(Ne)sladká historie vánočního perníčku

Pečení perníčků k Vánocům neodmyslitelně patří. Kdo by si také dokázal představit stromeček, který by nebyl ozdoben nejrůznějšími tvary a postavičkami vytvořenými právě z tohoto sladkého těsta? Znáte ale také historii, která tuto vánoční klasiku doprovází? Pokud ne, tak si uvařte horké kakao či čaj a dejte se do čtení.

Vánoční perníček má zajímavou historii. Zdroj foto: Unsplash.com – Myriam Zilles

I když je příběh o perníkovém mužíčkovi (který utíká před krávou, koněm a slepicí, ale sežere ho liška) poněkud strašidelný, těší děti o Vánocích už od roku 1875, kdy vyšel v časopise Mikuláš. Předkové a příbuzní perníčků se těší oblibě mnohem déle. Zázvor je podzemní kořen rostliny, která pochází z tropických deštných pralesů jižní Asie a během raného obchodu s kořením se vyvážela do Indie a Evropy. Podle knihy The Gingerbread Book se koláče se zázvorem a melasou nebo medem dostaly do západní Evropy pravděpodobně v 11. století, kdy se křižáci vraceli ze středomořských zemí – byli to první adaptátoři tohoto koření. Také se uvádí, že recepty na první „gingerbras“ (ze starého francouzského slova) obsahovaly strouhanku vařenou v medu s kořením.

Podle publikace „Oxford Companion to Food“ se na jarmarcích ve středověké Francii a Anglii nabízely sladké pochoutky s příchutí zázvoru zvané fairings. Rytíři dostávali kousek pro štěstí v turnajích. Legenda sahá až ke královně Alžbětě I., která údajně nechávala své kuchaře tvarovat pečivo do podoby svých oblíbených dvořanů a ráda dávala VIP hostům perníkové „sušenky“, které byly jedlými karikaturami. Přibližně ve stejné době existovala víra, že pokud žena sní „perníkového manžela“, může to vést k jejímu sňatku. Jedna z teorií tvrdí, že vzhledem k tomu, že „mužíčci“ mají ve skutečnosti spíše podobu batolat než dospělých, začali o Vánocích představovat Ježíška. A o koření, které je v nich obsaženo, se někdy soudí, že představuje exotické dary mudrců.

O koření v perníku obsaženém se říká, že jsou to dary mudrců. Zdroj foto: Unsplash.com – Evelin Horvath

V Německu se perníčky zvané lebkuchen vyráběly ve tvaru srdce a zdobily se romantickými vzkazy. Město Norimberk se v roce 1600 stalo známým jako „hlavní město perníku na světě“, kde mistři pekaři vytvářeli složitá umělecká díla. (Existoval zde cech s přísnými předpisy. Perník mohl prodávat pouze ten, kdo vlastnil vlastní „dýmku“, tedy pec.) Nejstarší dochovaný recept na perník ze 16. století je uložen v Germánském národním muzeu v Norimberku. Perník z tohoto města má „chráněné zeměpisné označení“ Evropské unie, stejně jako Parmigiano-Reggiano a šampaňské.

Domečky z perníku možná inspirovaly na počátku 19. století také bratry Grimmy, kteří v knize „Jeníček a Mařenka“ napsali o čarodějnické chaloupce z cukroví a sušenek. Vlny přistěhovalců přinesly perníčky do Ameriky (jeden z receptů je připisován matce George Washingtona) a perníkové chaloupky se staly oblíbenými vánočními ozdobami zejména mezi německým obyvatelstvem okresu Lancaster v Pensylvánii – „Pennsylvania Deutsch“. Perníkem zdobili větve, které si během svátků přinášeli do svých domovů – předchůdce vánočního stromku.

Ať už mají perníčky jakýkoli tvar nebo styl – muži, domečky nebo prosté čtverce – vůně hřebíčku, muškátového oříšku, skořice a samozřejmě zázvoru je v kuchyni 21. století pro nás stejně omamná, jako byla pro tu chytrou lišku.

Perníček neodmyslitelně patří k Vánocům. Zdroj foto: Unsplash.com – Ylanite Koppens