Vyčistěte si byt, vyčistíte si duši

Znáte ten pocit, kdy chodíte ve svém přeplněném bytě jako kocour kolem zavřené klece s kanárkem? Pohled do koutů plných věcí, může vzbuzovat určité nelibé pocity, snad i frustraci. Všechny dávno zapomenuté předměty a málo používané oblečení, hračky, nevhodné dárky, to jsou němí svědci úbytku životního prostoru. Nemusíte být příznivci feng-šuej, puristy či asketiky, jen umělci ve slaďování sebe sama s aktuálním životním stylem. Jak se naše potřeby mění?

Život je vývoj, neustálá změna

První byt, první dítě, školák, péče o rodiče a řada dalších situací nás může překvapit. Vždycky se stane něco neočekávaného, často musíme reagovat pružně na vzniklou situaci. A to prostě nejde, pokud ve svém životě schraňujeme krámy, „to se bude jednou hodit“, o dvě velikosti menší šaty z dob maturity a podobné poklady. Měli bychom se na svůj prostor dívat střízlivě. Co je funkční a dělá nám radost, to si ponechejme. A s tím ostatním naložme podle nátury. Buďme štědří. Karma, boží mlýny nebo jen radost, nám budou odměnou tady a teď.

Moje maminka mne používala vždycky ráda na likvidaci věcí po předcích. Pojilo nás pouto posvátné úcty k odkazu starých fotek a suvenýrů z Bulharska, kam se kdysi s rodiči podívala. Strach ze ztráty jejích vzpomínek na ty, co už odešli, jsem vždy zaplašila legrací a voňavou kávou. Zjistila jsem, že člověk může lpět na vzpomínkách a maličkostech, ale nesmí se nechat tím vším omezovat. Rozlet je vždycky složitý, když nám na křídlech visí dvě tuny haraburdí. Vím, není to haraburdí, jsou to jen věci, které jsme už delší dobu nepoužili, různé rezervní kusy. Jenže právě tohle nám může ubírat sílu přinášet do našeho života něco nového.

Osvědčila se mi metoda tří hromádek. 1. Chci (používám, mám ráda), 2. Nepoužívám (nevím, co s tím, uvidím, atd.), 3. Smetí (do tříděného odpadu, na hadru, respektive k vystavení na popelnici). První kategorie je jasná. Jsou to věci, knihy, oblečení, bez kterých se neobejdeme. Do druhé skupiny může patřit totéž, jen s tím rozdílem, že nevíme, kdy a jestli vůbec to ještě chceme (můžeme) použít. Do smetí dávám vše, co nejde opravit, co lze recyklovat nebo je příliš ošoupané pro darování (vytahaná bavlněná trička jsou dobré jako hadry, ta směsová jdou rovnou do koše).

Rozhodnutí, co dát pryč, by mělo vždy spočívat na majiteli

Nesmíme likvidovat cizí vzpomínky a rušit právo vlastnit, ani u rodičů, ani u dětí. Můžeme diskutovat. Zdůvodnit, proč určitá věc má jít k prodeji, do bazaru, k darování, atd. Zachováme si tím klid a druhému důstojnost. Jak to vypadá v praxi?

1) Nábytek, který není funkční a zaclání, prodejme, darujme. Taktéž různé přístroje a nářadí a různá udělátka typu dvacátá zástrčka pod dveře, atd.

2) Byt mějme vždy raději poloprázdný. Nebude nás pak tolik bolet stěhování nebo jiné změny. Nechejme si prostor pro opravy bytu. Nechejme si prostor pro květiny, knihy a chvilky sdílení života s těmi druhými. Věčné zakopávání, narážení, obcházení a škarohlídství, není to, co přece chceme. Celý byt větrejme, přiměřeně často uklízejme. Úklid není modla, je to jen nutnost. Důležitá je útulnost a vřelost.

3) Nebojme se zbavit oblečení, které se nám už nehodí nebo přestalo líbit. Čisté a opravené můžeme předat jakékoliv charitě, která jím zásobuje lidi ve skutečné nouzi (často uvítají také ložní prádlo, drobné kuchyňské předměty, aj.). Z důvodu úspory času se vyplatí vše zabalit, odvézt a neztrácet čas prodejem po kusech. Samozřejmě někdy lze oblečení také odprodat do obchodu s použitými věcmi, ale opět zisk není nijak astronomický. Čas, který nám uniká mezi prsty, jsme mohli raději strávit s dětmi…

4) Když máme kolem sebe lidi v nouzi, kamarádky, známé, maminky samoživitelky, můžeme se neplánovaně rozdělit o to, co můžeme postrádat. Nemusíme být samaritány v roztrhaných hadrech a neuspořádanou domácností. Stačí, když omezíme svoje nároky. Radost se stejně jako čas nedá ničím zaplatit. Dopřejme si ten luxus a mysleme na ostatní. Přinejmenším na ty, kteří o pomoc stojí, kterým něco může vyřešit.

5) Svoje věci opravujme. Používejme je účelně. Pečujme o sebe i svoje útočiště. Nečekejme na „až jednou“, „však on to partner za rok udělá“, atd. Snažme si poradit sami. Ukazujme svým dětem, lidem v okolí, že nejsme na prodej, a že nás nezajímají věci, ale oni sami. Opravujme ty vztahy, které jsou pro nás zásadní. Přestaňme se trápit, pokud některý přátelský vztah zanikne. Poděkujme, že vůbec existoval. Žijme podle vlastního svědomí. Netrapme se názorem ostatních, nikdy se nikomu nezavděčíme. Nevysvětlujme. Většina věcí je nesdělitelná, zahalená sítí událostí, myšlenek a minulostí. Život a vztahy musí být funkční. To, co je neopravitelné, by nás jen tížilo.

6) Vyrábějme hračky, dekorace, recyklujme z volně dostupných materiálů. Zpestřujme svůj prostor a zařizujme si ho podle vlastní chuti. Barvy, vůně, materiály, provedení, sladění, to má být individuální. Podle našich povah, možností a nálady. Naučme se věci nejen spotřebovávat, ale také vyrábět, sázet a inovovat.

7) Knihy nevyhazujme, zkusme si představit, kde v okolí by se z nich mohli ještě čtenáři potěšit. Zrovna jsem odnesla dvě tašky do jednoho ze Senior Pointů, přichystala krabici pro dětské volnočasové centrum a recenzními výtisky zásobuji občas také krajanský spolek v Istanbulu. Proč? Dělá mi to radost. Cítím, že je to správné… Domluvte se ale předem, zda mají zájem, protože například v domově důchodců mne kvůli administrativní zátěži kolem daru raději odmítli. Kde vás nevítají, tam nechoďte. Nežádaná pomoc radost nepřináší.

8) Kuchyňské prostory udržujme čisté, vytříděné. Jídlo servírujme na nerozbitých talířích. Dopřejme si klid a čas na vaření i nákup. Naštíplé sklenice a talíře se třeba ve Středozemí nepoužívají, prý to nosí smůlu. Zasaďme si vlastní bylinky a používejme je pro dochucení jídel, nápojů.

9) Kontrolujme si záruční lhůtu u léků, potravinových doplňků a kosmetiky. Zdravotní problémy způsobené chamtivostí se nevyplatí.

10) Uklízejme i svoji duši. Přesazujme květiny, okopávejme zahrádku, tančeme, ochutnávejme, cestujme. Nebraňme se poznávání nového. Vítejme všechny hosty, kteří nám zaklepou na dveře. Zkušenost je nesdělitelná. Vlastní místo si musíme najít každý sám. Milujme domov i sami sebe.

Myšlenky, slova a věci, které v dobrém úmyslu pošleme do oběhu, nejsou nikdy marné. Nejvyšší čas pro jarní úklid?