Slimáci a plzáci na zahradě

Slimáci a plzáci jsou hrozbou každé zahrady zejména v letošním mokrém létě. S přemnožením slimáků souvisí krom dostatečné vlhkosti na jaře a v létě také mírné zimy bez holomrazů. Slimáci si nyní pochutnají i na zelenině a květinách, které jim před několika lety nechutnaly. Letos se pustili do jiřin, afrikánů, ředkviček nebo třeba petržele. Slimáci mají jazyk (radulu), který je podobný struhadlu, a tak nepohrdnou ani opravdu tvrdými částmi zeleniny. Jejich přirozeným nepřítelem je například střevlík, páteříček, rejsek, žáby (ropucha) anebo třeba ježek.

Druhy slimáků a plzáků

V našich zeměpisných šířkách je několik dluhů slimáků a plzáků původních. Naše zahrady ale berou útokem i nepůvodní druhy, například plzák španělský.

Zdaleka největší škody nadělají slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) a slimáček polní (Deroceras agreste). Těm svědčí používání insekticidů, které vyhubí jejich přizeného nepřítele-střevlíka. Nesnášejí zkypřenou půdu. Co se výskytu u nás týče, jsou v závěsu slimáček hladký (Deroceras leave), slimák největší (Limax maximus), plzák zahradní (Arion hortensis), plzák lesní (Arion rufus) a plzák žíhaný(Arion circumscriptus). Také  zmíněný plzák španělský (Arion lusitanicus).

Druhů slimáků a plzáků je opravdu mnoho. Hlavním společným znakem je, že snesou téměř jakékoliv podmínky. Nepřízeň počasí (slunečno) přečkají zahrabaní v zemi. Optimálními podmínkami je deštivo a teploty okolo 15ti stupňů.

Plzák španělský (rezavý, portugalský)

U nás se vyskytuje cca od roku 1983. Původem je z jižní Evropy, jejíž hranice ale začal brzy pokořovat. Také díky tomu je podle odborníků právem nejobávanějším plzákem rodu Arion (čeleď Arionidae), který patří mezi tzv.plicnaté plže.

Jde o poměrně dlouhého plzáka (až 13 cm), který je především barvou podobný rezavému (u nás původnímu) plzákovi lesnímu (délka až 16 cm). Plzák španělský vyhledává udržovanější zahradní kolonie s dostatkem zeleně a travin, které mu poskytnou dostatek stínu a vlhkosti. Je schopen se pohybovat rychlostí až 10 metrů za hodinu. Co se rozmnožování týče, jsou k tomu potřeba 2 jedinci-hermafrodité (každý z jedinců má samčí i samičí pohlavní orgány). Většina plzáků tohoto druhu se rozmnožuje v červnu, vajíčka (až 250 ks) kladou začátkem srpna až do konce podzimu. Vajíčka se začnou líhnout buď ještě týž rok anebo jde o tzv. přezimující vajíčka, která se vylíhnou až následující rok, kdy teplota vystoupí nad 4-5 °C.

Ze životního cyklu tohoto plzáka (a většiny ostatních) tedy vyplývá, že pokud začneme s bojem proti němu pozdě, jen zamezíme škodám na sklizni. Pokud se ale chceme zbavit i budoucích generací, musíme začít hubit tyto obtížné škůdce už během května, a tak jim zamezit v rozmnožování. Případně se můžeme pokusit vyhubit hned nastupující řadu škůdců, kteří se líhnou z vajíček. Je to běh na dlouhou trať od konce ledna do konce dubna. Dospělci u nás téměř nepřezimují.

A jak na slimáky a plzáky? O tom bude některý z následujících článků. Naši čtenáři nám totiž posílají vlastní tipy a odzkoušené nápady, jak s těmito nepříjemnými nájezdníky na zahradě zatočit.