Svatý Mikuláš: téměř 1000 let starý zvyk

Svátek svatého Mikuláše připadá v kalendáři na 6. prosince (na den, kdy údajně Mikuláš zemřel, v roce 327), ale děti ho z okna vyhlížejí již 5. prosince, kdy podle tradice v naší zemi chodí ještě ve společnosti anděla a čerta, aby společně obdarovali hodné děti sladkostmi a ty zlé uhlím či bramborami. Kde se svatý Mikuláš vlastně vůbec vzal?

Mikuláš je každoroční tradice. Zdroj: sharkdark z Pixabay.com

Pohledem do minulosti

O svatém Mikulášovi je známo jen velmi málo. Patřil k prvním biskupům křesťanské církve. Žil na přelomu 3. a 4. století a působil v Malé Asii ve městě Myře, tedy na území dnešního Turecka. Poté víme jen to, že jeho ostatky byly v 11. století přeneseny do italského města Bari, když Myru ovládli Turci. Ostatní údaje vycházejí převážně z legend. Jedna z nich vypráví, že Mikuláš po smrti rodičů zdědil velké jmění. Protože se chtěl stát knězem, rozdal své dědictví chudým a potřebným. Právě z tohoto údaje vychází řada příběhů o Mikulášových dobrodějných činech, z nichž se vyvozuje tradice mikulášské nadílky.

Štědrý dobrodějec

První zázrak se údajně stal právě v Myře, kde žil otec se třemi dcerami. Zchudl a nadělal plno dluhů. Byl zoufalý a protože nevěděl, co si počít, začal přemýšlet o tom, že bude muset své tři dcery asi prodat. Mikuláš se o tom dověděl, a tak v noci vzal tři váčky zlaťáků (někde se uvádí i hroudy zlata) a položil je za okno domu nebohého muže. Když ráno otec zlato našel, velmi se radoval. Zaplatil své dluhy a dívkám zbylo i na věno. Mikuláš chtěl svoji štědrost utajit, ale stejně byl prozrazen. Právě z této legendy se zrodil zvyk dávat v předvečer jeho svátku dětem dárky. A co že děti vlastně dostávají?

Za hezkou básničku či píseň jsou děti oceněny bohatou nadílkou. Zdroj: MarjonBesteman z Pixabay.com

Nadílka tehdy a teď

To, co děti od svatého Mikuláše dříve dostávaly, se příliš nelišilo od toho, co dostávají dnes. Ty hodné po odříkání modlitbičky dostávaly jablíčka, sušené ovoce, ořechy, perníky nebo jinou sladkost, kterou většinou upekly doma maminky nebo se zakoupily na trzích. Děti také dostávaly ozdoby, například třesolku. Do pěkného jablka se na místo stopky zastrčilo rozříznuté brčko, na němž byly připevněny drobnůstky, které se při pohybu třásly. Do rozříznutého brčka se poté ještě mohla vetknout větvička. Další oblíbenou ozdobou byl „ježek“. Do jablíčka, buď celého nebo půlky se zapíchaly krátké špejle s kousky sušeného ovoce.

K dalším hračkám patřil čertík ze sušených švestek, panenka ze sušených fíků nebo pečené mikulášské stromečky, tedy obtočený váleček těsta se po upečení ozdobil a zasadil do podstavce vyrobeného třeba z jablka.

Dnes, když se shledají s Mikulášem, buď odříkají pěknou básničku, nebo zazpívají písničku. K tradičním dárečkům dostávají v dnešní době ještě navíc čokoládu nebo exotické ovoce, knížky či drobnější hračky. Zlobivé děti jsou potom, stejně jako v minulosti, napomenuty a dostanou brambory nebo uhlí.

O něco pestřejší než tomu je dnes, byl kdysi i Mikulášův doprovod. Zatímco v této době ho potkáme v doprovodu jednoho či více andělů a jednoho či několika čertů, kdysi s Mikulášem chodily i jiné rozpustilé maškary. Vedle čertů to bývali husar, kominík, taky koza, smrtka a jiné. Někde se také Mikuláš spojil s Mikuláškou, která mu nahrazovala anděla.

Děti čokoládové figurky v podobě anděla, čerta a Mikuláše doslova zbožňují. Zdroj: VerenaObermaier z Pixabay.com

Jak je to s Mikulášem ve světě?

Mikuláš nechodí jen v České republice. Setkat se s ním, avšak pod jiným jménem můžeme i v Polsku. Tam chodí Mikolaj, jenž děti obdarovává sladkostmi, knížkami nebo menšími hračkami, které jim schová buď pod polštář, nebo do punčochy. Těm zlobivým potom pohrozí, že dostanou rákoskou. V doprovodu s ním chodí Sněhová vločka.

V Rakousku, Bavorsku, Chorvatsku nebo v Maďarsku chodí Mikuláš, avšak po jeho boku se neobjevuje čert, ale takzvaný velmi strašidelný Krampus, který je strašidelnější obdobou našich čertů. V Německu chodí místo pekelníka děti trestat Knecht Ruprecht, kterému nechybí řetězy a metly.

Velmi originálního společníka má nizozemský a vlámský Sinterklaas. Místo čerta s ním chodí Černý Petr. Ve francouzských částech Belgie chodí s Mikulášem Taťka rákoska. Ve Švýcarsku Schmutzli, což je vousatá postava oblečena do dlouhé černé kápě. V Rusku se například svatý Mikuláš neslaví, stejně tak potom v Británii. Na Slovensku je to s oslavami svatého Mikuláše stejné jako u nás.

Největší hrůzu nahání Krampus. Zdroj: NickyPe z Pixabay.com