Rozhovor s Petrou Macháčkovou, zakladatelkou značky Caramilla

Domácí šití prožívá znovuzrození a třebaže nakoupíte oblečení téměř zdarma v každém druhém supermarketu, spousta maminek chce mít své děti (ale samozřejmě i sebe) oblečené originálně, z pečlivě vybraných materiálů a se sladěním barev, které nenechá chladným vůbec nikoho. Právě tento boom zachytila Petra Macháčková, která ze svého koníčku udělala podnikání. Nabízí totiž švadlenkám vlastní vychytané střihy, ale také cenné rady a návody jak ve foto, tak video verzi. Petra byla tak moc hodná a i když je nyní novopečenou maminkou čtvrtého potomka, svolila s krátkým rozhovorem.

Petro, kdo vás přivedl k šití?

Máma. V době, kdy se v obchodech nedalo koupit vůbec nic originálního, v době, kdy maminky šily dětem podle Burd. Látky se nakupovaly mj. ve Východním Německu. Tenkrát si pamatuji, jak velký úspěch byl, když jsme si s mámou přivezly teplákovinu 🙂 Máma šila na nás od malička, já jsem pak s ní objevovala radost z vlastní tvorby, šily jsme na panenky, pomáhala jsem jí se šitím na nás, naše činnost s bráchou byla vyndávat stehovku po ušití. Můj nejhorší zážitek z této pomoci byl, když jsem v tátově čerstvě ušité bundě na zimu, vyteplené vatelínem, udělala dírku při stříhání stehovky. Ven vylezl vatelín, látka nahoře byla hrozně jemná a špatně se to opravovalo… od té doby nenávidím stehování 🙂

Jak vznikla značka Caramilla a co znamená?

Caramilla je přezdívka, co jsem si vymyslela v dobách dospívání a studování latiny. Vznikla vlastně tak, že jsem hledala volný nick v nějaké diskusní skupince, tak jsem tak dlouho zadávala, až vznikl název Caramilla. A ten se mnou od 18 let žije. Když jsem měla první dceru, tak jsem se zaregistrovala na Fleru a šila jsem plenky a postupně hlavně oblečení na prodej a jelikož nejsem ve vymýšlení názvů originální, nechala jsem si svou přezdívku. Není odvozená od slova karamel, ale karamel miluji a děti jsou přesvědčené, že Caramilla znamená karamel. Karamelám se u nás doma říká „Caramillky“ 🙂

Jak tvoříte střihy?

První je nápad, pak konstrukce, úpravy, zkoušení, přešívání, … některé střihy jsou dobré hned, některé musím více ladit a testovat. Na začátku po nápadu je vždy papír, tužka, nůžky. Jeden střih spotřebuje i několik rolí střihového papíru, než jsem spokojena.

Nejvíce mi dalo zabrat kojící triko, které jsem ladila 7 let, než jsem získala pocit, že by bylo vhodné ho pustit na veřejnost. Mnoho zákaznicím jsem různě přešívala, aby jim sedělo na prsa. Dámské střihy obecně jsou na toto nejhorší a nejnáročnější, protože co žena, to originál v typu postavy. Nejde se řídit vlastně vůbec ničím, protože obvod přes prsa vůbec o typu postavy nic nevypovídá. To samé obvod přes zadek. Takže se snažím dělat různé verze na různé typy, aby alespoň bylo základně z čeho vybírat. Stále ale hledám cestu, jaké přesně verze dělat a jak nejlépe zákaznicím doporučit, kterou verzi mají zvolit. Je to velká výzva. Velkou výhodou v této výzvě je mi moje vlastní postava, která se v průběhu mého mateřství stále dokola mění od vel. 36 do 42 🙂 Mění se i typ postavy od plochého břicha po pečlivém cvičení po vystouplé břicho po 3 dětech, které nejde jen tak dobře zatáhnout, jak se ve střihu chovají velká prsa a malá prsa po dokojení 3. dítěte. O ověření těhotenských střihů a střihů pro maminky, co kojí a nosí v šátku ani snad mluvit nemusím:) Další velikosti a typy postav lovím v rodině. Střihy mi ověřuje švagrová, ověřuji je na mámě, modelce ségře. Mám ale i testující věrné zákaznice.

Jaký je váš oblíbený materiál?

Mám ráda přírodní materiály. Nejčastěji šiji z bavlny a bambusu. Asi neumím říct, co je nejoblíbenější materiál, protože každý je vhodný na něco jiného. A pro funkční oblečení jsou nezbytné naopak umělé materiály. Ale když šiji, v ruce radši mám přírodní materiál.

Procházeli jsme střihy a jeden čas jste koketovala také s patchworkem, je to tak?

Patchwork jako takový (sešívání kousků tkané bavlny do přesných geometrických tvarů) jsem nikdy nešila a neumím ho. V tomto obdivuji všechny, kdo umí toto umění ve své vlastní podobě. U mě je to spíš zužitkování zbytků, prostřihů a touha po pestrosti oděvu. Takže sešívám kousíčky, odstřižky a tvořím barevné kombinace, které jsou originální a já se v takovém oblečení cítím dobře. Navíc díky svému ekologickému cítění mám vždy radost, když si obleču tričko, které je komplet ušité z krabice „na vyhození“ (ale já právě nic nevyhazuji, je mi těch kousíčků líto). Nazývám to „patchworkové triko“, ale je to spíš možná zbytkové triko.

Máte nový webový portál, jak jste s ním spokojena?

Otázka na tělo:) Nový web je krásný a přehledný, jsou na něj velmi pozitivní reakce, ale pro mě osobně to stále je procházka temným údolím. Kdybych bývala věděla, co mě čeká a jak dlouho se problémy s přechodem na nový web potáhnou, tak bych do toho nešla. Určitě ne měsíc před termínem porodu. Bláhově jsem si myslela, že problémy, které jsou na starém webu, se vyřeší a po porodu se mi právě uleví, vše bude funkčnější a lepší. Ale opak je pravdou, nový web přinesl jiné problémy, staré se vyřešily, ale nové přišly a jsou mnohem náročnější na můj čas. Je to jen přechodné období, kdy se vše usadí, ale nepřišly ve vhodnou dobu. Celkově objektivně to byl dobrý krok. Zákaznice tak mají lepší služby a lepší přehled.

Poraďte čtenářům, jak začít se šitím a na co se vrhnout, pokud by chtěli šít na zakázku? Velkým tématem jsou bezesporu látkové plenky.

Nejjednodušší je začít šít na děti. Třeba tepláčky, kalhoty ze softshellu. Hlavní je se nebát a nenechat se odradit, když něco není dokonalé. Mě přijde velmi důležitý ten proces, že sama něco tvořím doma a má to za výsledek funkční věc. Je jedno, zda to je chléb, jogurt, sýr, marmeláda nebo kalhoty. Ale to, že jsem sama něco vyrobila a spotřebovávám. Že mé děti vidí, jak se peče chleba, jak se vyrábí sýr a jak se šijí kalhoty. Takže proces tvorby je pro mě na prvním místě, i s tím, že chleba je spálený, jogurt tekutý, marmeláda moc tuhá a kalhoty křivé.

To je důvod, proč jsem začala nabízet střihy ostatním a dělat návody. Aby co nejvíce lidí doma tvořilo, cokoliv. Od jogurtu po kalhoty. Aby děti viděly, jak věci vznikají, že to není samozřejmost, co se donese z obchodu. Aby byl jiný vztah k tomu, co mám na sobě a jím. Protože jsem přesvědčena, že triko, které si ušiji, má pro mě jinou hodnotu než triko, které si koupím.

Samozřejmě i já kupuji jogurty, chleba, sýry i to oblečení. Ale snažím se to kombinovat právě kvůli tomu, aby děti měly zkušenost s procesem výroby. A nejen děti, i mě to dělá radost.

Šití na zakázku by bylo téma na samostatný článek. Vnímám to jako velkou touhu nás maminek na mateřské dovolené se nějak realizovat. Sama jsem to tak měla a mám. A toto je vlastně celkem jednoduchá forma práce a seberealizace. Nicméně má to svá úskalí od formy (ušité zboží by mělo být kvalitně ušité z ověřených materiálů nezávadných pro děti a sedící) až po vliv na rodinný život (šití na termíny po nocích).

Šití asi nebude váš jediný koníček, co vás krom rodiny baví?

Šití se mě postupně proměňuje hodně na práci (která mě ale baví). Mým koníčkem je fotografování, na ostatní koníčky už bohužel není čas – a hlavně nejsou technicky možné (protože jsem vlastně neustále těhotná a nebo kojící a děti jsou na mě vázány). Paradoxní je, jak se život proměňuje. Dřív byla má práce pedagogická činnost a šití byl koníček, nyní je to opačně, šití se stává prací a toužím po čase, kdy mi miminka umožní zase dělat s dětmi nějakou intenzivní práci. A jednou to třeba zase bude opačně:-)

Co plánujete do budoucnosti?

Upřímně se přiznám, že nyní moc neplánuji. Plánuji dva, tři roky nějak přežít v režimu mámy 4 dětí, která podniká, ale přesto se nechce vzdát toho být máma naplno. Život mi ale přináší nové výzvy a cesty sám, postupně se moje cesta mění, ale neplánuji to, vždy to přijde samo. Respektive já si nemyslím, že samo, myslím si, že to plánuje někdo mnohem chytřejší než my, Ten tam nahoře:-) Takže mě do cesty přinesl dvě úžasné nové pomocné síly, bez kterých bych tento čas kolem narození 4. miminka nemohla zvládnout. Mají mnoho elánu a nových nápadů, takže novinky ve světě Caramilly nyní neplánuji já, ale má posila Martina. Chystá spoustu novinek, na které se velmi těším.

Doslechli jsme se o vaší nominaci v anketě podnikavá žena. Berete to jako velký úspěch?

Nominace přišla prakticky do porodnice. Měla jsem velkou radost, protože ze 230 příběhů vybrali 20 a jeden z nich je ten můj a mám tedy možnost se ucházet o top 10. Původně jsem se hlásit nechtěla, nejsem moc soutěžní typ, nikdy jsem nic nevyhrála, žádnou soutěž ani anketu. V tombole jsem si mohla koupit mnoho lístků a stejně jsem nikdy nevyhrála ani mýdlo. Nicméně manžel řekl, že rozhodně mi nikdo neupře, že jsem podnikavá žena a že se přihlásit mám, že mi věří. Takže je to jeho úspěch. Postup mezi 10 oceněných žen by byl velký úspěch – přišlo by mi zejména fajn dát impuls dalším maminkám, že i s více dětmi jde pracovat, podnikat a mít vlastní splněné sny. Je to náročné, někdy to není ideální, ale spokojená máma je na prvním místě a já spokojená můžu být jen, když mám nějakou seberealizaci. Za víc jak 8 let doma bych už byla ubytá duše… V soutěži jsem pod číslem 11 a hlasovat se dá zde: https://www.podnikavazena.cz/hlasovani.