Jak se chránit před klíšťaty a proč si nechat klíště vyšetřit

…aneb co můžeme udělat, abychom neonemocněli boreliózu a klíšťovou encefalitidou…

Klíšťata jsou nejzávažnějšími přenašeči nákaz v Evropě. Přenášejí klíšťovou encefalitidu, lymskou boreliózu, ale i další onemocnění a my máme jen omezené možnosti, jak se chránit. V prvé řadě můžeme udělat základní opatření ve svém nejbližším okolí, kde by se mohla klíšťata vyskytovat, tj. v zahradách, prostorách letních táborů, rekreačních zařízení atd.

Obecně lze říci, že se klíšťata nedrží tam, kde nejsou pro ně příhodné podmínky, zejména co se týká vlhkosti. Pokud budeme tedy pravidelně sekat trávu a udržovat zeleň, je velká pravděpodobnost, že klíšťata u nás na zahradě nepřežijí. Naopak, velmi dobře se jim daří v zarostlých a neudržovaných porostech, ať už jsou to zahrady, parky, okraje potoků, řek a lesů, kde se drží vysoká vlhkost.

Vhodné oblečení a obuv-základ prevenece

Klíšťata se zdržují v trávě, maximálně do výšky 30 cm od země a číhají na svého hostitele. Pokud dojde ke kontaktu s hostitelem, velmi rychle a šikovně se zachytí na oblečení nebo na kůži a pak i několik hodin cestují po těle a hledají vhodné místo na zakousnutí. Pokud tedy jdeme do míst, kde předpokládáme výskyt klíšťat, vhodně se oblékneme. Vezmeme si pokud možno kalhoty z nějakého hladkého světlého materiálu, obout bychom si měli nějakou pevnou obuv, nejlépe holínky a do nich kalhoty zasunout. Jejich spodní část bychom pak měli ošetřit nějakým repelentem.

Není třeba stříkat repelent přímo na kůži, raději ho stříkáme jen na textil. Až do lesa vstoupíme, budeme se pokud možno držet lesních cest a nebudeme se zbytečně prodírat hustou vegetací. Také si v lese nebudeme sedat, ani lehat a představa, že jsme chráněni, když si pod sebe dáme deku, je naprosto mylná. Po každé takové procházce je pak nutné si při večerním sprchování a nebo koupeli důkladně prohlédnout tělo. Totéž by pak mělo následovat druhý den ráno, protože klíšťata mohou po těle velmi dlouho putovat, než najdou vhodné místo k přisátí. Pokud se přes všechna opatření stane, že objevíme na těle přisáté klíště, je důležité ho odstranit co nejdříve.

Čím dříve klíště objevíme a odstraníme, tím menší je možnost nákazy i když je klíště samo infikováno. V prvních dávkách slin je totiž i u infikovaného klíštěte virus obsažen jen ve velmi nízkém množství, v dalších hodinách však dojde k jeho mohutnému rozmnožení. Včasné nalezení klíštěte tedy nejenom umožňuje jeho snadnější vyjmutí, protože klíště ještě není tzv. zacementováno, ale především se tím skutečně snižuje nebezpečí infekce.

A jak tedy klíště správně odstranit?

Rozhodně s ním nekroutíme. Klíště se snažíme vyviklat lehkým kýváním ze strany na stranu. Můžeme to udělat tak, že vezmeme nějakou žínku nebo odličovací tampón, navlhčíme, případně trochu namydlíme a po klíštěti opatrně přejíždíme, tím s ním kýváme a po nějaké době se samo uvolní, a nebo mu můžeme lehce pomoci nějakou měkkou pinzetou. Před každým úkonem i po něm je třeba ranku vydezinfikovat, nejlépe nějakým jódovým preparátem a poté si důkladně umýt ruce.

Odstraněním zakouslého klíštěte to nekončí!

Vyjmuté klíště můžeme poté buď zlikvidovat, nebo ho můžeme zaslat do laboratoře, na vyšetření zda bylo či nebylo nakažené. Dostaneme tak  důležitou informaci, díky níž můžeme předejít onemocnění.  Lze se obrátit na laboratoř GEN-TREND s.r.o, více na www.kliste-prevence.cz, která provádí vyšetření klíšťat na borelie i virus klíšťové encefalitidy.

Očkování? Proti encefalitidě ano, proti borelióze ne! Je třeba také říci, že  nejspolehlivější ochranou před onemocněním virem  klíšťové encefalitidy je očkování, ovšem na lymskou boreliózu v současné době v Evropě není k dispozici žádná vhodná očkovací látka, takže očkovat se proti borelióze zatím není možné. Na druhé straně,  pokud je onemocnění lymskou boreliózou diagnostikováno včas, je většinou v první fázi dobře léčitelné antibiotickou léčbou. Proto je také vyšetření klíštěte tak důležité, aby nedošlo v případě bezpříznakového prvního stadia onemocnění  k jeho přechodu do dalších fází, kdy je již borelióza obtížně léčitelná a hrozí případně vznik chronického onemocnění s dlouhodobými a závažnými zdravotními komplikacemi.