Povídání o cukru

Je všude, překvapivě i tam, kde byste ho nečekali. Tolik jsme si na něj zvykli, že jsme na něm doslova závislí a pokud jej nedostáváme, jsme nesví. Řeč je o cukru.

Trocha historie

V roce 1955, po smrti amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera na infarkt, vznikly dvě hlavní teorie ohledně stravování v USA. Velký spor byl mezi Ancelem Keysem, který trvrdil, že problém je vysoké množství tuku, zatímco britský doktor John Yudkin tvrdil, že skutečným problémem je cukr. Během dalších dvou dekád byl tento spor řešen a koncem 70. let tento spor Ancel Keys vyhrál. Cukr byl očištěn a začala vlna nízko-tučných potravin. Nabylo se přesvědčení, že strava s nízkým obsahem tuku je zdravá. Průmysl to tedy vnímal jako snahu o odstranění co nejvíce tuku z potravin.

Tím se ale docílilo toho, že jídlo přišlo o kalorickou hodnotu. Tu ale bylo potřeba něčím nahradit, aby bylo možné si jej vychutnat stejně dobře jako předtím, tyto kalorie se tedy nahradily cukrem.

Nebezpečný je tím, že zabíjí pomalu, a přitom skvěle a sladce chutná. Problémem nejsou tolik potraviny, o kterých víme, že cukr obsahují jako čokolády, bonbóny a sušenky, na které si třeba dáváme pozor, ale spíše potraviny, kde je cukr dobře schovaný. Napadlo by vás, že bude cukr v játrové paštice, jogurtovém dresingu nebo rybích prstech? Je tam. Stejně jako v naprosté většině všech průmyslově zpracovaných potravin.

Dříve se cukr využíval v případě, že bylo třeba zatížit tělo nějakou aktivitou, zejména prací. Nejdříve se žvýkala cukrová třtina, poté se přešlo na dostupnější med a až v polovině 18. století objevil lékárník Andreas Sigismund Marggraf, že ho lze získat z řepy.

V dokumentu o cukru jménem „Ten film o cukru“ (najdete ho na youtube.com) zaznělo o cukru několik velmi zajímavých faktů o které bych se s vámi chtěl podělit.

Vědci zjistili, že laboratorní myš měla silnější reakce na závislost na cukru než na kokainu. U cukru existuje určité optimální množství, které způsobí, že cokoli jíte, tak vám chutná. Je to taková hranice chuťové rozkoše, která zajistí, aby produkty s cukrem uspokojily vaše chuťové pohárky.

Přímo v dokumentu zkoušel hlavní protagonista toto optimální množství smíchat s potravinami, které samy od sebe dobře nechutnají, nebo které dokonce nemá rád. Vyzkoušel citron, jablečný ocet a chilli papričku. S každým soustem si vzal tabletu s optimálním množstvím cukru a překvapivě mu opravdu chutnala všechna tato zkoušená jídla. Chilli papričky opravdu neměl rád, ale v kombinaci s cukrem – tedy jeho optimálním množstvím – mu chutnaly.

Je to taková past, o které výrobci všech produktů s obsahem cukru rozhodně ví a je na tom postaven jejich business. Nakonec je celkem jedno, co žvýkáte, pokud je tam optimální množství cukru, tak vám to prostě bude chutnat.

Cukr byl donedávna pro lidstvo i pro lidské tělo spíše vzácností, dnes jsou jím ale veškeré průmyslově zpracované potraviny doslova zamořeny.

Cukr podporuje uvolňování dopaminu

To je hormon zodpovědný za motivaci, pocit pohody a štěstí.  Dělá nám to krátkodobě dobře, stejně jako běžné drogy, ale tělo po tomto stavu brzy znovu zatouží a aby se proces opakoval, musíme si zase trochu osladit život.

Dalo by se o cukru psát ještě dlouho. Myslím, že všichni víme, že nám moc dobře nedělá. Biochemické reakce v našem těle a zejména mozku je možné cítit už krátce po jeho pozření. Nicméně je v dnešní době se mu vyhnout úplně, a proto je důležité si jeho nebezpečnost uvědomit a omezit jej na minimum v nápojích i jídle. Tím, že budete sledovat složení potravin se dozvíte přesně kde ho kolik je a rozhodně vás překvapí, kde všude se cukr nachází.

Všeho moc škodí, a tak cukrujte s rozvahou a hlavně kompenzujte tím, co nám dala sama příroda v té nejlepší a nečerstvější podobě – čerstvým ovocem a zeleninou, oříšky a semínky a to nejlépe z vlastní zahrádky.