Hliněné omítky vás přiblíží přírodnímu prostředí

Jednou z nejdůležitějších vlastností hliněných materiálů je regulace vlhkosti. Zvýšenou vlhkost téměř okamžitě pohltí a poté ji pozvolna vracejí zpět. Této vlastnosti se s úspěchem využívá například v nízkoenergetických a pasivních domech, které jsou náchylné k vysušování interiéru.

Koupelna s hliněnou omítkou

Na kvalitu vnitřního prostředí má vliv i množství záporných iontů v ovzduší, podle průzkumů vnímáme jejich převahu velmi pozitivně. U vodopádu či v lese je jejich výskyt největší, ve městě nižší a v domech nejnižší. Hliněné omítky sice ionty samy neprodukují, ale na jejich povrchu (pokud je neošetřený) nedochází k vybíjení záporných iontů, jako se to děje např. u syntetických materiálů a nátěrů.

Jako všechno, má i hlína své slabší stránky. Při styku s vodou dochází k její degradaci, což vlastně bylo impulzem k vynálezu pálené cihly. Dnes je proto nepálená hlína přirozeně předurčena k používání v interiérech.

Hliněná omítka v koupelně?

Kvůli vodě a vlhkosti se pro koupelnu obvykle vybírají kachličky, které doplňuje cementové lepidlo a silikon. Jak může ve vlhku obstát hliněná omítka? Docela slušně, pokud je správně zpracována a opatřena ochranným nátěrem.

Pokud má být hliněná omítka použita i na místech, na která dopadají kapky vody, je třeba si nejprve připravit správnou směs materiálů. Jemnou hliněnou omítku koupíte u několika tuzemských výrobců, kteří nabízejí dokonce barevné odstíny a pigmenty k barvení. Při použití hliněné omítky v koupelně jde v podstatě o výrobu domácího „marockého štuku“ s cílem dosáhnout pevné a odolné struktury omítky.

Koupelna před dokončením

Začínáme …

Jemná omítka se musí smíchat s vápnem, které se přidává ve chvíli, kdy už je hliněná omítka smíchaná s vodou. Doporučený poměr je 10 dílů jemné omítky a 4 díly vápenného hydrátu. Používá-li se vápno hašené, tak stačí 2 a půl dílu. Takto připravenou směs je možné hned začít nanášet na navlhčený podklad.

Tvořit jej může hrubá hliněná či vápenocementová omítka, případně přilnavostní hliněný nátěr. Pro hliněnou omítku totiž není rozhodující, na jaký druh zdiva se nanáší. Na pálených i nepálených cihlách drží perfektně, na betonové tvárnice je třeba nanést stavební lepidlo s perlinkou a následně použít hliněnou penetraci.

Přilnavostní hliněný nátěr

Chce to pečlivost

Tajemství použití hlíny v koupelně je skryto ve správném nanášení a důkladném uhlazení omítkové směsi. Pro nanášení jsou vhodná hladítka z měkké oceli, dřeva a plastu.

Omítka se nanáší ve dvou vrstvách. Jakmile první vrstva zavadne, už je třeba začít s nanášením druhé. Hliněné omítky jsou typické tím, že hodně sají vodu, a tak mohou ztvrdnout dříve, než bychom potřebovali. Jejich vlastnosti však umožňují povrch navlhčit, znovu jej oživit a pokračovat v práci s požadovanou konzistencí.

Omítá-li se větší plocha stěny, tak je vhodné pracovat ve dvojici, kdy jeden omítku nanáší a druhý uhlazuje. Rychlé schnutí omítky to umožňuje a vyhlazení druhé vrstvy, která je finální, bude preciznější.

Samotné vyhlazení finálního povrchu, který má být voděodolný, lze označit za nejnáročnější fázi celého postupu. Po nanesení konečné vrstvy je třeba počkat na její zavadnutí a celý povrch zahladit. Pro hlazení hliněných omítek jsou ideální měkká ocelová hladítka.

Po krátké přestávce se povrch navlhčí a omítka se znovu zahladí. To se opakuje celkem pětkrát, dokud nevznikne dokonale hladký povrch. Pozor, aby nedošlo k hlazení omítky „na sucho“! Na povrchu by vznikly šmouhy, které už nelze odstranit.

Aby vás složitost neodradila, tak nezapomeňte. že dokonale uhlazovat povrch hliněných omítek je nutné jen tam, kde dochází k ostřiku vodou. Ostatní plochy stačí zpracovat technikou filcování molitanovým hladítkem.

Realizace filcovaného povrchu

Uzavření povrchu hliněné omítky

Po 24 hodinách po dokončení vyhlazení hliněné omítky je možné začít s jejím nátěrem. Asi nejvhodnější je k tomuto účelu tzv. Marseillské mýdlo, což je tradiční přírodní výrobek z rostlinných olejů. Na hliněný povrch se natírá celkem třikrát a každý nátěr je nutné vyleštit.

K natírání se hodí jemný štětec, pro leštění se nejlépe osvědčil obyčejný igelitový pytlík. Nezapomeňte, že omítka se při natírání Marseillským mýdlem nesmí rozmočit. Na štětec stačí nabrat malé množství mýdla, a to díky své olejové bázi překryje poměrně velkou plochu. Platí to zejména tehdy, když je omítka dostatečně uhlazená a mýdlo nemá kam vsakovat.

Mýdlo povrch omítky uzavře a chrání ji proti odstřikující vodě, která pak do omítky pouze lehce vsakuje nebo stéká po povrchu. Silnému proudu vody by ale hliněná omítka neodolala. Při běžném koupání ve vaně však nic takového nehrozí.

Zpevnění a uzavření hliněného povrchu je možné i speciálními lazurami. Ty jsou vhodné zejména když se omítku nepodaří zcela uhladit.

Přírodní materiály v koupelně jsou originální

Hliněná omítka v koupelně určitě není řešením pro toho, kdo od stavebních materiálů očekává pravé úhly a rovný povrch beze stop ruční práce. Těm ostatním poskytne hlína v koupelně nezaměnitelnou přírodní vůni a na dotek příjemný materiál, který vytváří pocit útulnosti a vnitřního zklidnění. Navíc, pokud hliněnou omítkou opatříte většinu plochy koupelny, bude velmi dobře pohlcovat vlhkost. Prakticky se nesetkáte s párou a zamlženými zrcadly.

Koupelna s hliněnou omítkou

Při práci s hlínou nezapomeňte, že příroda nám tento materiál zapůjčila v té nejčistší podobě a je naší morální povinností neznehodnocovat jej chemickými látkami. Znemožnily by budoucí návrat tohoto nositele života zpět do přírody!

1) Koupelna s hliněnou omítkou

2) Realizace filcovaného povrchu

3) Přilnavostní hliněný nátěr

4) Koupelna před dokončením

5) Detail hotového povrch