Je čas předpěstovat letničky

Pěstování letniček je považováno za nejnáročnější část zahradničení. Ne, že by to byla taková věda. Je to však pracná, každoročně se opakující činnost. Takže kdo má na zahradničení málo času, ten se tomu vyhne, a i v příručkách bezúdržbového zahradničení se obvykle dozvíme, že právě pěstování letniček je z hlediska časové náročnosti lepší vynechat.

Jenomže… Kdo si pamatuje zahrádky našich maminek a babiček, ten se některých kvetoucích letních krásek vzdává jen těžce. Kompromisem může být nákup předpěstovaných letniček, to se ale dost prodraží. Zejména, pokud se chcete „rozmáchnout“ a nechat zakvést velké plochy. Navíc, mnohé z nich na pultech hobby marketů chybí, nebo stejnou odrůdu, která se vám loni zalíbila, napřesrok již nekoupíte.

Jaké letničky pěstujeme na zahrádkách nejčastěji?

Afrikány: Nevoní zrovna vábně, a přesto je milujeme. Liší se výškou, odstínem i velikostí květu, svojí rozvětveností. Navíc jsou jakýmsi lékařem naší zahrady a v mnohém umí pomoci i pokud jde o biozahradničení.

Astry čínské: Jsou to krásky mnoha tváří. Uhlazenější i střapatější, vyšší i kompaktně nízké, jako je oblíbená česká odrůda Průhonický trpaslík.

Lichořeřišnice: Nízká i popínavá letnička, která je považována též za léčivku. Její jedlé listy a nádherné květy si přidejte směle do salátů. Je jedlá. A z plůdků si zavařte oblíbené alternativní kapary.

Měsíček lékařský: Legrační semínka připomínající sušené červy vyrostou každý rok v nádherné rostliny, které trvalé až do podzimu nakvétají. I měsíček je léčivkou a mast z měsíčku zvládne udělat každý.

Ostálky: Květiny známé též jako cínie. Obrovské množství odrůd i barev prozáří letničkový záhon. Kvést umí celé léto i podzim, až do mrazů.

Hledík, nevadlec, černucha, gazánie: Mohli bychom jmenovat obrovské množství krásek, které nenechají léto bez nádherných barev a vůně květin. Rozhodně tyto krásky za čas, které strávíme jejich vypěstováním, stojí.

Předpěstování letniček

Je to takový „neverending story“. Každý rok novu a znovu. Naštěstí předpěstovat letničky nebývá zas tak složité. Můžete experimentovat s odrůdami i s vybranými letničkami obecně. Hodí se nejen do záhonů, ale mnohým se vám budou líbit i ve větších květináčích a truhlících. Semínka jsou obvykle levná, a tak zbytečně neutrácíte. Letničky totiž nejsou o tom, že si pěstujete jeden exemplář, ale že osejete dostatečně velkou plochu. A abychom si letničky užili co nejdříve a co nejdéle, hodí se rostlinky předpěstovat. A to přesto, že u mnohých letniček je předpěstování či přímý výsev spíše věcí volby.

Výsev do pařeniště

Nejlepší metoda předpěstování letniček je v pařeništi. Semínka se vysévají do dezinfikovaného výsevného substrátu. Pozor! Některé jsou dokonce světloklíčivá, takže se vysévají na povrch substrátu bez zahrnutí. Semínka vysejeme, a poté, co se objeví první klíční lísky, pikýrujeme. Nejlépe do květináčů 9×9×9 cm. Když květináč prokoření, rostlinky vysazujeme ven na připravené záhony. Mohou být vyhnojené, jinak pravidelně přihnojujeme. Na záhon vysazujeme po „zmrzlých“.

Výsev na záhony

Zatímco astry se k přímému výsevu příliš nehodí, aksamitník je na to jako stvořený. Stejně jako lichořeřišnice. Sice vám budou předpěstované sazenice rychleji kvést, ale i rostlinky z přímého výsevu na ty z pařeniště velice rychle doběhnout.

Jak pečovat o letničky?

Důležité je pravidelné hnojení, například postřikem na list, ale rovněž chytrá zálivka – ani málo, ani moc. I letničky často napadají škůdci. Mohou to být mšice, housenky… Vždy se najde někdo, komu budou vaše letničky chutnat. Proto je vhodné letničky při napadení chemicky ošetřovat.

Nezapomeňte ani na sběr vlastních semen. Pokud nechcete, aby se vám společně křížily různé odrůdy, pěstujte jenom jednu, nebo dbejte na větší vzdálenost mezi odrůdami. Větší znamená skutečně větší, avšak to vám pak nebude vaše zahrada vůbec stačit. Sesbíraná semínka uschovejte dobře popsaná, nejlépe ve tmě a chladu.

Pěstování letniček není ničím složitým. Rozhodně se tyto krásky, často s užitečnými léčivými vlastnostmi, házet přes palubu nevyplatí. Mnohdy jen proto, že jsme tak trochu líní a na zahradě chceme spíše relaxovat než dřít.