Obří keře dovedou překvapit, mile i nemile

Nejen strom umí na zahradě zabrat dominantní místo. Obří keře potřebují ve výsledku prostoru ještě více. Zatímco pod vysokokmenem stromu nám vznikne prostor, keř prostě může pokrýt i pár metrů čtverečných. Mnohdy situaci nejde řešit tím, že jej zespoda vyvětvíme, protože by to bylo ke škodě vzhledu keře.

Někdy obří keře vyhledáváme. Hodí se jako solitéry, do trvalkových záhonů, jako součást živých plotů, mnohdy se zaměřením na květy, nebo na plody. Obecně existují keře vhodné do skupinových výsadeb (například šeříky, jehličnany s keřovitým habitusem, většina magnólií) a pak keře, které jsou ideální naopak jako solitéry (japonské javory, konzervativně stříhané keře – například buxusy a další).

Tradičně se keře využívají v živých plotech

Teď nemyslím v těch formálně stříhaných, ale volně rostoucích. Takový plot lze budovat ve dvou, dokonce ve třech patrech. Jeho součástí mohou být vysokokmenné stromy, současně téměř neprostupný pruh vysokých, až dva metry vysokých keřů, a spodní patro s trvalkami. Ale může jít i o pouhý živý plot z volně rostoucích keřů v jedné řadě.

Prodejci často nabízí takzvané kvetoucí živé ploty

Kvetoucí živý plot by neměl kvést najednou. Naopak, ideálním je, když nabídne postupně nakvétající keře, optimálně opakovaně (weigela). Tradičně tyto ploty obsahují zlatici (nepravý zlatý déšť), weigelii, jasmín, tamaryšek, šeřík či tavolník. Důležité je, aby šlo o rostliny, nevyžadující příliš různý typ řezu, nebo jiné půdní podmínky (rododendrony).

TIP: Pro kyselomilné keře vytvořte na zahradě speciální prostor. Nakombinujte třeba rododendrony, azalky, hortenzie, klidně kanadské či lesní borůvky, brusinky a další kyselomilné rostliny.

Praktické jsou jedlé keře jako součást jedlého živého plotu

Mnoho jedlých keřů je tak obrovských, že brzy zjistíte, že se jako podsadba pod stromy nehodí. Jde třeba o dříny, muchovníky, některé druhy rakytníků apod. Udělejte si z nich jedlý živý plot. Nemusí být na hranici pozemku, kde byste jej nemohli z jedné strany obírat. Klidně jím předělte váš stávající pozemek na dvě zóny. A do plotu můžete dát hned více odrůd od jednoho druhu – variabilním je třeba již zmíněný muchovník. Každá odrůda chutná jinak.

Keře jako pýcha zahrady

Jsou keře, které by prostě na zahradě neměly chybět. Magnolie, šeřík, rododendron, muchovník, komule (motýlí keř), kroucená vrba, nebo vrba s barevnými lístky (japonská vrba), keřovité jehličnany a mnoho dalších. Krásné jsou též velké keřovité růže (pro velké solitéry vybírejte sadové růže). Impozantní keř však dovedou vytvořit i různé trvalky (pivoňky – bylinné i dřevité, topinambur a další).

Jak kupovat obří keře?

• Dopředu si ověřte, jak velké budou, jaký potřebují řez a jestli nejsou přecitlivělé na různé nemoci a škůdce. Takové nedávejte především do souvislých výsadeb.
• Zjistěte si, jestli se hodí do živého plotu, skupinové výsadby, nebo jako solitér.
• Nezapomeňte si prověřit, jaké potřebují půdní podmínky.
• Neopomeňte ani fakt, že ne všechny keře rostou stejně rychle. Například kamčatské borůvky mají velice pomalý startovní růst, přitom nakonec dorostou až do dvou metrů. Jiné keře umí dva metry dosáhnout třeba již ve druhém roce po výsadbě.

Kdy keře sázet?

Ty prostokořenné pozdě na podzim (nejdříve od konce října), nebo na jaře (nejpozději do konce dubna). Obvykle si ale keře kupujeme zakořeněné v kořenáči. Ty lze vysazovat kdykoliv během roku. Je to přesně to, čím si můžete v zahradnictví udělat radost kdykoliv, i v parném létě, a ihned si tyto keře vysadit na zahrádce. Vždy však kupujte pouze přesně označenou rostlinku, s uvedením finálního vzrůstu, s informací o mrazuvzdornosti a vhodné péči.