Talovín zimní

Krásní, žlutí poslové jara. Jsou často na světě ještě dřív než sněženky!  První posel jara je totiž tato žlutá hlavička. Talovín zimní (Eranthis hyemalis) je křehká rostlina, která svou jasnou barvou rozsvěcuje často už lednové zahrádky. Hlíznatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých má jen pár centimetrů a jako první z ní uvidíme právě barevné květy, na kterých můžeme napočítat rovných šest plátků. Na jaře poskytují včelám a hmyzu první nektar.

Hodí se do jarních záhonků, v kombinaci se sněženkami nebo jako oblíbená jarní rostlina na skalky.

Voskově krásná

Květy jsou jemné, ale křehké jen napohled a rozkvétají nejintenzivněji při slunečním svitu. Na dotek jsou poměrně pevné a působí až voskovým dojmem. Žlutých okvětních lístků je šest (nebo v rozmezí 5 – 9) a uprostřed květ zdobí také žluté tyčinky. Podpírá ho brčálově zelený přeslen, od kterého později vyrůstají také lístky. Ty se objevují až po odkvětu rostliny.

ZAJÍMAVOST: Je absolutně mrazuvzdorný. I když v noci klesá rtuť teploměru hluboko pod bod mrazu, na kost zmrzlý talovín počká na první sluníčko, při kterém opět začne kvést.

Kvete od února do března

Za velmi teplých zim se lze dočkat prvních květů již v lednu, ale standardně rozkvétá talovín v únoru a kvete v průběhu března. Poté se místo květů vytvoří plod, kterému se říká „měchýřek“. Je to stopkatý útvar uspořádaný ve tvaru kalíšku, který připomíná vzhledově tulipán. Je tam 6 – 9 semen.

Nároky na světlo: Polostín

Talovíny rostou dobře na lehce zastíněných stanovištích, v polostínu. Úplné zastínění, stejně jako přímé slunečné stanoviště se suchou půdou jim nedělá dobře. Mají rádi střídání světla, stinná místa nebo úseky dne. Přímé ostré sluneční paprsky mohou poškozovat listy.

Nároky na půdu a zálivku:  Neutrální, výživná půda

Ideální pro pěstování je neutrální až mírně alkalická půda, dobře prosycená živinami, humózní a také dobře propustná pro vlhkost. Hlízy by měly být po celý rok udržovány ve vlhké půdě, pro pěstování se tedy nehodí vyprahlá stanoviště. Ideální jsou místa pod stromy, která udrží vlhkost v půdě i v létě. V letních měsících potřebují ochranu před slunečním světlem, aby hlízy nevysychaly. Do země se hlízy zatahují zhruba v květnu.

TIP: Na zimu jim prospěje lehké zazimování. V listopadu jejich stanoviště překryjte chvojím nebo slabou vrstvou listovky či kompostu.

Rozmnožování: Semínky

Výborně se talovíny rozmnožují semeny, která se dobře uchytají a klíčí.  Často se tak děje i bez našeho vědomí a tak talovínové stanoviště je rok od roku víc a víc poseté žlutými hlavičkami květů. Kvítka ze semenáčků však uvidíme až tak čtvrtým rokem.

Rozdělit však můžeme i trsy hlíz, které se také každé jaro rozrůstají a mohou tak časem tvořit desítky až stovky květů čítající kolonie.

Pro rychlejší barevnou záplavu je proto lépe sáhnout v květinářství po hlízkách, které vykvétají hned prvním rokem. Sázíme je v rozpětí 5 – 10 cm od sebe a asi 5 cm do hloubky. Před sázením je vhodné hlízy asi na 24 hodin namočit do vody.

Další lidové názvy pro talovín:

• Voměj zimní
• Zlaťák předjarní
• Talovín západní

TIP: V květinářství můžete narazit i na plnokvěté hybridy talovínů.

Jedovatá krása

Už jen čeleď pryskyřníkovitá dává tušit, že i talovíny jsou jedovaté. Největší koncentraci jedu najdete v hlízách, ale celá rostlina je plná glykosidů scilladienolidového typu, které při požití působí zvracení, průjem, poruchy srdečního rytmu, tepu a dušnost.