Obyčejná neobyčejná cibule

Naše babičky a maminky tvrdí, že bez cibule neuvaří. Do správného guláše zase patří stejné množství cibule jako masa. A jak jste na tom vy? Používáte cibuli ve svém kulinářském umění často a rádi nebo si naopak vystačíte bez ní?

Trocha historie

Odkud přesně cibule pochází, dnes už asi nikdo nedohledá, jisté je, že je stejně oblíbená v Evropě, jako třeba v Asii a Americe. Její pěstování je dokázáno již v období 4000 let před Kristem a používala se i ve starověkém Egyptě. Už od nepaměti byly cibuli připisovány posilující účinky na lidský organizmus. Toto tvrzení se zakládá na pravdě, cibule totiž obsahuje Alicin, který má antibiotické vlastnosti. A proč při krájení cibule pláčeme? Může za to kyselina sulfonová, jejíž výpary dráždí oči. Evropané vděčí za poznání štiplavé chuti cibule s největší pravděpodobností Římanům.

Co jste možná nevěděli…

Cibule je dvouletá rostlina, vysazujeme jí většinou jako sazečku. Obsahuje překvapivě mnoho minerálních látek, například hořčík, draslík nebo železo. Také je bohatá na vitamíny skupiny B, obsahuje i vitamín C a v tuku rozpustný vitamín E. Dále pak i kyselinu listovou, jejíž příjem je důležitý zvláště před početím a v průběhu těhotenství.

A s jakými druhy cibule se můžeme v kuchyni setkat?

Cibule žlutá, kuchyňská

Tuto odrůdu cibule není v našich zeměpisných šířkách nutné představovat. Jedná se o nejběžnější levnou a poměrně štiplavou cibuli. Dobře se skladuje a tvoří nepostradatelnou součást mnoha pokrmů teplé i studené kuchyni. Co třeba takové utopence s cibulí?

Bílá cibule

Najdeme ji v mnoha teplých krajích. Její chuť je jemnější, méně dráždivá. Její nevýhodou je, že ji nelze tak dobře a dlouho skladovat jako klasickou cibuli. Hodí se do studených pokrmů, zasyrova se používá jako dochucovadlo polévek či salátů. Používá se i v sušeném stavu.

Jarní cibulka

Používá se mladá, s natí. Používá se syrová, do salátů a jako příloha. Výborná je i grilovaná, kdy je sladká a šťavnatá a skvěle se hodí k masu. Byly jí přisuzovány i afrodiziakální účinky, zřejmě proto, že je jednou z první čerstvé zeleniny po dlouhém období zimy.

Šalotka

Trochu protáhlá mírně do fialova zbarvená cibule ostré a výrazné chuti, velmi oblíbená ve francouzské a středomořské ale i třeba ruské kuchyni. Na pultech obchodu bývá k dostání hlavně v létě a na podzim. Je velmi trvanlivá, bohatá na vitamíny a má i dezinfekční účinky. Hodí se do nejrůznějších omáček, přidává se do salátů i k rybám.

Červená cibule

Někdy bývá zaměňována se šalotkou, ale její chuť je mnohem jemnější a nasládlá. Vyniká příjemnou vůní. Hodí se jako ozdoba jídla, přidává se do příloh, používá se na dušení i pečení, ale při tepelné úpravě ztrácí svou typickou barvu.

Zimní cibule

Někdy se jí také říká sibiřská cibule, protože se k nám dostala z oblasti Ruska. Je menší a má protáhlý tvar. Roste v trsech a má jemnou a křehkou nať, která se používá ve studené kuchyni. Obsahuje poměrně vysoké dávky vitamínu C.