„Spravujeme“ zaplavené zahrádky

V oblastech, postižených na začátku léta povodněmi, se všude intenzivně napravují způsobené škody. Aspoň provizorně se opravují poškozené železnice, silnice, hráze aj. Ve srovnání s těmito více méně „technickými“ problémy, je rekultivace zaplavených pozemků problémem především „biologickým“. Příroda si jistě poradí sama, ale ovšem po svém a za dlouhou dobu – má přece času dost. Ovšem ti zahrádkáři, kteří letos přišli o úrodu a tedy i o radost z vlastní úspěšné práce, chtějí své záhonky obnovit co nejrychleji, aby už v příštím roce jim zase poskytovaly úrodu a potěšení, jako dřív.

Proto bych se rád podělil o pár dobrých rad a podnětů, jak na to jít. Jednu základní věc je třeba mít při tom stále na zřeteli: Není to věc snadná a není to záležitost krátkodobá. Jako všude v životě, i zde platí, že pokažení je snadné a rychlé, napravení obtížné a zdlouhavé. Ti, kteří zakládali zahrádky na půdě dříve neobdělávané, si jistě vzpomenou, jak dlouho trvalo, než se jejich půda dostala do kypré, drobivé struktury, než se „oživila“ a začala vonět. Voda, která na pozemku stojí déle než několik málo dní, tohle všechno rázem zmaří. Vytěsní z půdy vzduch a tím zničí všechen „život“. Téměř všechny organismy, které právě svou činností se významným způsobem zúčastňují na tvorbě a udržení kulturní půdy, zahynou.

Obnovení života v půdě je věc přírody, ale zahrádkář jí v tom může dost pomoci

Jak? Především nedopustit, aby pozemek zůstal holý, nebo zarostl jen plevelem. Plevel je z hlediska přírody pro obnovu života v půdě stejně dobrý, jako třeba hořčice, vojtěška, aj., ale zahrádkářům to jedno není. Kdo po vyschnutí dokáže vyset hořčici nebo hrách, bobem či jiné „zelené hnojení“ a má v létě slušný porost, je o krok vpředu. Tyto plodiny vysejeme do mělce zapravené půdy a před zaoráním zmulčujeme (sekačkou nebo křovinořezem). Hořčice se dá set ještě i v září, takže kdo si dá na čas, tak to stihne také před zaoráním. Kořínky svým způsobem výborně rozruší slehlou půdu a spolu se zarytou zelenou hmotou pomohou obnovit její kyprost.

S rytím budou u zaplavených pozemků potíže – rozhodně to nepůjde tak snadno, jako jindy. Ve dvou bodech bychom si při tom možná měli počínat trochu odlišně, než na půdě nezaplavené:

• Zarývání hnoje či jiné organické hmoty bychom asi neměli přehánět

Samozřejmě dodat organickou hmotu do půdy je nutné, ale její rozklad bude pomalejší a ne zcela normální. Většina půdních organismů, které organickou hmotu v půdě „zpracovávají“ v užitečný humus, na zaplavených pozemcích uhynula. Mohlo by tedy snadno dojít k hnilobným procesům, které by půdě byly jen na škodu. Tedy všeho s mírou.

• Slehlá půda se bude rýt jen obtížně

To nás samo povede k tomu, abychom nedělali velké „plásty“, zabírali menší šířku a tak nevytvářeli příliš velké hroudy. Menší hroudy přes zimu dokonale promrznou a na jaře bude aspoň horní vrstva půdy už kyprá. Ovšem nebylo by asi zase dobré, kdybychom chtěli povrch po rytí úplně srovnat. Nezapomeňme, že půda je slehlá a má velmi špatnou propustnost pro vodu. Na rovném pozemku se při podzimních deštích snadno mohu vytvořit louže (které se v jiných letech netvořily), a půda by se přes zimu nezlepšila.

Letos už na zahrádce o moc víc než (pracně) ji dobře zrýt s vyrostlou zelenou hmotou (hořčice, bob nebo hrách) asi neuděláme. Počítejme s tím, že půda ještě zdaleka nebude v takovém stavu jak před zaplavením ale významně tím urychlíme ozdravný proces.

Ing. Jiří Holman, PhD.
Šlechtění a semenářství okurek, Bzenec
www.holman.cz