Krása mnohonožek

Na jedné teraburze jsem objevila obrovskou mnohonožku. Jelikož mám hmyz ráda a prodejce tvrdil, že chov je velice jednoduchý, odnášela jsem si domů krabičku s touto kráskou. Teprve doma jsem se začala pídit, co že jsem to vlastně koupila.

Co jste možná nevěděli

Mnohonožek je velice mnoho druhů (přibližně 10 – 12 tisíc), ale stavbu těla mají stejnou. Tělo je válcovité, obrněné uhličitanem vápenatým a zespoda vyrůstají z každého článku dva páry nohou.

Na hlavě mají pár tykadel a velké oči, které na rozdíl od ostatního hmyzu nejsou složené, ale jednoduché, tedy zrak mají velmi slabý a orientují se spíše tykadly. Kusadla možná vypadají nebezpečně, ale nejsou příliš silná a mnohonožky tak dávají přednost měkké stravě. V přírodě se živí nahnilým ovocem a tlejícím listím. Pohlavní orgány se nalézají na třetím článku těla. Tělních článků mohou mít i sto. Záleží na stáří a druhu. Většinou mají kolem 250-ti nohou. Dožívají se údajně až sedmi let. Pro mnohonožky je typický pomalý pohyb. Okysličování neprobíhá v plicích, ale průduchy v povrchu těla, které je protkáno sítí rozvětvených trubiček – vzdušnic. Jako obranu používají především stočení do pevného klubíčka, chrání si tak hlavně měkké břicho. Pokud toto nezabere, začnou vypouštět páchnoucí jedovatý sekret. Člověku neublíží, ale uvádí se, že citlivým jedincům může způsobit i vyrážku.

Já jsem se s tímto nesetkala, i když na rukách mi občas zůstaly fleky, které nešly umýt. Lemuři na Madagaskaru tento sekret využívají nejspíše jako repelent, přičemž do mnohonožek lehce koušou, aby pustily jed, tím se pak potírají, ale zároveň jsou při tomto úkonu omámení, spíše zdrogovaní. Vědci tudíž nevědí, zda to lemuři nedělají především kvůli těmto libým pocitům. Každopádně nedoporučuji toto zkoušet.

Co je tedy pro chov nejběžnějších druhů mnohonožek potřeba?

Pro chov mnohonožek Archispirostreptus gigas a Ephibolus pulchripes stačí nevelké terárium. Jako minimum se uvádí dvojnásobek délky těla dospělce. Jestliže tedy moje mnohonožka bude mít až 30 cm, pak terárium potřebuji 60 cm dlouhé. Běžně se používají ubikace 60/30/30cm, nebo 40/20/20cm apod.

Jako podklad se nejlépe osvědčil substrát pro chov zlatohlávků. To bývá dubová nebo buková hrabanka. Můžeme použít i rašelinu či bukové štěpky. Substrát je dobré nasypat do výšky až 10cm a připravit úkryty například z kůry.

Mnohonožky tráví den zahrabány v substrátu, někdy se povalují i jen tak bez ukrývání. S oblibou tráví mnoho času čištěním vlastních nožiček. Zjistila jsem, že je rozdíl mezi importovanou mnohonožkou z volného odchytu, které jsou plaché a schovávají se, zatímco mnohonožky z našich odchovů jsou zvyklé na kontakt a s oblibou lezou po ruce a prozkoumávají bez ostychu nové věci. Teplota stačí pokojová. Jelikož jsou aktivní především v noci, nepotřebují tedy žádné svícení.

V létě pak pozor na přehřátí od slunce, pokud by svítilo přímo na terárium. Mnohonožky mají rády poměrně vlhko, rosíme tedy substrát, nebo z lesa přineseme trs mechu, který zajistí vlhkost a zároveň nám terárium zkrášlí. Při manipulaci pozor na pád z výšky. Mnohonožky mají pevný krunýř, který je ale při pádu křehký a mnohonožka by se mohla smrtelně zranit.

Jako potravu předkládáme především měkké ovoce a zeleninu, ovesné vločky, namočené psí granule, listy pampelišek, sušený gamarus a vlastně můžeme vyzkoušet ode všeho. Vařené brambory, kousek piškotu atd. atd. Já mám terárium umístěné na baru v kuchyni. Při vaření mám tedy strávníky hned při ruce. Spolu s mnohonožkami chovám i zlatohlávky a kobylky Stilpnochlora couloniana. Jejich soužití je klidné a přátelské. Mnohonožky kladou vajíčka do substrátu, ale o tom zase příště.