Klokoč – tradiční keř našich předků

Klokoč zpeřený je keř u nás původně rostoucí na jižní Moravě. Svůj název získal díky svým tobolkám, klokočí, které při zatřesení chřestí – klokotají. Jejich dekorativnost se vyjímá nejen na samotné rostlině, ale i při vytváření líbivých náhrdelníků nebo dříve při výrobě růženců nebo amuletů. V dávných dobách totiž lidé věřili, že mají magickou moc a chrání je před zlými duchy. Zajímavé jsou i volně položené v misce. Semena se dříve používaly i na výrobu oleje. I pevné dřevo našlo uplatnění. Vyřezávali z něj kříže, různé postavičky, ale i nástroje pro domácí potřebu.

Patří do čeledi klokočovitých, kam se řadí 5 rodů s více než 40 druhy. V květnu a červnu kvete žluto-bíle ve tvaru tzv. převislé laty s malými, zvonkovými kvítky a měchýřkovitými tobolkami. Dorůstá do výšky až 5 metrů. Vyniká příjemnou vůní připomínající okurky.

Daří se jí v humózní, vápenaté, suší půdě na slunci i polostínu. Keř to není nijak náročný. I když pochází z teplejších krajů jižní Evropy, Malé Asie nebo Severní Ameriky u nás se jí daří a to i přes zimu. Společenství jiných stromu jí nevadí, proto je také často vysazována na okraje lesů. Je to keř nevhodný na tvarování řezem nebo jako solitéra, protože její spodní větvení je holé a nepůsobí vzhledně. Vysazují se proto před něj nižší rostliny. Vhodné jsou například kvetoucí byliny, které vytvoří barevný koberec a celý keř tak ještě více vynikne.

Pokud si budete chtít keř vypěstovat, stačí sehnat semena, kterými se množí. Výsadba se provádí na podzim. Pokud chcete, aby se z vašeho úsilí zrodil opravdový keř, není nic jednoduššího, než semena vložit do umělohmotných krabiček. Protože hladoví hlodavci si rádi smlsnou na takovýchto plodech. Jejich klíčení sice probíhá delší dobu, stejně tak i růst do větších rozměrů, ale vaše trpělivost se vám jistě oplatí v tom, že keř vydrží na jednom místě desítky let.

Tato dřevina, od jehož jména jsou odvozeny spousty názvů vesnic, je zajímavým zpestřením nejen do parků, ale i zahrad. Květy a plody na sebe výrazně upozorňují, a tak se nejeden kolemjdoucí jistě pozastaví.