Žluna zelená

Žluna zelená (Picus viridis) je krásný a velmi užitečný pták, který je příbuzný datlovi nebo třeba strakapoudovi (patří do řádu šplhavých ptáků). Olivově zelené zbarvení peří jí pomáhá ukrývat se v korunách stromů, kde se doslova láduje mravenci. Pokud se tedy nastěhuje do sadu, je to pro sadaře významný pomocník, protože jeden jedinec dokáže spořádat na 2000 mravenců za den. Mravenčí kukly a larvy loví i v mraveništi, protože je imunní vůči kyselině mravenčí, kterou se mravenci bojující o život kousáním brání.

Jak ji poznáme?

K lovu mravenců je žluna přizpůsobena více než dobře. Má až 5 cm dlouhý štíhlý zobák a až 10 cm dlouhý mrštný jazyk. Celková délka ptáka je něco málo přes 30 cm a rozpětí má asi 40 cm.

Co se zbarvení týká, je opravdu krásně zelená. Hlavu (jakoby čepičku) má žluna podobně jasně červený (podobně jako datel). Bříško má o odstín světlejší s kropenaté. A jak poznáte samičku a samečka? Samička se pozná podle černého vousu pod okem (má černé „tvářičky“).  Sameček má tváře s červeným proužkem.

Za zmínku stojí i tuhá ocasní pera, o která se pták během šplhu bravurně opírá. Ke šplhu patří samosebou i silné drápy.

Kde ji najdeme a jak si žije?

V podstatě v celé Evropě krom Irska, severu Skotska, Ruska a Skandinávie. Nejraději má stromy s dutinami v rozlehlejších lesích či sadech s možností výletu na louku. Dutinu stromu dokáže žluna silným zobákem zvětšit na požadovanou velikost hnízda, kde se pak oba partneři starají o potomstvo. Ovšem tomu předchází úchvatné námluvy, které začínají krátkými návštěvami a končí líbáním a jinými doteky. Samička může naklást až 7 vajec. Mláďata se vyznačují skvrnitým peřím, které má zejména ochrannou funkci. Následně vylétávají z hnízda, ale s rodiči zůstávají ještě poměrně dlouho. Pak si začnou hledat svoje území, kterému zůstanou po vzoru rodičů věrni po celý život. V období věku asi 1 rok dojdou pohlavní zralosti a mohou vyvést vlastní mláďata.

Jelikož neodlétají na zimu do teplých krajin, dokáží si potravu hledat i pod sněhem. Případně se stahují blíž lidským obydlím a i přes svou plachou povahu si hledají potravu u vesnic a měst.

Třebaže stále ubývá vhodných míst pro vyvedení mladých, je u nás více než 20 000 jedinců tohoto úžasného šplhace.