Jak odhlučnit byt?

I když lidé většinou považují akustickou pěnu za řešení kompletního odhlučnění, není tomu úplně tak. Hlavním úkolem akustických pěn je totiž zlepšení akustiky prostoru, to znamená zajištění lepšího porozumění, čitelnosti zvuku, zvýraznění určitých frekvencí či vzájemné porozumění v interiéru. Pro odhlučnění bytu ve smyslu snížení průzvučnosti stěn/dveří atd. pak dobře poslouží speciální, těžké, lisované akustické desky, které zvuk jednak spolehlivě pohltí a zároveň ho nepropustí dál. Velká přednost těchto desek je snadná instalace. Lisované akustické desky se jednoduše krájí, není z nich zdraví škodlivý mikroprach, jako např. ze stavební vaty, a tak se lisovanými akustickými deskami dobře pracuje. Realizaci si tedy zvládne průměrně zručný člověk zabezpečit svépomocí.

Pro celkové odhlučnění bytu je nutné neopomenout, že se jedná o odhlučnění opravdu celé místnosti v bytě – od stropu, přes stěny až k podlaze. Proto například při aplikaci odhlučňovacích panelů pouze na strop nebude výsledek tak uspokojivý a zvuk se bude kvůli zvukovodivému železobetonu šířit po zbylých stěnách dál.

Způsobů odhlučnění bytu je více. Odlišují se tím, zda nám jde o zabránění průniku hluku ven nebo naopak. Ideální je umístit protihlukovou izolaci z té strany, odkud hluk vzniká – tak aby mezi hlukem a zdivem vznikla bariéra.

Pokud chcete zabránit průchodu hluku ven z domu, akustické desky pak aplikujte přímo na stěnu pomocí lepidla. Tím docílíte toho, že ani při větší hlučnosti (například hudbou, hrou na nástroj či televizí) nebudete tolik rušit sousedy ani širší okolí. Na tyto desky lze také pro určitou estetiku interiéru umístit například omítku či obklady ze sádrokartonu. Z lisovaných akustických desek se dá také udělat dočasný poklop do oken.

Naopak pro zamezení hluku hlasitých sousedů přes předělující stěnu by bylo, jak jsme si řekli výše, aby oni aplikovali izolaci na svou stranu zdiva. To je ideální stav, ale ne vždy je pochopitelně tohle možné a musí se izolovat z Vaší strany stěny. Pak se tedy nabízí vytvoření vzduchové mezery mezi předstěnou a samotnou stěnou. Vzduch je totiž tím nejlepším izolantem, a tak je tato metoda jednou z nejefektivnějších. Při této metodě se před stěnou udělá rastrová konstrukce z hliníkových CD a UD profilů. Akustické desky se na tuto konstrukci připevní vruty. Jako povrchovou úpravu lze použít perlinku, omítku, štuk. Případně desky jako je sádrokarton, nebo třeba OSB desky či jiné pohledové desky.

Jak na úspěšnou realizaci odhlučnění?

Nejprve je nutné změřit, kolik m² materiálu bude k odhlučnění potřeba. Kvůli vysoké hmotnosti akustických desek jsou dodávány v rozměru 1x1m, a to pro snazší práci s nimi a bezpečnost pro připevnění na strop.

Aplikace desek je poměrně rychlý proces, s několika pomocnýma rukama se jedná maximálně o dobu jednoho víkendu. Odhlučnění si však žádá trochu více prostoru pro práci, je tedy žádoucí vyklizení prostoru pro následnou manipulaci s deskami.

Další nutností je příprava povrchu zdí místnosti. K lepení (stejně jako například u molitanu) se standardně používá polyuretanové lepidlo značky Den Braven, které pro lepší výdrž na stěnách potřebuje předchozí úpravu, aby nebyl povrch zdí příliš hladký.
Dále pro zpevnění podkladu je dobré zdi napenetrovat.

Pro lepení desek na strop doporučujeme vytvoření lehké nosné konstrukce, která usnadní práci při držení desky u stropu.

Jak funguje odhlučnění stěn v praxi?

https://www.youtube.com/watch?v=A83SbRsZwpo

A jaký typ materiálu je tedy vhodný k použití na protihlukovou izolaci stěny? Pokud je vaším cílem snížení celkového přenosu hluku, nejúčinnější bude aplikace lisovaných akustických desek. Tyto desky mají ideální vlastnosti jak pro zvukovou, tak pro tepelnou izolaci – nejsou totiž propustné a monolitické, jsou pevné a těžké. Při použití pouze klasických akustických profilovaných pěn sice dojde k vylepšení vnitřní akustiky, ale k samotnému odhlučnění takové desky neslouží.

Stavební konstrukce a jejich účinek

Stejně jako se například teplo šíří kovem, hluk se šíří konstrukcí. Záleží poté na materiálu, jak moc se hluk bude dále šířit. Železobetonové konstrukce a ostatní prefabrikované a lité konstrukce (laicky řečeno, například paneláky), patří mezi ty nejhorší. Potíže s šířením hluku lze eliminovat mnohem lépe například u zděných stěn z cihel, či novodobých chytrých tvarovek. Tyto tvarovky nejsou jednolité, ale spojené spárou, nemají proto takovou vodivost. Často se dnes používají také odlehčené cihly s dutinami. Právě tím, že jsou duté a mají malou objemovou hmotnost tolik nevodí a tím i izolují teplo a hluk lépe, než těžká plná cihla. V tomto případě platí pravdilo – čím více materiálu, tím větší vodivost. Jak už bylo výše zmíněno, vzduch je totiž nejlepším izolantem.

Realizace odhlučnění dvěma způsoby

Jednou z možností je nalepení desek přímo na stěnu, sníží se tak šíření hluku od vás do vedlejších místností. V opačném případě, pro zamezení hluku od sousedů je vhodná instalace panelů hliníkové profily CD UD, a to nejlépe trochu odsazené od stěny.

Odhlučnění stropu a hluční sousedé

Pokud jde o hluk od sousedů k vám dolů a nedej bože kročejový hluk, musí se u toho přemýšlet trochu jinak. Při řešení problému izolací Vašeho stropu je dobré docílit toho, aby mezi izolací
a původním stropem vznikla vzduchová mezera. Jak tedy nejlépe vyřešit odhlučnění podlahy?

Kročejový hluk jako takový se řeší nejlépe přímo od dané podlahy. Kročejový hluk (ťukání podpatků, dusot od dopadání paty, šoupání po podlaze a dopadání předmětů) není hluk šířící se vzduchem, jako je např. mluvené slovo, televize atd., ale je to přímá vibrace do podlahové konstrukce. Jak už ten kročejový hluk vznikne, tím, že nohat dopadá při chůzi přímo na betonovou podlahovou desku, či vznikají třeskavé zvuky od dopadajících předmětů na tvrdou podlahu, vibrace vnikají přímo do pevné podlahové (u vás stropní) desky a to se pak šíří i do stěn a ostatních konstrukcí.

Proto se to řeší ideálně od podlahy, aby kročejový hluk ani nevznikal. To v praxi znamená dát na podlahu pod nášlapnou krytinu (pod plovoučku/pod koberec) pružnou, tuhou vrstvu, která udělá pružné podloží.

I k tomuto mohou výše zmíněné lisované desky sloužit. Udělají v menší síle např. 3 cm. Lisované desky se mohou položit klidně na stávající podlahu.

Pak se na ně položí OSB desky, které slouží jako roznášecí vrstva, aby se např. nábytek atd. nebořil do měkkých akustických desek. Na OSB desky pak doporučujeme položit ještě klasický mirelon (jen jako izolace proti rozlitým tekutinám) a pak teprve na tuto skladbu přijde plovoučka/koberec/lino.

A jak je to s izolací dveří?

Posledním neodhlučněným prvkem interiéru bývají většinou dveře, které se většinou zdají jako jedna z nejtěžších částí při odhlučňování. My vám však jedno takové snadné a poměrně levné řešení nabídneme.

Vhodným materiálem pro řešení tohoto problému jsou osvědčené lisované akustické desky. Přesně ty stejné, které fungují na stěny, chce to jen několik málo úprav a na vizuální část pak použít nějaký příjemnější materiál, jako třeba textilii či koženku. Ideální je začít vyndáním dveří z pantů, instalace tak bude mnohem snadnější a rychlejší. Z desek pak sestavíme tvar odpovídající žádané ploše dveří, vynecháme pouze místo pro kliku a zámek. Z potahového materiálu vyřízneme požadovaný tvar s mírným přesahem přes desku. Materiál potahu pak přetáhneme přes okraj desky a k vypnutí použijeme lepidlo či hřebíčky.

Jako poslední zbývají futra a mezera mezi dveřním rámem a dveřmi. Mezery se jednoduše zbavíme samolepicí izolační páskou, jejíž tloušťku je třeba vždy zvolit o trochu větší, než je právě samotná mezera.

Omezení venkovního ruchu díky odhlučněným oknům

Nejen dveře, ale i okna tvoří akusticky důležitou část našich interiérů. Hluk, proudící skrz ně či nevyplněné okenní a dveřní prostory se dá eliminovat dvěma různými způsoby.

Tím prvním je poklop z lisovaných akustických desek. V poměru cena – výkon se jedná o nejlepší možnou, navíc i velmi dostupnou variantu. Lisovaná akustická deska stačí nalepit na jinou, nejlépe dřevěnou desku, čímž ji zpevníme a lépe pak zarazíme do okenního či dveřního prostoru. Velikost lisované desky je vhodná o něco větší, než je samotný okenní otvor (doporučuje se asi o 4 mm z každé strany). Lepidlo vždy použijte pouze na jednu z desek a před samotným přitisknutím desek k sobě ho nechte ještě 4 až 5 minut odvětrat.

Druhou možností je použití akustického nařaseného závěsu, jedná se spíše o estetickou metodu, ne tak efektivní jako předchozí. Setkáváme se s ní například u zádveří kin či divadel.
Pro eliminaci hluku skrze okno/dveře nebo třeba na předěl dvou prostor je vhodné zvolit těžké závěsy. Gramáž = útlum. Případně je vhodné dát středně těžký závěs do dvou vrstev. Je dobré docílit celkové gramáže min. 600g/m2. Např. tento závěs ušít jako dvouvrstvý. Kromě gramáže také získáme pohledovost závěsu z obou stran.

Aby akustický závěs dobře fungoval, měl by být nařasený ideálně v poměru 1,8 x šířka okna či dveří. Pro zvýšení efektivity je také žádoucí, aby byl ukotven od shora až k zemi. Jedná se tedy o velkou spoustu materiálu a tudíž o ne příliš levnou metodu zajištění lepší akustiky.