Africká fialka

Více než sto let už je na světě známá tato nádherná rostlina – saintpaulia. Z Afriky ji tehdy přivezl baron Saint Paul. Představte si, že od té doby lidstvo vyšlechtilo na 20 000 nejrůznějších odrůd! Obdivuhodné číslo a není divu, že patří k nejoblíbenějším pokojovým rostlinám. Mnozí se dokonce stali nadšenými sběrateli afrických fialek, které dorůstají zhruba 15 cm do výšky a do šířky kolem 40 cm.

Fialky jsou nenáročné pokojovky, ale při jejich pěstování se musíme řídit několika základními pravidly, které se týkají zálivky. Jinak jim nevadí ani suchý vzduch panelových domů, ani nejsou náročné na světelné podmínky.

Rostlina tvoří růžice chlupatých tučných, zároveň však křehkých lístků a uprostřed potom v řídkých vidlanech vyrůstají květy. Ty jsou různobarevné podle odrůdy a kromě jednoduchých kultivarů existují i květy kadeřavé a vícebarevné. Také listy mají nové druhy fialek barevné, nejsou výjimkou nádherné kousky žíhaných lístečků, v kombinaci s krásnými květy je to velmi zajímavá podívaná! Ostatně, ono žíhání je velmi zajímavým jevem…

Mezi nabídkou nechybí i minikultivary s maličkými listy a maličkými kvítky.

Chlupaté listy nesnáší vodu

Co se afrických fialek týče, platí jediné – vodu vždy jen do misky. Nesnáší zalévání horem do květináče (hrozí riziko hniloby křehkých listů) a ani rosení, to její chlupaté lístky také odnáší ošklivými skvrnami a hnilobou. Je to v podstatě základní podmínka k úspěšnému pěstování, a pokud ji dodržíte, můžete očekávat bujný růst a záplavu různobarevných květů.

Světelné podmínky: světlo

Mají rádi světlo, chraňte je snad jen před přímým slunečním světlem, které může citlivé listy popálit. Mají rády jakékoliv rozptýlené světlo, nevadí jim jakákoliv orientace okna, krásně rostou i na severním. Na jižních oknech se ale postarejte o zastínění před prudkým letním slunečním světlem.

Teplota: stejnoměrná pokojová

Rozmezí teplot, při kterých se fialkám krásně daří je zhruba 18-25 °C. Zajímavé je, že při vyšších teplotách se ztrácí barva listů a květina přestává růst. Na tropy to s ní prostě není.

Nepotřebuje chladný vegetační klid a tak může v klidu „přezimovat“ na svém domácím stanovišti a ještě se vám během zimy odmění květy. V zimě kvete sice méně, ale ne vždy dodržuje svůj vegetační klid tak důsledně.

Vlhkost: nízkou až vyšší

Africká fialka snáší dobře suchý vzduch a její nároky na vlhkost jsou variabilní. Chcete-li ji přece jen potěšit, postavte rostlinky na misku s vlhkým keramzitem nebo použijte domácí zvlhčovač vzduchu. Má raději vlhčí vzduch, při příliš suchém ovzduší začínají zasychat listy. Protože ale nesnáší rosení a  přímou vlhkost na listech, je třeba se postarat o vzdušnou vlhkost v jejím okolí.

Pokud saintpaulii přesazujeme, dáváme si vždy pozor na to, aby květináč byl zhruba o třetinu menší než je celková velikost rostliny. Nemá ráda příliš prostoru v nádobě, je potom náchylnější k hnilobě kořenů a hlavně, čím menší má květináč, tím lépe a radostněji kvete. Určitě nezapomeňte na její citlivé kořeny – substrát musí být propustný (lehčí a porézní substrát s přídavkem rašeliny k mírnému zvýšení kyselosti půdy) a dobré drenážní otvory.

Hnojení: 1x týdně za dva týdny speciálním hnojivem na africké fialky nebo univerzálním. Pokud rostlina málo kvete, osvědčilo se použití hnojiva na kaktusy nebo sukulenty. Podporuje květ!

Rozmnožování: listovými řízky

Africké fialky se množí velmi snadno listovými řízky. Vezměte jeden ze zralých listů zhruba ve střední části rostliny tak, aby měl min. 2 cm stonek. Řapík by měl být odříznutý čistým šikmým řezem. Lístek potom řeznou ranou můžete ponořit do růstového stimulátoru (ale i bez něj koření saintpaulia dobře) a zasaďte do lehké zeminy pro množení nebo do substrátu pro pokojové fialky. Záhy se u stonku zasazeného lístečku začne tvořit malá rostlinka, kterou po několika týdnech můžeme přesadit do vlastního květináče.

Listové a květové chiméry?

Zcela ojedinělým jevem ve světě afrických fialek je pěstování listových chimér. A tady může vskutku vzniknout vášeň pro tyto rostliny. Jedná se o již zmiňované rostliny se žíhanými listy, přesněji o jeden typ. Tady bohužel neplatí, že rostlinka vypěstovaná z listového řízku bude také barevná, je to geneticky nepřenositelná informace. Rozmnožování těchto rostlinek zahaluje právě onen tajemný název – listové chiméry.

Kresba na listových chimérách je typická, má tmavší střed a barevné okolí a hlavně (na rozdíl od běžně žíhaných rostlin) je to kresba neměnná a nezávislá na teplotě, množství světla nebo hnojiva. Množí se malými palístky u paždí rostlin nebo tak, že matečnou rostlinu seřízneme a počkáme, až se na jejím „pařezu“ objeví množství malých rostlinek.

Právě tak existují i tzv. květové chiméry, které se pěstují z vyzrálých stonků, na kterých vyrůstají květy. Ty mají dole maličké palístky, ze kterých se poté vyvine nová rostlina. Postup pěstování je stejný jako u běžných listových řízků.