Vlašský ořech

Vlašské ořechy jsou naše nejznámější a nejoblíbenější oříšky. Vlašský ořech je plodem stromu Ořešák královský neboli vlašský, který dorůstá až do výšky 40 m. Pochází z Balkánu a Střední Asie a dnes se pěstuje skoro po celém světě. Římané ho považovali za symbol plodnosti, avšak první zmínky o něm se objevily již 7000 let př. Kristem. Jde o dlouhověký strom, pokud se jednou rozhodnete ho zasadit, s největší pravděpodobností už na daném místě zůstane navždy.

Pěstování ořešáku

Při pěstování vlašských ořechů je asi nejdůležitější výběr místa výsadby stromu. Strom se rozrůstá do velké výšky i šířky v závislosti na druhu, který si vyberete. Původnější (tzv. divoké) formy jsou charakteristické spíše vysokou a štíhlou korunou a dlouhým kmenem, tudíž ho není třeba již více prořezávat, neboť svou výškou si většinou dostatek světla zajistí sám. Právě tyto formy dorůstají těch nejvyšších známých výšek.

Druhý typ ořešáků, více zdomácnělý, je pak typický svým nižším vzrůstem a zároveň širší korunou. Je proto vhodné sázet jej především na místa, kde bude mít dostatek světla, neboť oproti jeho vyššímu příbuznému ostatní stromy tak snadno nepřerůstá. Pro svou širokou korunu se hodí na místa, která chcete zastínit. Pro svůj růst oba typy potřebují především dostatek světla a humusu v půdě. Pokud humus v půdě přirozeně chybí, je potřeba stálá péče v podobě hnojení, postřikování a zavlažování. Většina ořešáků začíná rodit až po cca 15 letech, vyskytly se však i případy, kdy pěstitelé první ořechy sklízely již po 4 letech od výsadby. Plody na stromě dozrávají v ochranném obalu (tzv. oplodí), ze kterého zralý ořech sám vypadne. Zralý ořech se skládá z pevné dřevnaté slupky a poživatelného jádra. Jádro se často přirovnává tvarem k lidskému mozku. Má různorodé barvy, které se pohybují od světle žluté až po tmavě hnědou.

Využití ořešáku a jeho plodů je poměrně široké

Asi první co vás napadne, jsou vlašské oříšky, které se využívají jako pochutina či potravina. Vlašský oříšek je téměř dokonalý balíček plný bílkovin, zdravých tuků (především nenasycených mastných kyselin), vlákniny, rostlinných sterolů, antioxidantů, vitamínů a minerálů.

Obsahují kyselinu linoleovou, která výrazně pomáhá snižovat cholesterol v krvi. V oblibě je mají také diabetici, protože vlašský ořech obsahuje jen 13,5% sacharidů a to zejména oligosacharidů. Dalšími látkami obsažených ve vlašských ořeších jsou draslík, fosfor, hořčík, železo, zinek, měď, zinek, mangan, dále pak vitamíny E, B1, B2, B3 a B6. Díky tomu je lze využít i při léčbě (či jako doplněk léčby) trávicích obtíží, cukrovky (pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi), pomáhá i na kožní problémy (typicky akné a lupenka). Nejčastěji se pro tyto účely využívá odvar či čaj z listů či oplodí. Plody jsou pak především díky obsahu omega-3 mastných kyselin vhodné jako prevence kardiovaskulárních chorob. Z nezralých poldů se často vyrábí ořechový likér, výjimkou však není ani ořechový olej či ořechový čaj, používající se při suchém kašli.

Velmi často se využívá také dřevo ořešáku, které je velice kvalitní a zároveň poměrně rychle rostoucí. Časté je jeho využití při výrobě nábytku. Nezralé plody se také velice často používali při barvení látek, dřeva popř. jej ženy využívaly i pro barvení svých vlasů. Se silnou schopností barvit souvisí i využití ořešáku v kosmetickém průmyslu. Často se přidává do opalovacích či samoopalovacích krémů. Výhodou jsou také jeho repelentní účinky.

Již zmíněný a nejvyskytovanější Ořešák královský (Juglans regia) u nás rozdělujeme ještě na čtyři základní typy podle tvrdosti slupky :

• Kamenáč (Juglans regia var. dura)
• Papírák (Juglans regia var. tenka)
• Polopapírák
• Křapáč (Juglans regia var. maxima)

V Americe je nevyskytovanější Ořešák černý, který je zvláštní především svými listy, které dorůstají až půl metru. Je ceněný hlavně svou vysokou mrazuvzdorností. Další americkou odrůdou je Ořešák popelavý, který vytváří zajímavě formovanou korunu a jeho plody mohou být až 8 cm dlouhé.

Choroby ořešáku

Mezi nejčastější choroby ořešáku patří  antraknóza ořešáku neboli hnědnutí listů. Je to houbová choroba, která se projevuje černohnědými skvrnami na listech a plodech. Způsobit může především značné snížení úrody a ztrátu listů. Dále si také musíme dávat pozor na bakteriální skvrnitost, která napadá listy a především plody. Na plodech se vytvářejí vodnaté skvrny. Bakterie dále pronikají do jádra, zničí celý plod, který seschne a odpadne. Mezi hlavního škůdce patří roztoč Vlnovník ořešákový, který poškozuje listy sáním. Jde však především o estetický problém a na úrodu či její kvalitu tento roztoč nemá vliv.