Sněženky-krásky, které zvěstují příchod jara

Příroda se pomalu začíná probouzet k životu a jako první poslové přicházejícího jara se na povrch země již prodírají první něžné jarní krasavice – sněženky. Najdou si cestu někdy již v únoru i přes zbytky sněhu, a pokud je najdeme na zahrádce nebo v přírodě, můžeme se pomalu začít těšit na jarní období. Společně s bledulemi patří k prvním květinkám, které znají i ty nejmenší děti a v naší zemi jsou moc oblíbené, i když byly původně dovezeny z teplých, středozemních oblastí.

Každý ví, jak sněženka vypadá

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) – někdy známá jako sněženka bílá nebo předjarní z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae), je drobná jarní květina, jejíž výskyt zvěstuje přicházející oteplení. Každý ví, jak tato krásná, bíle kvetoucí rostlinka vypadá. Může dorůst až do dvaceti centimetrů a kvete v období od února do dubna. Sněženka je vytrvalá, cibulovitá rostlina. Její stonek je přímý a oblý, nahoře zahnutý a zakončený jedním kvítkem. Listy jsou sivě zelené, tupé a masité, listen má bílý lem. Květy mají tři vnější okvětní lístky a vnitřní jsou zeleně olemovány.

Existuje přes čtyři sta různých druhů, ale tyto rozmanité odrůdy sněženek najdeme spíše v botanických zahradách.  V přírodě a na zahrádkách tedy roste hlavně sněženka podsněžník. Nejvíce se sněženky šlechtí v Anglii. U nás jsou do zahrad většinou zataženy s trávou. Sněženky se dají vypěstovat i z cibulek, šlechtěné sněženky v květináči jsou k sehnání velmi zřídka. V přírodě jsou sněženky částečně chráněné a ohrožené, protože na rozdíl od časů minulých, kdy sněženky patřily k nejrozšířenějším rostlinným druhům u nás, se již volně nevyskytují v takovém hojném množství. Může zato ztráta přirozených biotopů a dřívější trhání kvetoucích květinek, i vyrýpávání cibulek. To je nyní díky přítomnosti v seznamu ohrožených druhů zakázáno a trestáno pokutou.

Na jakých stanovištích se vyskytují?

Sněženka podsněžník preferuje vlhké, hlinité, humusovité půdy. Často roste kolem řek a potoků, v lužních a jiných vlhkých lesích, na humidních loukách i třeba v parcích. Často na ni narazíme v českých zahrádkách. Vyhovuje jí polostín, dobře se jí tedy daří pod listnatými stromy a křovinami.

Jejich cibulky, které jsou společně s jinými cibulovitými rostlinami na podzim k sehnání, můžeme vysadit třeba i na skalku nebo ideálně na místo, kde jako první odtává sníh. Doba vysazování je začátek podzimu. Nejlepší je vysadit je ihned po zakoupení, abychom zabránili jejich vysušení. Když to není možné, cibulky uchováme na tmavém, vzdušném a chladném místě. Při nákupu dáváme pozor na stav cibulek, často se vysušené již prodávají, jelikož v supermarketech není možnost důkladné kontroly takového zboží. Vyplatí se tedy nakupovat ve specializovaných prodejnách. Samozřejmě můžeme využít sousedských kontaktů a sněženky si namnožit od nich, pokud je na zahradě mají. Sněženky jsou vytrvalé, takže z jejich květů se můžeme radovat každý rok. Sází se do vlhké a vyživené půdy (nesmí být zmrzlá), do 6 centimetrů hlubokých důlků, nejlépe po několika cibulkách.  Je možné je přihnojit a samozřejmě se musí zalít. Není ale vhodné používat čerstvý hnůj, aby se cibulky nepopálily. Jako ochranu proti mrazu je dobré je zakrýt slámou či listím, které však musíme v lednu odstranit, aby mohly pěkně vykvést.

Množit se dají rozdělením trsů. Zajímavé je, že jejich semena často roznáší mravenci, kterých semena sněženek velmi chutnají, takže sněženky se pak vyskytují i na nečekaných místech.

Sněženka podsněžník obsahuje toxické alkaloidy, což ji řadí k mírně jedovatým rostlinám. Najdeme je zejména v její cibulce. Otrava se u lidí projevuje nevolností, průjmem, zvracením a bolestmi břicha.

Už naše babičky pěstovaly sněženky a bledule na svých zahrádkách. Neměly by tedy nikde chybět, navíc jsou krásnou ozdobou skalek a dělají nám radost již na konci zimy.