Strakapoud

Pojem Strakapoud zahrnuje přes 30 druhů z čeledi datlovitých (Picidae). Strakapoud je u nás velmi rozšířený, ale najdeme ho v podstatě po celé Evropě, ale také v Asii. Nejčastěji narazíte na zřetelně zbarveného strakapouda velkého, ovšem ostatní strakapoudi mají zbarvení dost podobné. A že ho ne a ne spatřit? Aspoň se zaposlouchejte. Typické údery zobáku do dobře rezonujících větví a pokřik „kik kik“ jsou jeho dominantou.

V České republice jich žije pět, a to:

• strakapoud bělohřbetý
• strakapoud jižní
• strakapoud malý
• strakapoud prostřední
• strakapoud velký

Strakapoud bělohřbetý

Strakapoud bělohřbetý se podobá strakapoudu velkému (Dendrocopos major). Jeho temeno za bílým čelem je ale na rozdíl od něj zbarvené do červena. Spodní část hřbetu a kostrč jsou bílé. Bílý pruh po stranách hlavy a krku není dělen příčnými černými páskami. Červená barva dolní části břicha přechází do žluto-bílé barvy prsou. Dorůstá do délky 25-28 centimetrů a váhy 105-115 gramů. Obývá smíšené a listnaté lesy, spíše pak porosty se suchými nebo trouchnivými stromy.

Strakapoud jižní

Strakapoud jižní je velmi podobný strakapoudu velkému. Podobají se sobě navzájem a místy se oba vyskytují společně. V přírodě dokonce můžeme vidět i mláďata z takzvaného smíšeného manželství. Mláďata vzhledem i vlastnostmi připomínají oba rodiče.

Od strakapouda velkého rozeznáme strakapouda jižního podle skvrny ze strany krku. Strakapoud velký má mezi lícemi a okem dvě bílé skvrny. Strakapoud jižní má skvrnu jen jednu. Strakapoud jižní sídlí většinou v parcích, alejích a zahradách. V Čechách je více k vidění hlavně na jižní Moravě.

Rozmnožuje se podobně jako strakapoud velký. Páření probíhá jako u všech ostatních datlů vsedě na šikmé nebo vodorovné větvi. Při sezení se partneři po zaklepání střídají. Na vejcích sedí v květnu až červnu. Po 14 dnech se ve vchodu do dutiny objeví mláďata, která po 17 dnech a déle opouští hnízdo. Živí se hmyzem a plody ze zobáků rodičů.

Strakapoud malý

Strakapoud malý je podobného vzrůstu jako vrabec. Žije ve smíšených lesích. Jeho ťukání do stromu má frekvenci okolo 30 úderů za sekundu. My ho vnímáme jako hučení. V období jara bubnování zní i každých 5 sekund. Samička bubnuje méně často a přidává k němu zřetelný trylek.

Oba rodiče sedí na vejcích 12 až 14 dní. V noci „má službu“ hlavně sameček. K hnízdění dochází v květnu a v červnu. Mláďata přetrvávají v hnízdě 20 – 23 dnů. Rodiče spí v dutině stromu celý rok.

Strakapoud malý si potravu vyhledává v korunách stromů na slabých větvích, které velcí datli přehlíží. Sbírá puklice, mšice a mravence.

Strakapoud prostřední

Strakapoud prostřední je jen o málo menší než více rozšířený strakapoud velký. Liší se od sebe kresbou na hlavě, barvou podocasních krovek a podélných skvrn na bocích. Hlavní rozdíl mezi nimi je ten, že strakapoud prostřední má celé temeno jasně červené. Žije v listnatých lesích a živí se hmyzem, ale i rostlinami (bukvicemi, žaludy atd.). Stejně jako další druhy strakapoudů je i tento zákonem chráněný.

Strakapoud velký

Strakapoud velký má černá záda a zbytek peří po celém těle zdobí zářivě bílé skvrny. Bílá oblast kolem ušních otvorů je směrem k bradě lemována černými pruhy. Samec má na týle červenou skvrnu, oblast kolem kloaky a spodní část ocasu je jak u samce, tak i u samice zbarvená do červena. O zahřívání vajec i výchovu mladých se starají oba rodiče. Ve snůšce bývá obvykle 5 vajec.

Prostředím strakapouda velkého jsou stromové porosty všeho druhu. Strakapoud má na noze dva prsty – jeden směřuje dopředu a druhý dozadu. Díky nim výborně šplhá i na svislé plochy. Strakapoud klepe na kmeny stromů a následně poslouchá ozvěnu, která mu případně napoví, že se uvnitř kmene nachází nějaká larva. Krom larev škůdců jehličnanů si pochutná také na různých plodech, šiškách a podobně.