Ježek-co s ním na podzim a v zimě?

Zejména v letních měsících a na začátku podzimu se setkáváme v přírodě s tímto sympatickým bodlinatým hmyzožravým savcem. Pod označením ježek se skrývá více rodů. Nejčastěji se vyskytujícím zástupcem je ježek západní (Erinaceus europaeus), kterého můžeme najít zejména na okrajích lesů, na pasekách i v křovinatých porostech a také v lidstvem osídlených oblastech, jako jsou parky, zahrady, dokonce i města. Dalším z rodu Erinaceus je ježek východní. Dalšími rody, které můžeme najít jak v Evropě, tak v Asii nebo v Africe jsou Atelerix, Hemiechinus (ježek ušatý) a Mesechinus. Tito velice dlouho existující živočichové, o nichž můžeme najít zmínky již ze starého Egypta, patří do ohrožených druhů a v mnoha zemích jsou chráněni. 

Ježek západní (Erinaceus europaeus)

Ježka západního neboli ježka obecného potkáme v naší zemi nejčastěji. Jeho délka dosahuje 27 cm a váha až jednoho kilogramu. Od čenichu k očím se na jeho světlé hlavě táhne tmavší pruh a břišní strana je zbarvená do šedohněda až šeda s podélnou hnědou skvrnou (díky těmto „brýlím“ ho také jednoduše rozpoznáme od ježka východního). 2-3 cm dlouhé pruhované bodliny směřují dozadu a na těle ježka západního jich může být až 8500. Je aktivní hlavně v noci a kromě období rozmnožování (od května do října) žije hlavně samotářsky. V přírodě se dožívá průměrně tří let. Ježčí potrava se skládá zejména z hmyzu, žížal, šneků a vajec. S vyhledáváním obživy nemá problémy díky skvěle vyvinutému čichu. Za den spořádá přibližně 70 g potravy. Díky složení svého jídelníčku je ježek pro životní prostředí prospěšný, neboť konzumuje živočichy, kteří mohou škodit přírodě i člověku.

Ježek východní (Erinaceus concolor)

Dalším druhem vyskytujícím se na našem území je ježek východní. Od ježka západního se liší tím, že bodliny, které můžou být jednobarevné nebo pruhované, směřují do všech stran a na tmavohnědé břišní straně má bílou náprsenku. V dospělosti má jeho hlava světlou barvu, naopak mladí jedinci ji mají zbarvenou tmavě. Proti okolí se může bránit díky silným kožním svalům, které mu umožňují stočit se do pichlavého klubíčka, stejně jako ježek západní. Ježek východní je milovníkem teplejších stanovišť, křovinatých porostů na mezích a zahrad.

Co dělají ježci v zimě?

Na podzim se ježci připravují na přezimování. Na hibernaci se musí dostatečně vykrmit, aby zimu v pořádku přežili ve svém pelíšku. Pokud nemá ježeček dostatečně vysokou hmotnost, jeho přežití může záviset na lidské pomoci. Když venkovní teplota klesne pod -6 ºC, je čas uložit se k zimnímu spánku. Obvykle je to v říjnu nebo listopadu. Ježci se budí většinou až v březnu, i když hibernační období je závislé na výšce teplot.

Co když najdeme ježečka?

Může se stát, že narazíme na ježka, který potřebuje naši pomoc. Můžeme pomoci, pokud ho najdeme venku během dne nebo během zimy, pokud je zraněný nebo nemocný, dále když je lapen v pasti, je-li to osamělé ježčí mládě a v neposlední řadě pokud jde o jedince s nízkou hmotností v podzimním období. Když se rozhodneme ujmout se ohroženého ježečka, měli bychom mu poskytnout dostatečně velký výběh (kolem 2 m²) s omyvatelnou podlahou, vystlaný například hoblinami nebo senem.

Vhodné je umístit boudičku na spaní vystlanou senem nebo buničinou. Stěny výběhu musí být vysoké tak, aby ježek nepřelezl, to znamená kolem půl metru. Výběh musí vždy být čistý. Pokud máme ježků více, velikost i množství domečků přizpůsobíme jejich množství. K pití jim postačí voda nebo fenyklový čaj. Ježčí jídelníček by měl být ze tří čtvrtin masitý. Vhodné je syrové hovězí maso, vařené kuřecí maso, kočičí konzervy a na doplnění vařená rýže a těstoviny, syrové vločky, dětské piškoty, tvaroh, strouhaný sýr, jablka či jiné ovoce. Jelikož je ježek noční tvor, krmíme ho nejlépe večer. Pokud je před zimou a plánujeme ježečka vypustit do přírody, spíše mu dopřáváme a pustíme ho co nejdříve, aby se stihl adaptovat a připravit se na zazimování. Je možné ho zazimovat i doma, v místnosti s teplotou kolem 5 ºC. Na jaře ho vypustíme přibližně v polovině dubna, podle počasí a nejlépe navečer.

Ježek na zahradě

Pokud je vám tento hmyzožravec sympatický, můžete mu na své zahrádce udělat domeček. Ostatně hlavně kvůli uklizeným zahradám bez „ježčího přístřeší“ ježků každým rokem ubývá. Oni totiž mají rádi hromady klestí, dřeva a klacků, husté keře nebo dobře přístupný kompost. Je ale jasné, že na zahradě nechcete hromadu klestí. Stejně tak ale ježek nepohrdne ani dřevěným domečkem, do kterého nezatéká.

Při výrobě domku myslete na to, že by měl být velký alespoň 40x40x30(výška) cm s vchodem o rozměrech 15×15 cm. Střecha musí mít otvor na protažení trubky nebo širší hadice. Celý domek totiž musíme zaházet dostatečným množstvím organického materiálu. Zdaleka nejlepší je ale zakopat ho alespoň částečně do hromady hlíny nebo do kompostu. Hadice pak bude sloužit k výměně vzduchu. Proč musí být domek zahrnutý? Důvod je jednoduchý. Ježek v zimě potřebuje komfort a nesnáší, když mu domek promrzne.

Co se podestýlky týče, můžete zvolit suché listí, slámu, ale klidně i hobliny či granulovanou organickou podestýlku pro hlodavce. U domečku můžete poházet pár granulí pro kočky. Tak si ježek domek neomylně najde.