Zdravá a chutná zelenina – pór

Pór zahradní, pro většinu z nás známý jako pórek, byl oblíbenou zeleninou již ve starověku. Je to dvouletá rostlina, která by na vaší zahrádce neměla chybět.

Jeho obliba v dnešních dnech není způsobena jen skvělou chutí, ale také příznivými účinky, kterých není málo. Díky obsahu vápníku, draslíku, sodíku, fosforu, železa, vitaminu B, B2, C, karotenu by se dal pórek nazvat jako přírodní léčivo. Éterické oleje a minerální látky ovlivňují tvorbu žaludečních šťáv a trávení. Je také skvělým pomocníkem při nachlazení. Dále by měl být obsažen v jídelníčku lidí, kteří trpí revmatem, dnou nebo cévními změnami způsobené stářím. Nejvíce vitamínu je obsaženo nikoliv v bílé časti, ale v listech. Proto bychom měli konzumovat i je.

Pokud si chcete pórek sami vypěstovat, máte na výběr ze dvou druhů

Letní a zimní. Pór zimní je u nás oblíbenější. Má delší vegetační období, je trvanlivý a mrazuvzdorný. Mezi zimní odrůdy řadíme například Elefant. Sklízí se od podzimu do jara. Výhodou je jeho rychlý růst. Může dosáhnout výšky až 85 cm. Přímý výsev provádíme od března do května, výsadbu od poloviny dubna do června.

Letní pór není odolný proti mrazu, proto se před zimou musí sklidit a může se uchovat mrazením. Má delší konzumní část než zimní. Příkladem pozdní letní odrůdy je Starozagorski Kamuš. Jeho předností je dlouhý bělený stvol. Výsev probíhá od ledna do dubna, výsadba od dubna do května. Stejné období pěstování má i odrůda Albos. Giante Suizo je výnosná odrůda se skvělým zdravotním stavem.

A jak provést samotnou výsadbu?

Zvolte slunné, vzdušné místo. Berte na vědomí, že pór je náročný na půdu, proto je důležité ji před výsadbou řádně připravit. Musí být vlhká, středně těžká, se živinami a hluboko zkypřená. Do hloubky 15-20 cm umístíme sazenice, které by měly být silné asi jako tužka, a z obou stran je zastřihneme. Poté jamku zakropíme. Během růstu k rostlině přihrnujeme zeminu, abychom získali co nejdelší vybělené části, pravidelně kypříme, zaléváme a půdu zbavujeme plevele. Hnojit můžete chlévským hnojem. Póru se daří ve společné kultuře s kedlubnem, celerem, mrkví, ředkví, salátem, okurkou. Vyhnout bychom se měli fazolím, hrášku, řepě.

Asi na každou rostlinu číhá nebezpečí v podobě škůdce. Ani pór není výjimkou. Abychom o svou úrodu nepřišly díky vrtalce pórové, přikryjeme záhon textilní fólií. Útok této mouchy poznáte až po vyjmutí pórku ze země. Vrtalka do něj klade vajíčka a larvy si pak vytvářejí chodbičky. 

Pór v kuchyni

Pokud nejste příznivcem česneku nebo cibule, pórek si jistě zamilujete. Jeho jemná cibulová chuť dodá šmrnc jakémukoliv pokrmu z teplé i studené kuchyně.

U nás se říká: „bez cibule neuvaříš!“ To stejné ale platí o pórku ve Francii nebo třeba Belgii. Bez pórku si nedokážeme ale představit ani u nás dělanou čínu. Pórek lze s úspěchem použít do základů všech omáček do polévkových vývarů i do pórkové polévky jako takové. Je na vás, zda máte raději „vodovou“, kdy jen uvaříte na kolečka nakrájený pórek s kostičkami brambor ve vodě s bujonem, nebo krémový typ s jíškou či smetanou.

Výborné jsou zapečené těstoviny s pórkem a také celá řada předkrmů, kdy se blanšírovaný pórek balí do presciuta, uzeného lososa a podobně.