Wolf-Dieter Storl: Zahrada jako mikrokosmos

Až začne tát sníh a vonět tráva, člověk má chuť se chopit toho rozpuku a vypěstovat něco vlastníma rukama. A také některé provází chuť pochopit tu rozvíjející se krásu na samém jejím počátku. U knihy Zahrada jako mikrokosmos to je snadné. Zařadila bych ji někam k historickému, filozofickému pojednání a dokonalému praktickému návodu k holistickému pěstování rostlin, bylin i různých plodin. Od malých zahrádkářů až po velké farmáře.

Biodynamické zemědělství jako cesta?

I když je první polovina knihy věnována naprosto fascinujícímu čtení, kdy autor přirovnává dění v zahradě k duchovní moudrosti,

I v dalších částech knihy se prolínají minimálně moudrosti našich předků, závislost rostlin i živočichů na lunárních cyklech, ale i na déle trvajících cyklech v přírodě… Každý ví, že ne vždy se urodí šišky na stromech a pořádná úroda bukvic je také jen někdy… Bukvice jsou dřevnaté, třeba švestky jsou zase šťavnaté a tyto principy ovlivňuje víc než jen náhoda. Princip života za Zemi má vlastně stále stejná pravidla a jak autor správně uvádí, staří alchymisté nebyli nějací pomatenci, ale moc dobře znali tato stará pravidla. Jen očekávali asi jinak hmatatelné výsledky. K těm jsme se nedostali ještě ani nyní, ale minimálně teoreticky víme mnohem víc. Imaginární myšlení, nejen při pěstování plodin, je často efektivnější než prosté materialistické myšlení – učí vidět věci v souvislostech, celistvě a neoddělovat vždycky jen to, čemu zrovna rozumíme, nebo co chceme využít pro svůj vlastní prospěch.

Ukázka:

„Organičtí a biodynamičtí zahradníci mají jasno v tom, že příroda funguje jako celek, jehož části se vzájemně ovlivňují. Proč by se plodiny rostoucí na záhoně vedle sebe neměly řídit stejným principem? Mnoho zahradníků vypozorovalo takové vzájemné ovlivňování. Vědci zaostávají ve zkoumání těchto jevů, poněvadž dnešní vědecká metodologie má obrovské potíže s izolováním a lokalizováním přesných interakcí a semiochemikálií (allomonů, kairomonů, repelentů, atraktantů a feromonů). Už jsme viděli, že podobný problém existuje u výzkumu lunárních a planetárních vlivů na rostliny; je skoro nemožné oddělit důležité od nedůležitých proměnných a experimentálně opakovat stejné podmínky.“

Můžete se tak dozvědět o symbioze například okrasných květin a pro nás užitkových plodin, zeleniny, ovoce… protože právě květiny poskytují své šťávy a nektary škůdcům, překrývají pach užitkových rostlin, je to jedna z možností. Také je třeba se zamyslet nad tím, v jakém stavu je půda, ze které škůdci napadená rostlina vyrůstá, jaké je počasí, a i jaké jsou tu planetární vlivy.

Najednou je všechno mnohem košatější, než si jsme schopni uvědomit.  Uvědomělé zemědělství a hospodaření s půdou, tak jako to dělali naši předkové, a my jsem se v honbě za kdovíčím od toho značně odklonili, je cestou ke zdravému využití nejen vypěstovaných potravin, ale také k sobě samým. Filosofické pojednání se tu snoubí s praktickou a velice informačně obsáhlou příručkou, kde se dozvíte vše od výběru kultur, po hnojení, lunární vlivy, přípravu potravin tak, aby se neničila jejich vzácná hodnota, až po třeba bylinkaření nebo rady po zdraví.

Kniha je opravdu celoživotním dílem autora, vznikla již v roce 1979 a toto je u nás další, přepracované a doplněné vydání. Skvost v knihovně už od prvních let, kdy kniha spatřila světlo světa. A vzhledem k přihlédnutí k současnosti a znovu rozvinutí myšlenek a poznatků, obohacení o těch dalších téměř čtyřicet let, si lze bez nadsázky myslet, že je to publikace, která tu zůstane aktuální a atraktivní minimálně několik dalších desetiletí.

Vždyť pochopit princip života, to je dodnes předmětem až základního lidského vzrušení! A možná to se světem vůbec není tak, jak si myslíme, jak jsme se učili…

„Živé organismy nerostou mechanickým přidáváním nebo konstruováním, jako když staví děti z Lega. Rostou v pulsujících rytmech, v jistých bodech dosahují crescenda a pokračují kvalitativně odlišným tempem. Vezměme si obyčejný plevel. Kdo dokáže po zasetí malinkého semínka předpovědět, jaký druh rostliny z něho vyroste? Semínko se nepromění ve větší a potom ještě větší, ale radikálně se změní, metamorfuje; praskne, vyžene kořínek a dva děložní lístky. A opět, podobu normálních listů nelze předpovědět zkoumáním děložních lístků. Když mezi uzly, v internodiích, vyraší nové listy, jsou si dost podobné, ovšem spodní bývají širší a zaoblenější, kdežto výše vyrostlé jemnější a špičatější. Potom náhle dojde k další nepředvídatelné změně: listy se přemění v květní obal, složený z okvětních lístků, nebo z lístků kališních a korunních. A nakonec poslední proměna – vytvoří se plod a nová semena. Tyto proměny se dějí rytmicky a ve vztahu k pozemským a kosmickým faktorům. Žádný z těchto stavů není odvoditelný z předchozí úrovně organizace. Pokaždé se objeví úplně nový soubor jevů, nicméně všechny jsou částmi téhož rostlinného organismu, jenž přechází z jednoho projevu do druhého.“

Není důvod si myslet, že stejně dynamický a nepředvídatelný (a hluboce moudrý) je celý život a svět kolem nás?

O autorovi:

Wolf-Dieter Storl (1942) se narodil v Sasku. Jeho babička pocházela z Krušných hor a sbírání bylin mělo v jejich rodině dlouhou tradici. U amerických Indiánů se naučil, jak komunikovat s rostlinami. „Čejeni nemluví o rostlinách, ale s rostlinami,“ říká dnes jeden z vůdčích expertů v oboru etnobotaniky, nazývaný „šaman rostlin“.

Wolf-Dieter Storl absolvoval Kent State Univerzity v Ohiu, působil jako hostující docent ve Vídni a získal doktorát na univerzitě v Bernu. Podnikl studijní cesty do různých zemí světa a přednášel na mnoha univerzitách v USA a Evropě. Je autorem několika knih o léčivých a magických rostlinách, rostlinných božstvech a rostlinách Keltů.  Od roku 1988 žije s rodinou na samotě v horách v jižním Německu.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2016, www.eminent.cz