Plicník lékařský: ozdoba jarních záhonků

Málokoho při pohledu na tuto okrasnou roztomile pihovatou květinku napadne, že je to vlastně prastará léčivka. V atlasech bývá zobrazována poněkud neobratně s důrazem na téměř nijaké květy a krása listů, jež je jako vymalovaná, bývá skryta. Řeč je o plicníku lékařském.

Dříve byla jeho role v léčbě plicních nemocí velká, dnes již ustupuje. Kdysi se touto bylinkou léčily i vážné nemoci jako je třeba tuberkulóza a to díky schopnosti plicníku usnadňovat vykašlávání a zároveň hojit zraněné plíce.

V přírodě ji najdete v lese

Chcete-li se za plicníkem lékařským vydat do čisté přírody, zajděte do stinných hájů a listnatých lesů. To je přirozené prostředí, ve kterém roste divoká forma této rostliny. Oproti té zdobnější, jež najdete na záhoncích mezi prvosenkami a tulipány, bývá vyšší, růstem vytáhlejší a listy jsou zdravě zelené s občasným stříbřitým tečkováním. Květy má však shodné s tím zdobnějším a jsou plné sladkého nektaru.

Nenajdete ho na britských ostrovech

Je zajímavé, že plicník lékařský se vyskytuje téměř po celé Evropě, ale v Irsku a Velké Británii ho nenajdete. V České republice se pak vyskytuje všude, od nížin až po podhorské oblasti.

ZAJÍMAVOST: Zajímavé na plicníku je to, že první rokem má holé lístky, ale až druhým rokem na nich vyrůstají drobné chloupky.

Pro pěstování není plicník náročný

Vyžaduje půdu jílovitou až písčitou, nevadí mu ani suchá země nebo vlhčí místa. Kyselost půdy snáší také různou, od zásaditých až po kyselé.

Snad jen plicník lékařský s bílými květy je náročnější. Tato něžná forma rostliny vyžaduje půdu humózní a výživnou a polostinné stanoviště.

ROZMNOŽOVÁNÍ: Buď semeny, kterými jsou po odkvětu malé tvrdky, nebo dělením trsů.

Jako léčivka léčí dýchací cesty a stahuje rány

Pro sběr se hodí kvetoucí nať a spodní listy, které sbíráme od dubna do května.  Nejúčinnější je nať, která je čerstvě rozkvetlá.  Při sběru musíme dávat pozor na to, aby se rostlinky nepomačkaly, pokládáme je volně do košíku. Potom sušíme rychle na stinném místě při teplotě do 40 °C a opět s nimi zacházíme opatrně, aby pomačkáním nezčernaly.  Často obracíme a se sušením neotálíme, plicník musí být usušen rychle, při delším sušení také černá a znehodnocuje se. Sesychá v poměru 4:1. Droga obsahuje křemičité a slizovité látky, saponin a třísloviny, cukry a vápenaté soli. Čaj z něj je lehce svíravý, nahořklý a používá se při zahlenění organismu, mírnění kašle a nemocí horních cest dýchacích, stahuje hemeroidy a mírní také průjem. Je vhodný také jako přísada do čaje při rekonvalescenci, protože výborně regeneruje sliznice dýchacích cest po nemoci, příznivě také působí na zažívání a trávení, takže uleví při vleklých žaludečních virózách a střevních problémech. Také se doporučuje pít jeden šálek plicníku denně při nadměrném vypadávání vlasů.

Pozor ale, plicník lékařský zvyšuje krevní srážlivost. Takže není dlouhodobě a ve větším množství vhodný pro každého. A opatrné by měly být ženy užívající hormonální antikoncepci, kuřáci nebo lidé s poruchou srážlivosti krve, těhotné nebo kojící ženy. Tyto rizikové skupiny by neměly plicník lékařský pít déle než tři týdny nebo v množství vyšším než jeden šálek denně. Ale tento jeho léčivý účinek můžeme využít zevně, formou obkladů, dobře hojí rány a poškozenou pokožku a také stahuje rozšířené a krvácející hemeroidy. Je také močopudný, takže se přidává i do urologických směsí.

Díky obsahu pyrolizdinových alkaloidů není vhodný pro dlouhodobé používání, je to bylinka, kterou používáme pouze krátkodobě na řešení akutních zdravotních problémů.

TIP DO KUCHYNĚ: Mladé lístky plicníku lékařského jsou také oblíbenou přísadou do jarních očišťujících salátů.