Morče domácí-co je dobré vědět

Naše domácí morče má prapředky v morčeti divokém (Cavia aperea) žijícím volně v Jižní Americe. Morčata chovali již Inkové dávno před objevením Ameriky Španěly. Skupiny krotkých zvířátek žily přímo v domech s lidmi, kteří je pravděpodobně již tenkrát chovali nejen pro maso, ale i jako domácí mazlíčky. Do Evropy se zřejmě dostala počátkem 18 století. Protože morčata pocházela z daleké zámořské země a byla proto exotická, tím pádem také velmi drahá a pořídit si je mohli jen bohatí lidé. Rychle se stala oblíbenými domácími mazlíčky a dodnes jsou nejčastěji doma chovanými hlodavci.

Chov

Morče je společenský a komunikativní tvor. V přírodě tvoří sociální skupiny. Rozhodnete-li se chovat pouze jedno morče, vězte, že se mu budete muset věnovat. Morčík bude vyžadovat společnost i fyzický kontakt. Můžete též chovat spolu dvě samičky, nebo dva samce, i když u těch je pravděpodobnost, že spolu mohou v budoucnu dost soutěžit a zápasit. Není to ovšem podmínkou, vždy záleží na povaze jednotlivých jedinců. Jako ubikaci můžeme zvolit klec, kterou ovšem musíme chránit před průvanem.

Vhodné je také skleněné akvárium, ze kterého nebude vypadávat podestýlka ven, jelikož morčata si i přes svůj zdánlivý povalečský život, také ráda zaběhají a zaskáčou.

Ovšem jako nejestetičtější se mi jeví ubikace ve formě klece. Ochrana před padáním podestýlky je dost vysoká, přesto je zajištěno dobré odvětrání a morčíci mají dostatek prostoru, tedy pokud nevyrobíte ubikaci příliš malou. Klec pro jedno morče by měla měřit 60-90cm na délku 40-50 cm na šířku a alespoň 30 cm na výšku. Jako podestýlku je vhodné použít dřevěné nebo slaměné peletky a k nim pak můžete přimíchat bezprašné hobliny. Jako úkryt je možné použít dřevěný domeček, nebo šité hamaky a pelíšky.

Potrava

Základem je neomezený přístup ke kvalitnímu senu. Seno je důležitý zdroj vlákniny, a také si morčata díky žvýkání obrušují stoličky. Vodu podáváme nejlépe v napáječce, kterou jedenkrát týdně pečlivě vyčistíme. Také je vhodné přidávat do vody přípravek Acidomid K, ten vodu mírně okyselí a tak zabraňuje množení patogenních bakterií.

Zelenina je pro morčata důležitá, protože jim dodává minerální látky, vitamíny a vlákninu. Některé druhy však mohou nadýmat, nebo ve větším množství působit průjem, proto se držme pravidla všeho s mírou. Uvádím zde několik druhů zeleniny, kterou mám ozkoušenou. Brokolice, celer bulva i řapíkatý, zelí, paprika, kedlubny, krmná řepa, občas dávám i kousek červené řípy, mrkev a okurka.  Ovoce přidávám pouze jako občasné zpestření. Nejčastěji jablko, ale v létě jim nechám dokousat i meloun.

Tímto se dostáváme k nejdůležitější části a to k vitamínu C. Člověk, lidoopi a morčata patří k tvorům, kteří si nedokáží vytvořit tento životně důležitý vitamín. Z již zmíněné nabídky zeleniny se morčata obstojně zásobí, ale v době zvýšené potřeby (březost, výstavy či nemoc) je dobré přidávat přípravek C – compositum buď do vody, nebo jím lehce posypat krmivo. Další součástí výživy jsou směsné granule, nebo obilné směsi, které jsou občas díky vysokému obsahu tuku a škrobu nevhodné. Dalším obecně známým doplňkem stravy je tvrdý chléb. Morčátkům chutná, a je doma většinou vždy po ruce.  K obrušování zoubků ale moc neposlouží, k tomu jsou lepší větvičky z nejedovatých stromů. Morčata stejně tak jako ostatní domácí mazlíčci, mohou občas onemocnět. Neváhejte a navštivte svého veterináře.

Možná to vše zní složitě, ale budete-li se o morčíka svědomitě starat, mnohonásobně vám to vrátí a bude radostně pískat hned, jak uslyší, že jste přišli domů.