Pestřenky versus mšice – věčný boj

Pestřenky – pomocníci na zahradě

Pestřenky, mezi lidmi známé jako vosičky, patří do čeledi pestřenkovití.  Často jsou díky svému zbarvení omylem řazeny k vosám, ale nemají ani žihadlo. Pestřenky bezpečně poznáme podle způsobu letu. Obvykle se vznášejí na místě jako vrtulník a velice rychle se umí přesouvat z místa na místo. Dospělé pestřenky se živí nektarem a pylem z květů rostlin. Jejich larvy zbavují naši zahradu mšic, čímž nám mnohdy zachrání úrodu. Dospělí jedinci sice mšice nehubí, ale kladou do jejich blízkosti svá vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy pestřenek. Na území České republiky je evidováno kolem sta druhů pestřenek.

Přítomnost pestřenek na zahradě můžeme i podpořit

Dobrým způsobem je zahradničení bez chemie nebo integrovanou ochranou, tj. aplikovat chemickou ochranu aniž by uškodila užitečnému hmyzu. Pestřenky rády vyhledávají rostliny z čeledi miříkovitých (například fenykl, kmín, anýz a kopr). Můžeme také vysázet mátu, tymián, levanduli. Často se pohybují i kolem planých rostlin jako jsou řebříček, rozchodník a mochna.

Pestřenka rybízová

Poletuje v zahradách, parcích a na mýtinách v Evropě, Asii a Severní Americe. Dospělý jedinec měří až 11 milimetrů. Poznáme ho podle hnědé hrudi, žlutého štítku, dlouhých bílých křídel a žluto-hnědě pruhovaného zadečku. Od vosy můžeme tuto pestřenku (vosičku) mimo jiné rozeznat i podle krátkého spoje mezi prvním a druhým černým pruhem. V přírodě se vosičky vyskytují od dubna do listopadu.

Mšice

Mšice jsou nejrozšířenějším škůdcem rostlin v našich zahradách. Dospělý jedinec dorůstá do 0,2-1 centimetru. Velké množství mšic se shlukuje na listech a lodyhách rostlin. Existují jak okřídlené tak i neokřídlené druhy mšic. Většina mšic má hruškovitý tar, tělo je vepředu užší než vzadu a na konci zadečku se nachází trubcovité orgány. Některé mšice pokrývá poprašek voskovité látky. Tato voskovitá látka vychází z jejich kožních žláz. Z vajíček, která přezimují, se líhnou samičky, takzvané zakladatelky. Porodí mláďata, aniž by se pářily. Tak vzniká několik generací. Okřídlené mšice odlétají na jiný druh hostitelské rostliny, kde vytváří nové jedince. Na podzim se vrací na původní hostitelskou rostlinu, kde se zrodí samečci a samičky. Po páření nakladou samičky vajíčka na lodyhy rostlin a tato vajíčka přezimují. Dospělí jedinci v zimě hynou. Mšice se živí šťávou, kterou sají z rostlin. V jejich přítomnosti jsou ohroženy téměř všechny druhy rostlin. Množí se velkou rychlostí a stávají se přenašeči nemocí. Z konce zadečku vylučují nasládlou lepkavou tekutinu, zvanou medovice. Ta se hromadí na listech a lodyhách, kde ji požírají mouchy, včely a mravenci.  Odstranění mšic není jednoduché, stávají se čím dál více imunní vůči chemickým postřikům. V mírném pásu celého světa se vyskytuje přes 2000 druhů mšic. Některé mšice jsou holé, jiné mají tělo porostlé chloupky. Barva těla se pohybuje od bílé, přes červenou a hnědou až po černou. K vidění jsou i mšice dvoubarevné.

Jak poznat rostlinu napadenou mšicemi

Jsou-li listy pobledlé, povadlé nebo dokonce zdeformované, nahlédneme na spodní stranu. Pokud najdeme podlouhlý výběžek, s největší pravděpodobností se jedná o shluk mšic, které vysávají z rostliny šťávu a tím ji nenávratně oslabují. Rostlina v konečném stádiu umírá.

Jak na mšice

Nejlepší je napadení jejich přirozeným nepřítelem, jako je slunéčko, pestřenka, zlatoočko a další.

Je důležité pravidelně vytrhávat plevel, ze kterého se mšice často rozšiřují na ostatní rostliny. Pokud je rostlina napadena, můžeme nainstalovat síťku, abychom předešli přesunu mšic do okolí.