Běláskovití motýli

Tuto čeleď motýlů v roce 1835 poprvé popsal  Philogène Auguste Joseph Duponchel. Na světě se vyskytuje přibližně 1200 zástupců této čeledi, na území Čech poletuje 18 druhů. Pro tyto motýli je charakteristická bílá, oranžová či žlutá barva křídel s tmavými skvrnami.

Do čeledi běláskovitých spadají kromě bělásků i žlutásci. Většina bělásků je u nás považována za škůdce. Pro laiky nejsou moc zajímaví, ale jinak je tomu pro chovatele, neboť nevyžadují velkou péči a je snadné je odchovat.

Bělásek hrachorový

Bělásek hrachorový se vyskytuje od Pyrenejského poloostrova, jihu Anglie a Irska přes Evropu a evropskou část Ruska po střední Sibiř primárně v nížinách a pahorkatinách. V Čechách ho lze spatřit na okrajích lesů a lučních biotopů v Českém krasu, západních Čechách, v okolí Prahy a na Moravě. Bělásek hrachorový během roku plodí dvě generace, které se i mohou překrývat. První generace žije od dubna do června a ta druhá od července do srpna. Postupně se kvůli zalesňování stepních strání a úbytku lokalit stává ohroženým druhem.

Samice kladou vajíčka na solitérně rostoucí živné rostliny. Housenky žijí jednotlivě a kuklí se na živné rostlině. Jejich kukly z poslední generace přečkávají zimu. Samice jsou samci vyhledávány aktivním patrolováním a reagují přitom na i na jiné bělásky a všechny bílé předměty. Samice se spáří jen jednou za život, potom už se před samci schovává do porostu.

Tento druh bělásků je nad míru podobný Běláskovi Realovému. Liší se od sebe jen preparací genitálií.

Bělásek Realův

Je na pohled nerozpoznatelný od běláska hrachorového, dají se od sebe odlišit pouze preparací genitálií. Jeho výskyt je evidován od západní Evropy přes Evropu až po Sibiř. V Čechách žije v nivách řek od nížin do hor. Obhospodařovaná krajina však již dále není jejich domovem a došlo k běláskovu úhynu. 

Vytváří dvě generace – první z nich žije od dubna do června a druhá od července do srpna. Ve vyšších polohách vytváří pouze jednu generaci. Vývoj tohoto motýla je podobný jako u běláska hrachorového. Samice naklade vajíčka na hrachor luční, štírovníky či vikev. Housenky žijí jednotlivě a přes den jsou velice aktivní.

Bělásek ovocný

Výrazné černé žilkování jeho bílých křídel je nepřehlédnutelné. Přední křídlo je až 35 milimetrů dlouhé. Bělásek žije v křovinách a lesostepích s výskytem živých rostlin. Dříve byl k vidění v ovocných sadech, kde byl považován za škůdce. V současné době ho najdeme v Evropě (kromě severní Skandinávie), v severní Africe, Japonsku a Asii. Dříve žil i v Anglii, po roce 1920 se odsud ale úplně vytratil. Příčina vyhynutí nebyla objasněna.  Polemizovalo se o různých teoriích – od klimatických změn, přes přílišné používání herbicidů až po vyhubení predátory. Dodnes se v Anglii nepodařilo obnovit jeho výskyt.

Živnou rostlinou jsou pro housenku běláska ovocného hloh, trnky, jeřáb, slivoň a další ovocné dřeviny. Shluky vajíček jsou samicí kladeny na spodní stranu listů a konce větviček živné rostliny. Vajíček bývá od 50 až do 200 kusů, jejich barva je žlutá a tvar vřetenovitý. Živná rostlina slouží po vylíhnutí housenky k její obživě. Housenky po vylíhnutí společně přezimují v zámotku – takzvaném hibernákulu.Po přezimování se na jaře jednotlivě kuklí na různých místech živé rostliny.

Dospělí jedinci jsou heliofilní a umějí migrovat do velkých vzdáleností.  Společně žijí i nocují a jejich kopulace probíhá na květech rostlin. Dospělí jedinci jsou poměrně plaší. Jakmile jsou při rozmnožování vyrušeni, vyplašeně odlétají spojeni.  Samec odnáší samici a pokračují opodál na jiném květu.