Modráky aneb modrající hřiby jako oblíbený cíl houbařů

Konec léta a podzim jsou zajisté rájem pro milovníky hub. Houbaření je jednou z častých aktivit v tuto dobu a nejen, že pokud máte svá vytipovaná místa, tak domů přinesete slušnou úrodu nejrůznějších hub, ale navíc můžete nalézt krásná místa v přírodě a projít se na zdravém a čerstvém vzduchu. Je jasné, že při sběru hub musíte být obezřetní a sbírat pouze houby, které dobře znáte. Opravdoví znalci si tedy domů mohou přinést rozmanitou směs nejrůznějších druhů hub, které se hodí do polévky i smaženice, ale třeba i na zavaření, zamražení či usušení. Mezi nejchutnější houby patří zajisté hřiby, kterých je v našich lesích mnoho druhů. Mnoho hřibů více či méně při poranění dužiny modrá – jsou známy jako modrající hřiby neboli modráky.

Proč modráky?

Modráky nesou své označení díky modrání dužiny na poraněných místech, což je způsobeno velmi rychlou oxidací látek obsažených v dužině. Mezi modrajícími hřiby najdete jedlé, nejedlé i jedovaté druhy. Dokonce sem patří i některé vzácné druhy, kterým hrozí jejich vymizení. Při sběru je tedy opravdu nutná jistota znalostí těchto hub. Navíc je důležité, aby i ty jedlé modráky podstoupily minimálně dvacetiminutovou tepelnou úpravu. Mezi nejznámější modrající hřiby patří hřib kovář, koloděj, hřib hnědý, modračka a mnoho dalších.

Hřib kovář

Hřib kovář

Již velice brzy, někdy i v květnu, se můžete setkat s hřibem kovářem (Boletus erythropus), který se objevuje v jehličnatých porostech a v nižších polohách i pod listnatými stromy (hlavně buky a duby), spojený je většinou s kyselejšími půdami. Je to hřib krásného zbarvení, barva kloboučku je světle hnědá pokud rostě pod listnáči, když se nachází pod jehličnany, je klobouk o něco tmavší. Od hřibu koloděje ho poznáte tak, že na třeni má malé červené skvrnky.  Velikost klobouku se může pohybovat od pěti do dvaceti centimetrů, je tedy docela veliký. Při nedostatečné tepelné úpravě může způsobit trávicí obtíže.

Hřib koloděj

Hřib koloděj (Boletus luridus) na rozdíl od kováře roste jen pod listnáči, na okraji lesa, na hrázi či v parcích. Najdete ho třeba pod lipami, duby i buky. Od kováře se liší také tím, že na třeni nemá červené šupinky, ale takzvanou červenou síťku. Klobouk může být světle hnědý, mírně dožluta.

Oba zmíněné druhy modrají po otlaku nebo poranění dužiny velmi intenzivně a v Čechách jsou celkem běžné.

Hřib modračka

Hřib modračka

Na hřib modračku (Boletus pulverulentus) můžete občas narazit pod habry a lipami. Oproti dvěma předchozím je menší a připomíná spíše hřib hnědý. Poznáte ho podle svítivě žlutého třeně a světle hnědého klobouku. Dužina intenzivně modrá a později černá, takže je opravdu malá pravděpodobnost, že by tento druh mohl být zaměněn.

Jedovaté modrající hřiby

Hřib satan

Jak již bylo řečeno, všechny druhy těchto hřibů vyžadují alespoň dvacetiminutovou tepelnou úpravu, jinak jsou pro tělo jedovaté a mohou způsobit zdravotní problémy. Některé jsou ale jedovaté za každých okolností a snadno si je můžeme při sběru zaměnit. Jedním z nejznámějších jedovatých hřibů je bez pochyb hřib satan (Boletus satanas). Zároveň se jedná o vůbec největší hřib na našem území. Roste zejména pod duby, buky, ale i jinými listnáči. Klobouk satana je sametový, stříbřitě šedý, třeň je dole červený a směrem nahoru se mění do červenožluta. Pokud otevřete klobouk, póry zčervenají. Snadno může být zaměněn za jiné modrající hřiby, jako je kovář, koloděj, kříšť a jiné.  Podobně jedovatý je i hřib stanovitý (B. satanoides), který je satanovi velice podobný.

Vzácné modrající hřiby

Hřib Le Galové

Nalézt tyto vzácné hřiby je celkem vzácnost, pokud se s nimi ale setkáte, uchvátí vás jejich krása. Od pravých hřibů se poznají podle barvy klobouku, která může být narůžovělá, růžová i žlutavá. Rourky a třeň pak jsou třeba žluté, oranžové nebo červené. Většinou rostou v teplých listnatých lesích a lidé si je bohužel pletou s normálními modráky, takže je sbírají i přes jejich vzácnost. Vzácné hřiby jsou na Červeném seznamu hub ČR, jako více či méně ohrožený nebo zranitelný druh a některé jsou chráněné. Patří mezi ně třeba hřib moravský (B. moravicus), hřib rudonachový (B. rhodopurpureus), hřib Le Galové (B. legaliae) nebo hřib nachový (B. rhodoxanthus).