Vznikla mikulášská tradice díky třem zachráněným dcerám chudáka?

Stařeček s bílými vousy s velkou špičatou mitrou na hlavě, který dětem dává dárky. Vlídného Mikuláše každoročně doprovází i nebeská bytost s křídly, jeho věrný druh, mírný anděl. Tím třetím do party se naopak stává bytost pekelná, čert s ocasem, řetězem a rohy. Tvoří protiváhu obou dvou. Jeho úkolem je vyzpovídat děti, zda byli celý rok poslušné, a pokud ne, místo vytoužených cukrovinek jim nadělit třeba pytel brambor nebo hromádku uhlí. Jak ale vlastně tato tradice vznikla?

Tři měšce zlaťáků

Mikulášskou nadílkou si připomínáme Mikuláše, biskupa z Myry (nyní se toto turecké město nazývá Demre). Biskup, který zemřel 6. prosince pravděpodobně roku 345, se proslavil neobyčejnou štědrostí. Zapáleně dokázal bránit křesťanskou víru a svoji pomoc také ochotně poskytoval nespravedlivě obviněným.  Mimoto se o něm vypráví spousta legend, například, že po smrti rodičů rozdal majetek chudým nebo že třemi měšci zlaťáků, které hodil oknem do domu, prý zachránil tři dcery chudáka před tím, aby musely být prodány do otroctví, nebo prý zachránil město před hladomorem. Právě na památku Mikulášovy štědrosti související se vhozenými zlaťáky, zřejmě vznikla tradice jeho nadílky, kdy navštěvuje děti a naděluje jim.

Bez modlitby by to nešlo

První známky o mikulášské tradici se u nás objevují už ve 13. století. Průběh svátku se v našich zemích také lišil nejenom třeba podle kraje, ale i podle sociální situace konkrétní rodiny. Děti chudých si chystaly za okno punčochu a musely se většinou spokojit s nějakou drobností, třeba kouskem ovoce. K bohatým se dostavil Mikuláš v masce osobně a dostaly toho více. Zadarmo ale jeho návštěva nebývala, většinou děti musely recitovat básničku, a hlavně se umět správně pomodlit.

Na zlobivé malé Němce vyráží pacholek Ruprecht

Udělejme si takové malé okénko na téma, jak se vlastně slaví Mikuláš za našimi hranicemi. S různými obdobami se s mikulášskou tradicí setkáváme v mnoha zemích. V sousedním Slovensku je tradice shodná jako u nás. I slovenské děti večer 5. prosince obchází popisovaná trojka bytostí a těm hodným dává pamlsky, zatímco ty zlobivé symbolicky straší a trestají – to je samozřejmě práce čertů. Pokud se ale vydáte o kousek dál, může být leccos jinak. V sousedním Německu si zlobivé děti posvítí Knecht Ruprecht, pacholek, který s sebou nosí obvyklé rekvizity – metly a řetězy. Na opravdové zlobivce je neváhá i použít.

Rakouští Krampusové umí pořádně vyděsit

Ovšem pro Rakousko a mnohde i pro německé Bavorsko jsou typičtí Krampusové. Proti nim jsou ti naši čerti doprovázející Mikuláše takoví neškodní strýčci. Čertí masky Krampusů jsou totiž vyvedené do nejmenších detailů a vzbuzují opravdovou hrůzu nejenom mezi dětmi, ale i mezi dospělými. Jedná se o opravdová umělecká díla, zhotovená třeba i ze dřeva, v rodinách se jako poklad často dědí z generace na generaci. Tradiční Krampuslaufy, tedy průvody Krampus čertů, jsou typické hlavně pro alpské oblasti. Průvod děsivých masek je obrovským zážitkem. Máte-li pro strach uděláno, nebo se naopak rádi bojíte, zkuste vyrazit a podívat se na ně. Stojí to za to. Mnohde se soutěží o nejlepší masku či kostým. Vždy je na co koukat a návštěvníky průvodů zpravidla čeká zajímavý program.

V Polsku chystají ponožku, Nizozemci žrádlo pro koně

A co jinde? Dětem naši severních polských sousedů nosí v noci z 5. na 6. prosince Mikolaj. Na drobné pamlsky nebo malé hračky mají připravenu velkou ponožku nebo jim je strká pod polštář. Nejednou s Mikolajem naděluje Sněhová vločka. Nizozemským capartům pro změnu 5. prosince naděluje Sinterklaas. Mají za úkol nachystat pohoštění pro jeho koně, a proto do svých bot nakladou seno a mrkev a strčí je buď v klasických chalupách ke komínu, nebo případně k ústřednímu topení. Proč právě tam? Sinterklaas se prý pohybuje na koni kolem komínů domů. Přichází v doprovodu Černého Petra. Samozřejmě nezapomíná na děti, kterým nosí cukroví a ovoce. V USA naděluje Santa Claus, ovšem v jeho případě si musí děti na nadílku počkat až do Vánoc.