S kynologií můžete začít v jakémkoliv věku!

Náš rozhovor s chovatelkou Kavalírů Lenkou Polákovou měl velký ohlas. Rozhodli jsme se proto oslovit majitelku chodských psů, chcete-li „choďáků“ Radmilu Krejčovou. Zajímalo nás zejména vše o ne tolik známém plemeni. To je trochu ostuda vzhledem k tomu, že se jedná o psa vyšlechtěného u nás!

Jste ve Vaší rodině prvním „pejskařem“?

Ano, jsem. A vlastně ani nevím, kdo z mých předků mně lásku ke psům předal. Už jako dítě školou povinné jsem domů nosila štěňata, což se rodičům vůbec, ale vůbec nelíbilo. Pejsci pak skončili u babičky na vesnici.

Proč jste si vybrala zrovna plemeno Chodských psů a můžete nám tyto psy trochu popsat?

Ti pejsci byli všichni nádherní „podvraťáčci“, jak se u nás na Moravě říkalo. První pes s PP byl NF Jeff, úžasný obr, který bydlel u manželových rodičů. Skvělý, bezproblémový, vědomý si svojí velikosti. Kvůli monorchizmu (pozn. redakce: vrozená vada-pes má jen jedno varle)se nestal chovným. Když jsme postavili dům, tak jsem se rozhodla, že teď už svého, opravdu svého psa mít musím. A do oka i do srdce mně padla bearded colie. Psala jsem dotazy chovatelům, získávala informace, ale pořád nebyla rozhodnutá. Osud rozhodl za mě. 9.2.1991 slavila dcera narozeniny a tu zastaví u domu auto. Přijel pán z Prahy se štěnětem bírdýnky, prý si ji nemůže nechat, ať se o ni postarám. A tak jsem měla Ayryku, fenku s PP úplně zadarmo. Manžel Pepa zuřil, psa nechtěl a to se na Áje podepsalo. Bála se ho. V květnu ve vesnici propukla nákaza psinky, které podlehlo na 20 psů. Moje Ája i přes očkování  byla mezi nimi.

Pepa se s tím, že chci psa, už smířil a tak jsme si v říjnu přivezli Ayryku novou. Bírdýnku s nejkrásnějšíma očima na světě a nádhernou srstí. A právě ta srst a operace ruky byl důvod, proč jsem se začala ohlížet po jiném plemenu. Jednou jsem někde uviděla fotku chodské krásky Beky Krosandra a bylo rozhodnuto. Jezdili jsme s manželem na klubové výstavy choďáků a to, jak běhali před výstavou na volno, jak si spolu hráli, bez šarvátek, nás nadchlo.

Nox z Dašického zátiší

V době, kdy Ájuška odešla za Duhový most, byl jen jeden vrh štěňat v Dašickém zátiší. A tak k nám přišel náš první choďáček Nox z Dašického zátiší, kterému říkáme Dyk. Je to neskutečně chytrý pes a první, se kterým jsem začala chodit na cvičák a jezdit na psí tábory. Musela jsem se hodně učit, abych před tou chytrou hlavičkou byla aspoň o krok napřed. Aby mě nepřesvědčil, že jeho nápad je ten lepší. Velice vynalézavý je i tom, jak se dostat odkudkoliv. Rozmontoval kenelku, rozpletl plot, jen co dosáhl na kliku, máme pořád vyvětráno. Ovšem jeho jedinečný kousek je, že si dokáže odemknout kotec opatřený visacím zámkem. Klíč musíme dávat na hřebíček. S Dykem jsme měli i číňánka Ronyska, který si ovšem moc hrát s Dykem nechtěl.

Jak šel čas, myšlenka že jeden choďák je málo rostla. Teď už jsem věděla, že to bude štěně z Krosandry. Ronysek těžce onemocněl a odešel za Ájou. To už O vrch na Krosandře byl na světě. Narodila se jen jedna fenečka a ta zůstala Evičce doma a tak bylo nad slunce jasné, že budeme mít druhého chodího kluka.

Orsid Krosandra

Klučíkovi se zeleným oboječkem jsme dali jméno Orsid-Sid. Je ti neskutečně akční mazel, který by se přetrhl, aby splnil, co vám na očích vidí. Dyk se tvářil pár dní naštvaně, ale čím déle spolu jsou, tím víc je vidět, jak jsou spolu šťastní. A vůbec mně přijde, že u choďáků nějak víc platí Mauglího:jsme jedné krve ty i já.

Věnujete se výstavám se svými psy a psím sportům?

Aby se Kluci, jak jim říkám, nenudili, zkoušíme spolu cokoliv. Agility, obedience, taneční prvky, triky, házíme talíře. Jezdíme do Heroltic u Tišnova na víkendy i tábory, je tam velký výběr aktivit pro hafany. Ovšem hlavně cvičíme podle NZŘ a trochu podle IPO. Na výstavy jezdíme, Kluci jsou pěkní. Dyka sice nikdy nebavily, ale co by pro nás neudělal. Ví, že tam potkáme spoustu úžasných, stejně postižených kamarádů. Sid prožívá výstavy radostněji, ale pokud jsme v kruhu na rozpisu až poslední, tak je taky otrávený. Nebaví ho nicnedělání.

Jaké jsou vaše největší úspěchy?

Pokud se výstav týká, tak oba Kluci jsou Junior Šapioni i Šampioni ČR. S Dykem jsme titul získali v sobotu na DUO Brno a byla to obrovská radost. Sid byl ŠmpionemČR už ve svých 22.měsících. Říkalo se, že snad nejmladší u choďáků, ale nevím, nepátrala jsem po tom. A co se výcviku týká, je pro mě každá zkouška, každý závod, který zvládneme, velký úspěch. Dyk má zkoušky tři: ZZO,ZOP a ZM,z níž jsem měla neskutečnou radost. Sid má zkoušek pět: ZZO,ZOP,ZPU1,BH a FPR1. V Herolkách mu říkají šprt. Někdo se třeba bude smát, že to jsou jednoduché zkoušky, ale když začnete až v 55ti letech s výcvikem, je každá něco jako malý zázrak, který se vám oběma povedl.

Co si myslíte, že stojí za Vaším úspěchem?

Asi to bude ta nenaplněná touha z dětství.

Co říká na Vaše psí aktivity Vaše rodina?

Děti mají radost, že se nenudím a nemám čas na nářky a manžel Pepa je z Kluků nadšený a trpělivě s námi jezdí na výstavy. Ovšem nejvíc s Dykem milují společné vycházky a výlety. Proto taky má Pepa na zkoušky a závody zákaz vstupu, Dyk by se s ním chodil radit.

Máte v oblasti „pejskaření“ ještě nějaký nesplněný sen?

Vlastně ani nemám, budu mít radost z každého úspěchu, který se nám podaří. A jeden sen, aby s námi Kluci zůstali napořád, ten se nesplní. Proto se snažím, aby jejich život byl veselý a zábavný. Vždyť oni se tolik snaží ho takový udělat nám.

Kolik hodin denně/týdně Vám psíci zaberou?

Manžel už je doma, takže ranní vycházky jsou jeho. Důsledně ničí chůzi u nohy. Pak je s nimi na dvorku nebo doma. Vlastně jsou s námi pořád. Po práci je přebírám já a jdeme cvičit, trénovat, hrát si. Prostě aby výcvik nebyl jednotvárný. Mají boudu i kotec, ale v noci jsou taky doma. Ráno, než odejdu do práce, ještě něco pocvičíme, většinou triky, nebo hledají balónek. Jezdíme taky na stopy, na obrany a v neděli na cvičák. Možná to vypadá, že Klukům nedáme pokoj, ale Sid i po náročném dni přinese balónek ke křeslu s prosbou: paní pojďte si hrát.

Čím krmíte?

Krmím superprémiovými granulemi.

Jak důležitá jsou pro Vás zdravotní vyšetření u Vašich psů?

Mám za ně zodpovědnost a chci, aby byli zdraví.

Chystáte se rozšířit Vaši psí rodinu?

Já bych rozšiřovala, ale funguje brzda-manžel. Teď ovšem má potvrzenou březost Curly Bryvilsár, krásná a šikovná fenečka, kterou kryl náš Sid a její panička říkala, že když o štěňátka nebude zájem, tak půlku přiveze k nám. Takže kdo ví?

Pořídila byste si psa bez PP nebo z útulku?

Psíka bez PP jsme měli. Ronyska-zlatíčko. Ale nechali jsme ho vykastrovat. A pejska z útulku? Nemají to broučci jednoduché a ten, kdo si takového psíka vezme, musí počítat s tím, že to nebude jednoduché. Musí mít hodně lásky a trpělivosti. My máme v útulku Vršava-Zlín adoptovanou fenečku. V pořadí je to náš třetí adoptovaný psík na dálku.

A pro ty, kteří uvažují o koupi choďáčka a ještě váhají, říkám, neváhejte, jsou to nádherní, úžasní psi, se kterými se pro jejich všestrannost nikdy nebudete nudit. A takové postesknutí: pořád ještě obzvlášť na výstavách není vidět, že si našich národních plemen vážíme víc, než těch cizích. Možná by se nad tím pořadatelé, zvlášť národních výstav měli zamyslet.