k přírodě, k pomalému tvoření, ke kořenům. Není to nic složitého, jen tak si sednout na zahradu, rozhlédnout se kolem sebe a říct si: co z toho, co tu roste, se dá využít jinak než na čaj nebo do vázy? A přesně tak jsem se dostala k přírodnímu barvení látek. Ne chemickému, ne složitému — ale obyčejnému, jemnému, domácímu barvení pomocí toho, co si sama vypěstuju. Květiny, listy, někdy i kůra. Všechno, co příroda nabídne. A výsledek? Není nikdy úplně stejný — a právě v tom je to kouzlo.

Láká vás vyzkoušet přírodní barvení? Zdroj foto: Pixabay.com – HanaBohdanova

Co všechno se dá využít?

To mě na tom asi baví nejvíc — že barvivo může být schované i v obyčejné cibuli nebo v listu jabloně. Na zahradě si snadno vypěstujete spoustu rostlin, které obsahují přírodní pigmenty. Některé barví jemně, jiné překvapí intenzitou. Tady je pár mých oblíbených:

• Kvítky měsíčku – krásně žluté nebo oranžové odstíny
• Slupky červené cibule – různé odstíny hnědé až vínové
• Listy ořešáku – tmavší tóny, někdy až do hnědozelené
• Plátky růží – růžové nebo našedlé tóny, podle odrůdy
• Červené zelí – od fialové po modrou (a pozor, barva závisí na pH!)
• Bezinky nebo borůvky – krásné fialové barvy, ale často ne úplně stálé
• Rebarbora (listy) – spíš jako mořidlo, než jako barvivo, ale hodí se

Mimo to lze experimentovat třeba s kávou, čajem, šafránem, kurkumou nebo zelenými listy špenátu. Stačí mít chuť zkoušet.

Co potřebujete?

Nejsem chemik, takže všechno dělám hodně „od oka“. Ale základ je vždycky podobný: přírodní látka, hrnec, trocha vody a čas. Nejčastěji používám staré bavlněné plátno, lněné ubrousky nebo bílé tričko z přírodní bavlny. Umělé materiály barvu většinou neudrží.

Doporučuju látku nejprve pořádně vyprat, ideálně bez aviváže. A pak si připravit tzv. mořidlo – to pomáhá barvu fixovat. Každé barvivo si rozumí s jiným mořidlem, ale úplně základní domácí varianty jsou:

• Ocet (na kyselé barvy – třeba růžové nebo červené tóny)
• Sůl (funguje u některých ovocných šťáv)
• Alun (kamenec) – pokud ho máte, pomáhá barvu víc ustálit

Látku je dobré před barvením namočit právě do vody s mořidlem a nechat pár hodin odležet.

Stačit vám k tomu bude přírodní látka, hrnec, voda, sůl a trocha času. Zdroj foto: Pixabay.com – PK29

Samotné barvení

Postup je vlastně jednoduchý. V hrnci přivedu k varu vodu s vybranými květy nebo listy. Nechám pár minut probublávat a pak stáhnu a nechám luhovat – čím déle, tím sytější barva. Barvicí lázeň pak přecedím, aby tam nezůstaly kousky, a do tekutiny ponořím látku.

Tu nechám v lázni odležet – někdy pár hodin, jindy přes noc. Průběžně kontroluju, překládám, otáčím. A pak už jen vypláchnu studenou vodou, nechám uschnout a obdivuju výsledek.

Ecoprint – listy a květy přímo na látku

Tohle je asi moje nejoblíbenější technika. Místo toho, abych dělala lázeň, kladu květy a listy přímo na látku. Třeba listy růže, kapradiny, sedmikrásky, měsíček… Rozložím je na látku, přeložím, stočím do ruličky, obvážu provázkem a napařuju nad párou nebo vložím do hrnce s trochou vody.

Po několika hodinách nebo i dnech (podle trpělivosti) vzniknou nádherné otisky – někdy jemné a tajemné, jindy výraznější. Nikdy to nevypadá úplně stejně, a to je právě to krásné. Je to jako malý obraz, který vytvoří příroda sama.

Trochu trpělivosti a spousta radosti

Musím říct, že přírodní barvení není úplně exaktní věda. Někdy barva chytne nečekaně, jindy to chce zkoušet znovu. Někdy je výsledek jemný, jindy překvapivě výrazný. Ale pokaždé mě to baví. A co víc – dává mi to pocit propojení s přírodou, se sezonou, s tím, co zrovna roste venku.

Když se pak dívám na ubrousek obarvený květy z vlastní zahrady, je v tom kus léta, kus péče, kus radosti. A hlavně: kus přírody, kterou si můžeme vzít s sebou, i když už květy dávno odkvetou.