Strašilky

Nenáročný, původem tropický hmyz, který zaujme na první pohled svou roztodivnou krásou. Nebo snad ošklivostí? To už záleží na vaší nátuře, každopádně strašilky jsou velmi vděčnými kousky pro zapálené chovatele. Existují různé krásné druhy a drtivá většina z nich se snadno množí. Radost z mláďat může přijít velmi záhy. Než se vajíčka vylíhnou, zase tak dlouho netrvá.

Strašilek existuje mnoho druhů (patří k nim i pakobylky a tzv. lupenitky, které zase napodobují zelené listy). Na jejich schopnosti vypadat jako větvičky, rostlinné zbytky nebo listy je na nich tím fascinujícím a ve volné přírodě jim to umožňuje přežití. Pomáhají si ještě kymácivým pohybem napodobující pohyb ve větru a některé druhy svým vzhledem i velice strašidelně napodobují nebezpečné tvory, např. štíry. Některé druhy mají barevné útvary na těle, třeba rudá křidýlka, kterými své predátory děsí…

A nám nezbývá než obdivovat tu krásu a tvůrčí nápaditost matky přírody. A to si ještě představte, že některé druhy mají až půl metru: To jsou ale rarity, běžně chované strašilky dorůstají maximálně 10-20 cm.

Co je strašilka a co pakobylka?

To podléhá trochu subjektivnímu názoru. Obecně se štíhlé druhy považují za pakobylky, mohutnější tvorové potom za strašilky.

Potrava – ostružiník i ptačí zob

Nejčastěji se strašilky živí listím maliníku nebo ostružiníku. Ostružiník je k dispozici i v zimním období a tehdy někteří chovatelé krmí své svěřence i listy pokojových rostlin jako je voděnka podénka nebo pokojový břečťan. Můžete také experimentovat, některé druhy dobře přijímají pro zpestření i březové listy nebo jahodník. Samozřejmě při pokusech o jiná krmení nepoužíváme jedovaté rostliny.

DALŠÍ VHODNÉ ROSTLINY KE KRMIVU: Hloh, růže šípková, růže zahradní, dub, buk, lípa, líska.

I když jsou druhy strašilek, které mají opravdu zvláštní chutě a jedovatost jim pranic nevadí. Strašilky na obrázku se živí výhradně listím ptačího zobu, který má opět tu výhodu, že jde o stálezelený keř a tak krmiva je dost i v zimních měsících.  Některé specifické druhy strašilek se živí i listím kapradí a jeden druh konzumuje pouze a jen rododendrony.

Nároky na terárium jsou u každého jiné

Strašilky mají různé nároky na teplotu a vlhkost vzduchu. Vždy se tedy chovatele zeptejte právě na ten svůj druh, protože některé vyžadují občasné rosení, vyšší vzdušnou vlhkost, jiným opravdu postačí pokojová teplota i pokojová vlhkost vzduchu.  U vlhkomilných druhů si musíme potom dávat pozor na šíření plísní v teráriu a pravidelně měnit podestýlku. Nejlépe se osvědčila kokosová drť nebo rašelina, která zároveň poskytuje měkký polštářek nakladeným vajíčkům. Některé druhy ale vajíčka lepí na rostliny.

A čekáme na vylíhnutí vajíček

Vajíčka strašilek mají roztodivné tvary, které imitují semínka rostlin.  Společné u všech druhů je  typické víčko, kterým se po různě dlouhé době klube na svět maličká strašilka, která vypadá tak trochu jako přerostlý mravenec nebo bezkřídlý komár. Velmi rychle však roste, postupně se svléká (v teráriu najdete velmi zajímavé svlečky z kůže) a za 3-5 měsíců je strašilka pohlavně dospělá a může se začít sama množit.  Zajímavé je, že pokud strašilka nějakou nehodou přijde o končetinu, při dalším svlékání jí doroste. Někdy v plné velikosti (pokud nebylo zranění velké), někdy jen její menší verze, pokud třeba přišla o nožičku celou.

Dočkat se můžete i pannobřezosti

To je český název pro oplodnění bez přítomnosti samce. Většina druhů se může rozmnožovat i tímto způsobem, bezpohlavnímu rozmnožování říkáme partenogeneze. Samičky potom ale kladou vajíčka, ze kterých se opět jen líhnou samice. Vzniká tedy jen nová generace samiček. Pokud máte samečka, pak se rodí opět i samečkové. Příroda to má vymyšlené dokonale!

Strašilky jsou velmi vděčnými terarijními tvory a takové insektárium (terárium pro hmyz) si můžete vyzdobit kamínky nebo dekoracemi, v kombinaci s krmnými rostlinami může vzniknout velmi hezká dekorace bytu. Chov je nenáročný a radosti přináší mnohem více než případných starostí.