Dlouhozobka svízelová – kolibřík mezi motýly

Asi vás překvapí, že se s lidově řečeno můrou, setkáte i za pravého poledne. Ano, Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) sice patří mezi lišaje, ale naopak od většiny svých příbuzných nevyhledává tmu ani přítmí. Ba naopak, na kvetoucích trvalkách ji můžete vidět během dne, nejčastěji pak po ránu. A jak ji poznáte?

Možná si z dálky budete říkat, že se na vašem plaménku objevil malinký kolibřík. Ona totiž dlouhozobka skutečně exotické ptáčky připomíná, protože saje nektar z rozkvetlých rostlin za letu. Musí přitom pohybovat křídly tak rychle, aby dokázala poletovat na jednom místě. Jde ale o poměrně velkého lišaje s chlupatým tělíčkem, šupinkami na zadní části a rozpětím křidélek asi 5 cm. Křídla jsou nejen rychlá, ale také přesná. Umožňují dokonalé manévry, které jsou při sání tolik nezbytné.

K sání využívá dlouhý sosáček, chcete-li jazýček. Ostatně od něho je odvozeno i její latinské pojmenování – Macroglossum totiž v překladu znamená ten s velkým jazykem.

Jak tohoto „kolibříka“ přilákat na zahradu?

Je to velmi jednoduché, stačí vysadit kvetoucí rostlinky. Dlouhozobka miluje klidné zahrady a parky a nejraději si pochutnává na nektaru šalvěje, levandule, hvozdících, plaméncích a podobně. Jednoduše řešeno vysaďte rostliny, které kvetou v květnu a začátkem června. To je právě doba, kdy se k nám tito motýli vracejí z jižní Evropy.

Co jste možná netušili

V květnu přiletí jedinci dlouhozobek a samičky zanedlouho nakladou na plevel nenápadná vajíčka. Z vajíček se vylíhnou poměrně velké, sytě zelené housenky, které se asi za 3 týdny neúnavného žeru zakuklí. V kukle se postupně vyvine nový jedinec, který v září opět migruje na jih. Když se zadaří, dokáže zobonoska naklást vajíčka ve dvou vlnách, tedy v květnu a červenci.