Jak na choroby a škůdce okurek bez pesticidů

Chorob a škůdců, které škodí na okurkách je celá řada. Proto se zaměříme na ty, které škodí nejčastěji a jak proti nim efektivně postupovat. Na zahradě nejvíce škodí plíseň okurková a ze škůdců jsou to hlavně mšice a klopušky; ve skleníku pak rovněž plíseň okurková, vadnutí okurek a ze škůdců hlavně mšice, třásněnky, molice a svilušky.

Na zahradě:

Plíseň okurková – nejvýznamější choroba okurek již 30 let. Ochrana proti ní (pokud pomineme chemické přípravky, kterých je na trhu dostatek), je v pěstování odolnějších odrůd (např. Regina F1, Viola F1, Karolina F1, Aurea F1, Viktorie F1, atd), které sice nejsou rezistentní ale pokud jsou napadeny, tak rychle obrůstají a plodí dále i po napadení. Dále je to urychlení sklizně předpěstováním sadby, zakrytím po výsevu nebo nakličováním, kdy pak můžeme sklízet až o 2 týdny dříve a máme již svých 50-100 sklenic zavařených než příjde plíseň. Také vlhkost listů urychluje napadení plísní, proto rostliny nezavlažujeme na listy ale jen ke kořenům.

Mšice, svilušky, molice a třásněnky – s těmi si obvykle poradí jejich přirození nepřátelé, tedy slunéčka, zlatoočky, pestřenky a dravé ploštice. I když je v porostu najdene, není obvykle třeba proti nim nic dělat, protože se na rozdíl od pěstování ve skleníku nebo folníku, nepřemnoží tak, aby rostliny zahubily.

Klopušky

Jako škůdci okurek se projevují až v posledních několika letech. Nejde přitom o nějaký nový druh, ale o běžného škůdce, který se však nyní vyskytuje na okurkách mnohem více, než dříve. Poškozují sáním vegetační vrcholy a mladé listy, ty se deformují a rostlina silně omezuje růst. Pokud se tyto příznaky objeví ve větším měřítku a již u mladých rostlin, je dobře zasáhnout postřikem insekticidním (např. účinná látka lambdacyhalotrin –  Karate aj.). Protože k tomu dochází většinou již u mladých rostlin, ještě před květem, nevadí ochranná lhůta. Bohužel se tím také omezí sluníčka, zlatoočky a ostatní přirození nepřátelé, takže je třeba věc dobře rozvážit. Užitečné je současně podpořit růst rostlin přihnojením ledkem a zálivkou – a ovšem teplým počasím.

Ve skleníku:

Plíseň okurková – platí podobná ochranná opatření jako na zahradě. Na rozdíl od zahrady je ale ve skleníku základním opatřením omezení doby ovlhčení listů a tedy výskyt a šíření plísně: Vertiko systém, tedy vedení rostlin do výšky na provázky, sítě apod. Výše nad zemí listy rychleji osychají. Zálivka kapková nebo hadicí ke kořenům, tedy ne na list. A dostatečné větrání skleníku i za chladnějšího počasí – jednak zase kvůli osychání listů, ale také to umožní přístup včelám-opylovačům.

Vadnutí okurek a hlízenka obecná – napadená rostlina je ráno krásná, ale kolem poledne zvadne, i když má vody dost. Přes noc se vzpamatuje, ale v poledne zase zvadne a po několika dnech obvykle uhyne. Stonek půl metru nad zemí je přitom na povrchu úplně suchý, a někdy na něm najdeme bílý povlak a malé (kolem 5 mm) černé kousky podobné koksu. Právě těmito tzv. sklerocii se choroba udržuje v půdě. Houby, které způsobují tuto chorobu, se vyskytují v půdě, takže vlastně jediná pomoc je vyvézt zeminu do 30 cm hloubky a nahradit novou, nejlépe ornicí z pole – ne ze zelinářské zahrady. Pokud jde o okurky (ale i rajčata a papriku), můžeme to udělat taky jinak: Pěstovat tyto rostliny v PE pytlích či jiných nádobách naplněných rašelinovým substrátem objemu asi 15-20 litrů. Kromě půdních pesticidů (např. účinná látka propamocarb – Previcur) je další možností roubování okurek na tykev fíkolistou, což ale není jednoduché.

Mšice, třásněnky a molice – ve skleníku se na přirozené nepřátele nemůžeme spoléhat, ke slovu musí přijít chemická ochrana. Ale dobu, kdy je už nutno stříkat, můžeme značně oddálit, jestliže ve skleníku rozvěsíme několik žlutých a modrých lepových desek. Žlutá barva láká molice a mšice, modrá třásněnky, a tak první škůdci, kteří se ve skleníku vyskytnou, se ve velké většině chytí na tyto desky, kde zahynou. Není to 100% ochrana, ale velice to pomáhá omezit použití postřiků. V případě nutnosti je k disposici dost široký sortiment insekticidů (např. účinná látka pirimicarb – Pirimor, aj.), ovšem v době sklizní je třeba počítat s ochrannou lhůtou, která je u těchto přípravků dost dlouhá (cca 7 dní).

Svilušky – na ně lepové desky neplatí, ale i zde můžeme značně oddálit dobu zásahu postřikem. Je jen třeba si často (nejlépe denně) všímat listů okurek, jestli se na nich neobjevuje žlutavá drobná „mosaika“. Čím dříve tento příznak objevíme (tedy čím menších skvrnek si všimneme), tím lépe. Na spodní straně takového listu obvykle najdeme (pomocí lupy) pohybující se svilušky („pavoučky“), zpočátku právě jen několik málo jedinců. Takový list opatrně odstraníme (aby svilušky nespadly na zem a nepřešly na další zdravé rostliny – tím bychom věc jen zhoršili. Nejlépe dát list do mikrotenového sáčku a ten pak do popelnice, ne na kompost či jinam na zahradu!) Při troše štěstí (a hodně vytrvalosti) se takto lze někdy i docela obejít bez postřiků. Pokud se ve skleníku objeví celá žlutá rostlina, s listy obalenými pavučinkou plnou svilušek, je už obvykle pozdě. Je ji ještě možno také odstranit, ale to už bývá invaze škůdce tak silná, že ji nezastavíme. V takovém případě už zbývá jen použití insekticidů (např. účinná látla abamectin -Vertimec, aj.), ale pozor na ochranné lhůty v době sklizní. Jako vždy je nejlepší zabránit rozšíření škůdce hned na samém počátku jeho výskytu.

A tomu velice přispívá i prevence, tedy desinfekce skleníku po ukončení vegetace. Je vhodné po vyklizení zbytků rostlin vystříkat celou vnitřní plochu skleníku silnější koncentrací insekticidu, nebo ještě lépe jej „vysířit“ zapálením sirných knotů nebo svíčky v utěsněném skleníku – podobně jako se síří sudy a sklepy ve vinařství.

Zhruba řečeno: na zahrádce se při troše štěstí a hodně starostlivosti můžeme obejít bez chemie. Při pěstování „na prodej“ čili ve velkém je ovšem vždy dobře investovat do vhodných pesticidů.

Ing. Jiří Holman, Ph.D.
Šlechtění a semenářství okurek, Bzenec       
www.holman.cz