Čmeláci-chlupatí opylovači

Ač si to mnoho lidí myslí, čmeláci nejsou samci od včel nebo vos. Tito šestinozí členovci, stejně jako včely, patří do třídy hmyz, ale jsou samostatným rodem. Patří však do čeledi včelovití. Do rodu čmeláků řadíme asi 250 druhů, které se vyskytují hlavně na severní polokouli.

Čmeláci jsou hmyzem větším než včely, jednak mohutností, jednak i ochlupením těla. Ochlupení je zpravidla černo-žluté v pruzích.

Jsou však známy druhy černo-oranžové nebo černo-červené či dokonce pouze černé. Tito živočichové se živí nektarem a pylem květin, který také skupinově hromadí pro své larvy. U nás žijící druhy mají žihadla, která však nepoužívají mimo hnízdo. Pokud by se v jejich hnízdě objevil nevítaný návštěvník nebo by ho někdo ohrožoval, může tento hmyz zaútočit. Žihadlem může čmelák bodat opakovaně. Mohou tedy být nebezpeční pro alergiky. Čmeláci tvoří hromadná hnízda. Tvoří tedy společenství, ale dokážou fungovat i samostatně. Matky čmeláků nejsou na svých dělnících závislé, zvládnou přežít zimu i vychovat další jedince, což je podstatný rozdíl oproti včelám. Včely dělnice nedokážou fungovat bez matky a opačně.

Život čmeláků

Mladé královny čmeláků začnou samostatně opouštět hnízdo v létě. Najdou si úkryt několik centimetrů pod zemí, kde přes zimu hibernují (což je stav strnulosti). Na jaře při oteplení se proberou a opustí svůj zimní úkryt a hledají potravu. Poté nízkým letem u země vyhledávají místo, kde by mohly založit nové hnízdo. Vhodné jsou díry po myších nebo jiných hlodavcích, které jsou vystlány například srstí původních obyvatel. Takovýto úkryt chrání čmeláky před chladem.

V novém hnízdě si královna postaví z vosku nádobu, do které nosí nektar z rostlin. Tato zásobárna jí poskytne potravu při nepřízni počasí. Čmeláci totiž nedokážou bez nektaru přežít dlouho (v řádu hodin). Doprostřed tohoto džbánu si matka postaví misku z vosku, kam naklade vajíčka. Po čtyřech dnech se z nich vylíhnou larvy, které královna zahřívá svým tělem a krmí pylem.

Tento blanokřídlý hmyz má proměnu dokonalou, což znamená, že prochází třemi vývojovými obdobími života – larva, kukla a dospělý jedinec. Celkový vývoj od larvy po dospělého jedince trvá asi 25 dní. V této fázi se matka stará o potomky, klade vajíčka a staví dál hnízdo. Rod vyprodukuje desítky až stovky dělnic.

V období produkce dělnic se stanou podstatné změny, které vyústí v krizi celého společenství a zánik hnízda. První změnou je, že všechny larvy oplodněné matkou začnou být vykrmovány natolik, aby se z nich mohly stát nové královny zajišťující zachování rodu. Matka poté klade neoplodněná vajíčka, ze kterých se vylíhnou samci. Dělnice se vzbouří, začnou bojovat o kladení vlastních vajíček nejen mezi sebou, ale i s královnou. Probíhají fyzické boje, kradení a ničení cizích vajíček. Tak se děje ke konci léta. Tento stav trvá do doby, než matka uhyne a hnízdo se začne rozpadat. Dělnice sice mohou nějaký čas hnízdo udržovat, ovšem časem se poztrácí a žádná z nich zimu nepřežije. Každým rokem si tedy samotná mladá královna tvoří vlastní společenství.

Jaký je jejich přínos?

Čmeláci svým způsobem získávání potravy opylují rostliny, jehož výsledkem je růst plodů, sekundárně semen. Semeny se pak rostliny šíří. Dělnice je schopna denně opylovat i 2000 květů. Velmi se osvědčili při opylování rostlin pěstovaných člověkem ve sklenících (rajčata a papriky, později i různé druhy ovocných stromů a jahody). Tento hmyz opyluje i za nepříznivých podmínek či chladu. Je velmi přizpůsobiví (prostorově) a všímá si méně hojných, ale blízkých zdrojů nektaru, což je výhoda oproti včelám. Včely se v těchto bodech chovají opačně, upřednostňují hojné, ale vzdálené zdroje. Čmelák je tedy jednak pilnější a jednak je jeho opylovací schopnost vyšší až padesátinásobně. Bohužel čmeláci a včely v dnešní době z přírody mizí, zejména kvůli chorobám, které je hubí. Mají však i několik přirozených nepřátel. Jedná se hlavně o mravence, které láká sladký nektar v hnízdě. Můžou hnízdo zcela zničit. Dalšími nepřáteli jsou zavíječ čmeláčí (jak vyplývá z jeho jména, zavije hnízdo čmeláka do hedvábné sítě a hnízdo zlikviduje) nebo pačmeláci (infiltrují se do hnízda, zahubí královnu a donutí dělnice starat se o pačmeláčí larvy).

Čmeláci se tedy začali laboratorně chovat a používat pro opylování rostlin. Náš trh nenabízel tuzemské druhy k prodeji. Z tohoto důvodu byly do naší země zavlečeny druhy nepůvodní, které konkurují našim domácím druhům. Tyto cizí druhy nepatří do naší fauny, a proto by zde neměly být chovány.

Rozšiřuje se chování čmeláků na zahradě, kde budou velmi nápomocní při pěstování zejména jahod, rajčat a paprik. Na internetu fungují specializované obchody s čmeláky (resp. s matkami a hnízdy), kde vám přesně poradí, co a jak ohledně jejich chovu. Díky jejich samostatnosti však nejde o nic náročného.

Čmeláci jako součást jídelníčku

Ačkoli je to rozhodně nehumánní, v Jižní Americe se jedí jako pochoutka – jenže živí. Dokonce se z nich připravuje speciální víno. Indové si pro změnu libují v čmelácích v těstíčku.