Čemeřice černá

Čemeřice jsou podobně jako sněženky prvními posly jara. Kvetou mnohdy i pod sněhem a nezřídka vidíme jejich květy i v zimě. Brzy na jaře ale ukazují celou svou krásu. U nás se pěstuje několik druhů. My se ale zaměříme na tu nejranější, tedy čemeřici černou (Helleborus niger), která, světe div se, rozhodně nemá černé, dokonce ani tmavé květy. Své jméno dostala podle černého kořene. Botanicky správně se ale jedná o ztloustlý oddenek, ze kterého vyrůstají listy i květy. Původem je z Alp a Karpat, ale u nás je už snad na každé zahrádce. Hlavním důvodem je zejména trvanlivost úchvatných květů. Efektní jsou ve skupinách s dalšími rostlinami kvetoucími na jaře, ale také jako podrost pod listnatými stromy.

Květy

Květy velké, bílé s nápadnými kališními lístky, před odkvětem pak dostávají slabě růžový nádech. Květy opylují především včely a čmeláci, ale může docházet i k samoopylení, třebaže nejprve dozrávají pestíky a až následně prašníky. Právě v době květu, tedy na jaře je vhodné nakupovat rostliny v zahradnictvích a hobby marketech.

Je jedovatá?

Ano! Jedovatý je především kořen, který byl dříve považován za léčivý. Ovšem jedovatý je i zbytek rostliny, včetně semen. Čemeřice černá obsahuje kyselinu akonitovou, jedovaté alkaloidy a glykosidy. Třebaže se jedovaté látky v těle člověka jen těžko metabolizují, otrava může být fatální zejména u malých dětí a starších lidí. Otrava se projevuje podrážděním sliznic, silnými bolestmi břicha, závratěmi a bezvědomím.

Pěstujeme čemeřici černou

Čemeřice černá je v podstatě nenáročnou trvalkou. V úvahu ale musíme brát její původní stanoviště, které zabezpečovalo humózní, dobře propustnou půdu s neutrálním či mírně kyselým pH. Uvědomit si ale musíme fakt, že dost špatně snáší přesazování nebo dělení trsů. Proto si před výsadbou nebo výsevem dobře rozmyslete, na jaké stanoviště ji dáte. Roste velmi pomalu, takže krásný dekorativní keř vyroste až za několik let. Během této doby bychom rostlinu „neměli rušit“.

Pro bohatý růst a kvetení je můžeme na konci léta pohnojit hnojivem s vyšším obsahem fosforu a draslíku a na zimu pak zakrýt chvojím.

Pokud rostlina na zvoleném stanovišti dobře prospívá, je většinou odolná vůči chorobám i škůdcům. Ovšem stinné stanoviště napomáhá rozvoji plísní. Nejrozšířenější je pak černá skvrnitost, která se projevuje okrouhlými nebo oválnými černými, následně pak našedlými skvrnami. Krom postřiku se bráníme pečlivým odstraňováním suchých a napadených listů.