Pakomáři (Chironomidae)

V dnešním článku se blíže seznámíme s dalším běžným obyvatelem potoků, řek i nádrží u nás, s larvami pakomárů. Pakomáři jsou velmi druhově bohatá čeleď dvoukřídlého hmyzu. Vyskytují se v nejrůznějších čistých i znečištěných vodních plochách po celé zeměkouli, včetně prostředí s velmi extrémními podmínkami, jako jsou ledovcové potůčky, rašeliniště, slaniska či termální prameny. Najdeme je na všech kontinentech a v některých vodních tělesech mají dokonce dominantní postavení. Protože se různé druhy a rody vyskytují v rozdílném prostředí, používají se pakomáři, společně s dalšími skupinami bezobratlých, k posouzení stavu vodního toku.

Dospělci pakomárů mají zakrnělé ústní ústrojí, na rozdíl od komárů tedy nepijí krev lidem ani jiným teplokrevným živočichům. Dospělci pakomárů žijí maximálně několik dní, během kterých vytvářejí samci velké roje. Samce pakomára poznáme podle velkých zpeřených tykadel.

Koloběh života

Pakomáři tvoří významnou složku potravy jiných vodních živočichů, především ryb. Vyskytují se na různých druzích substrátu, kamenech, meších, vláknitých řasách, vyšších rostlinách, písku a dalších jemnozrnných sedimentech, hnijícím dřevě, či dokonce na povrchu jiných živočichů nebo paraziticky.

Larvy většiny druhů si staví nepohyblivé schránky ze zrn písku spojených výměšky slinných žláz. Potravu pakomárů mohou tvořit jiní bezobratlí živočichové, řasy, detrit s mikroorganizmy, makrocyty i dřevní hmota. Převažujícím způsobem získávání potravy je sbírání jemných částic organické hmoty z povrchu dna. Některé druhy pakomárů se živí filtrováním vody a zachycováním organické hmoty v ní obsažené. Některé larvy jsou dravé. Poslední larvální stádium pakomára se kuklí a z kukly pak vylétá dospělec.

Larvy pakomárů mohou být velké několik milimetrů, ale i více než centimetr. Jejich tělo může být zbarveno do oranžova, červena či zelena. Tělo larev pakomárů je článkované a tvoří ho tři hrudní a deset zadečkových článků. Články jsou někdy porostlé štětinami, které jsou jedním ze znaků při určování pakomárů do druhů. Na prvním a posledním tělním článku najdeme panožky s chitinovými drápky. Hlava je zpevněná chitinem. Důležitým determinačním znakem jsou tykadla a ústní ústrojí.