Hlíva ústřičná

Vloni si kamarádka z návštěvy městského lesoparku přinesla suvenýr – téměř kilo hlívy ústřičné, kterou si stále více lidí odnáší v nákupním košíku ze supermarketů, a v podobě pastilek z lékárny. Pokud jste hlívu ještě neochutnali, budete se možná divit, že šmakuje i těm, kteří houby jinak příliš nemusí.

Hlíva ústřičná (pleurotus ostreatus) je podobně jako třeba václavky, houba rostoucí na dřevě, hlavně na listnatých stromech. Jedná se o celosvětově hojně rozšířenou stopkovýtrusou houbu z řádu lupenotvaré (Agaricales), jejíž bělavé, šedavé, modrošedavé a někdy dokonce hnědavé až dvaceticentimetrové plodnice najdeme jednotlivě, častěji ale ve vějířích na kmenech a pařezech. Příznivé účinky hlívy na lidský organizmus jsou známé již mnoho století. Hlíva se používá i v tradiční čínské medicíně.

Jak pěstovat hlívu

Protože nabídka logicky reaguje na poptávku a poptávka po hlívě i chuť lidí si houbu pěstovat roste, lze dnes snadno koupit podhoubí i připravené plodničky se substrátem, kterým je nejčastěji sláma. Hlívu lze ale pěstovat i na polenech nebo třeba zbytcích po sklizni kukuřice či jiném rostlinném odpadu. Nejjednodušší je naočkovat koupenou sadbu do vyvrtaných otvorů nebo na řez kmenu či pařezu a očkované místo zakrýt slabším odřezkem dřeva. Hlíva roste dobře v teplém a vlhkém prostředí, ideální teplota je okolo 25 stupňů a 90% vlhkost. Proto je nutné naočkované dřevo přenést na takové místo nebo je obalit igelitem nebo jinou umělohmotnou fólií, aby se místo zapařilo. Za několik měsíců, když houba dostatečně proroste do dřeva, postavíme kmen na půdu nebo mezi vyšší vegetaci na chráněné místo do stínu či polostínu. Pak už stačí občas zalévat a sklízet plodnice až do prvních mrazíků. Pěstovat můžeme i hlívu plicní (Pleurotus pulmonarius), penízovku sametonohou (Flammulina velutipes) i jedlé choroše rodu Polyporus.

Proč jíst hlívu

Jednoduše proto že je chutná a zdravá. Posílení imunitu organismu, tlumí infekční procesy a zánětlivé reakce, zlepšuje trávení a snižuje hladinu cholesterolu a používá se i při alergiích. Hlíva obsahuje ve vodě rozpustné vitamíny B a C i vitaminy D a K, které jsou rozpustné v tucích. Z mikroprvků najdeme v hlívě přírodní zdroj železa, draslíku, fosforu, sodíku, zinku, selénu, bóru a dokonce i jódu. To co činí hlívu opravdu zajímavou je ale vysoký obsah beta 1,3-D glukanů, které pozitivně působí na imunitní systém. Dalšími látkami, které stojí za zmínku, jsou mevinolin, pleurotin a antibiotickými a antitrombotickými účinky, bílkoviny, enzymy, steroly, aminokyseliny a mastné kyseliny a rozpustné i nerozpustné sacharidy.

Recepty z hlívy

Dršťková hlívová polévka

Falešná dršťková polévka z hlívy je již klasikou. Pokud byste recept rádi vyzkoušeli, připravte si na porci pro 4 osoby asi 0,500 kg plodnic hlívy, 1 větší cibuli, olej na osmažení cibulky, polévkové koření (sůl, pepř, mletá sladká paprika, majoránka, sušená zelenina), stroužek česneku a hladkou mouku nebo chléb na zahuštění.

Na oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme nakrájenou hlívu a dusíme. Potom přimícháme papriku a zalijeme vodou, aby nezhořkla. Přidáme koření a lisovaný česnek. Polévku necháme 5-10 minut povařit a za stálého míchání zahustíme hladkou moukou nebo chlebem.

Bramborové taštičky plněné hlívou

Budeme potřebovat klasické těsto na bramborové knedlíky, 2 cibule, 0,5 kg hlívy, olej na smažení, sůl, pepř.

Najemno nakrájenou cibuli osmahneme na oleji, přidáme očištěnou a nakrájenou hlívu, jen rychle osmažíme a ochutíme kořením. Chvíli podusíme a následně plníme na placičky z bramborového těsta. Taštičky vaříme v osolené vodě asi 6 min, dokud nevyplavou k hladině.