Svatomartinské tradice aneb jak to bylo kdysi?

Den svatého Martina již doslova klepe na dveře. Ačkoliv letos na bílém koni zřejmě nepřijede, nic nám nebrání dodržet tradici a upéct si svatomartinskou husu, následně ji zapít vínem. Kdo byl svatý Martin a jaké tradice lidé kdysi v tento den dodržovaly?

Legenda o svatém Martinovi je velmi zajímavá.

Je chladný večer a římský voják Martin (20) (narozen v Panonii – území dnešního Maďarska, kolem roku 316) se vrací se skupinou vojáků do tábora. Najednou ho na cestě zastaví zimou zkřehlý žebrák, který zoufale prosí o almužnu. Martin však u sebe nemá nic, čím by mohl nebohého muže obdarovat, a tak se chopí meče a rozetne svůj vojenský plášť ve dví. Jednu polovinu daruje muži, aby se zahřál. Téže noci se ve snu Martinovi zjeví Kristus zahalený do poloviny Martinova pláště. Je to zážitek tak silný, že Martin ihned opouští vojenskou službu, přijímá křest a začíná žít v ústraní ve skromnosti a pokoře ve francouzském městě Poitiers, kde zakládá i klášter. V roce 371 je ve městě Tours zvolen biskupem. Celý svůj život poté prožije ve Francii, kde i kolem roku 397 umírá.

Úsměvná legenda o huse

Pečená husa je pro nás tradicí, kterou dodržujeme rok co rok. Jen málokdo ovšem ví, že počátek tohoto zvyku se datuje již do 15. století. V dobách dávno minulých si na husí pečínce pochutnávali jak na venkově, tak ve městě, jedla se mezi pány, ale nechyběla ani na stole hospodářů a zkrátka nepřišli ani koledníci, kteří vždy kousek vyžebrali. Proč si ale pochutnávali právě na huse?

Legenda praví, že když bylo Martinovi oznámeno, že se má stát biskupem, velmi se tomu bránil. Nenapadlo ho proto nic lepšího, než se schovat do husníku. Jenže husám se Martinova přítomnost nelíbila, a tak začaly kejhat. Martinovu přítomnost prozradily, a tak musely všechny za trest na pekáč. Další historka praví, že rušily Martinovo kázání svým kejháním tak hlasitě, že za to byly potrestány upečením. Od té doby každý rok 11. 11. na stole voní pečená husa.

Která legenda o pečené huse je pravdivá?

Martin a víno

K svatomartinské huse nechybí také buď pivo, nebo víno. I s tím je svatý Martin spojený. Za jeho života mu totiž bylo připisováno šíření vinařství a usnadňování výsadby vinné révy. Navíc se mu připisuje také výsadba odrůdy hroznů Chenin Blanc, ze kterého se vyrábí většina bílého vína ze západního Touraine a Anjou (Francie).

V dnešní době se především ve vinařských krajích na svatého Martina ochutnává, „koštuje“, mladé víno. Tedy první víno vyrobené ze sklizně téhož roku. Podle martinského vína se usuzovalo, jak dobré víno bude. Tato tradice se stále dodržuje a je mnoho vinařů, kteří dokonce stanovují přesnou hodinu první ochutnávky, tedy 11. 11. v 11 hodin a ideálně i 11 minut. Svatomartinské víno není nijak silné, obsah alkoholu mívá okolo pouhých 10 %, ale to vůbec nevadí, protože to doplňuje svoji lehkou, ovocnou chutí, která je k jídlu, jakým je pečená husa velice osvěžující.

Svatomartinské víno chutná báječně.

Lidové tradice kdysi a dnes

Svatý Martin má dva důležité významy, a sice příchod zimy a konec podzimu. V dnešních dobách pro nás znamená především dobré jídlo a blížící se advent, nicméně kdysi se tomuto dnu připisoval velký význam.

Právě v tento den byli vypláceni obecní zaměstnanci, poddaní odváděli své dávky v drůbeži a čeleď také měnila svoji službu. Na mnoha místech se konaly výroční martinské dny a také se na řadě míst drželo posvícení, které se neobešlo bez martinských rohlíčků, které se plnily mákem nebo povidly a měly připomínat podkovy koně svatého Martina. Děvčata tímto pečivem také obdarovávaly své milé. Na svatého Martina bylo běžné chodívat na koledu. Koledníci byli obdarovaní husou a když nebyla husa, tak buď pečivem, jiným drobným dárkem, nebo penězi.

Dnes se ještě na některých místech, především na Moravě, můžeme setkat se svatomartinským posvícením spojeným s martinskou jízdou, při níž muž představující svatého Martina projíždí obcí či čtvrtí na koni s průvodem, který přivede na místo, kde se pak koná svatomartinský trh a veselice. Podobně tomu je i ve světě, kde se oslavy svatého Martina konají již v předvečer tohoto dne. Pálí se ohně, chodí průvody s lampiony, lidé se veselí a pojídá se sladké.

Svatomartinské trhy přetrvávají dodnes.

Recept na opravdu vypečenou husu

Ingredience:

• 1 husa (nejlépe, aby měla okolo 4-5kg)
• 300 ml červeného vína
• kmín celý
• 2 stroužky česneku
• sůl a pepř
• sušený tymián
• 8 menších jablek
• 100g medu
• 1 snítka čerstvého tymiánu

Postup:

Husu důkladně omyjeme (zevnitř i zvenku) a osušíme kuchyňskými papírovými utěrkami. Důkladně ji zvenku i zevnitř osolíme – soli se bát nemusíte a klidně ji můžete použít více. Husu vložíme do pekáče, polijeme vínem, opepříme, posypeme tymiánem a kmínem a necháme přes noc odležet v chladu.

Kachnu vyndáme z lednice a na pekáči ji otočíme prsy dolů. Dovnitř vložíme oloupané, celé stroužky česneku. Poté dovnitř vložíme celá jablka. Co se nevejde do husy, rozložíme vedle ní. Podlijeme horkou vodou a troškou vína. Pečeme při teplotě 200°C po dobu 25 minut. Po nějaké chvíli ji přikryjeme alobalem a pečeme další dvě hodiny při teplotě 170°C. V polovině pečení husu otočíme prsy nahoru. Během pečení husu podlévejte vodou či vínem – podle toho, jak chcete, aby měla husa výraznou chuť a šťávu.

Husu potřeme medem až ve chvíli, kdy začne mít zlatavější barvu. Pokud ho přidáme již na počátku pečení, tak to vadit nebude, ale husa bude mít tmavou barvu. Ke konci odebereme alobal a zvýšíme teplotu, husu pečeme při 200°C . Tím se nám vytvoří krásně zlatavá a křupavá kůrka. Servírujeme s houskovým knedlíkem či bramborem a zelím. Pokud budete chtít, můžete husu dozdobit čerstvou snítkou tymiánu. Přejeme vám dobrou chuť!

Pečená husa s knedlíkem a zelím je každoroční tradice.